Everesta, s.r.o.

Z deníčku moravského zaměstnance v české firmě

Vlastivědná mapa ČR z pražského pohledu

JAZYKOVÁ BARIÉRA V PRAŽSKÉ POBOČCE
Děvče s pražským přízvukem, který trhá uši, mě vítá: "Jé, ahój, ty séš z Brná? Tam mluvíte všichní tím hrozným nářečím, viď?" V duchu přemítám, jestli tím nářečím myslí hantec. To by se národopisci asi divili.
Když se před poradou zeptám, jestli bychom neměli rožnout, tak po půl minutě ti nejbystřejší reagují: "Myslíš rozsvítit?" Pak už raději mlčím.

JAK JSEM MÁLO FOLKLÓRNÍ
Před letošní vánoční poradou jsem čekal, jestli to zase přijde. A přišlo. "Přivezte víno, slivovičku, cukroví. Klobáska by taky neškodila. Pohlédnu z okna paneláku do ulic města. Vinohrad nikde, švestkový sad nikde, po prasečím chlívku ani stopy. Pro jistotu zajdu do sklepa. Naše jsem kolo, sáňky, nějaký sběr, kompoty, nářadí, ale nelegální palírnu ani náhodou. Asi je letos opět zklamu. Ale zjistil jsem, že za 10.000,- Kč by mi někdo dokázal ušít kroj. Počkám na prémie a budu si ho muset koupit, abych příště očekávání kolegů alespoň z části naplnil.

HIC SUNT LEONES
Na příští služební cestě se musím podívat, jaké mají v Čechách mapy. Podle posledních hovorů se mi zdá, že od Jihlavy na východ jsou bílé s klasickou starověkou formulí o lvech.
V pondělí mi volala kolegyně z České Lípy, že podle dohody s vedením ona zařídí informování klientů v Čechách a můj tým na Moravě. Ale chce se domluvit, kdo bude volat do Olomouckého, Zlínského kraje a na Ostravsko. Chvíli váhám, v čem je problém, než se doberu toho, že v jejích představách je Morava asi třicetikilometrový prstenec kolem Brna. Ach jo, jak kdyby nestačilo, že v novém územněsprávním členění dostal kus historické Moravy Pardubický kraj, asi se plánuje další ořezání.
V úterý mi v databázi byla převedena jedna firma s poznámkou, že sídlo má sice v Praze, ale většinu zaměstnanců má někde u Brna. Podíval jsem se na jejich stránky a vskutku to byla skoro pravda. Výrobní závod je v Bruntále.
Ve středu mne prosila nová slečna z call centra, jestli bych nemohl jet po té schůzce, co mám v kanceláři od devíti, do Broumova-Bylnice na 10. Prý je to kousek. V souladu se zásadami asertivity jsem souhlasil s tím, že je to kousek. Bohužel od slovenských hranic a ne od Brna. Se skřípěním zubů ji šla přeložit.
Ve čtvrtek jsem dostal horečky a zůstal dva dny doma.

VÍTEJ, BALÍKU!
Dnes mi během společných schůzek v Praze nadřízený vysvětloval, že když si jednou označím celodenní jízdenku, nemusím ji už cvakat při každém dalším nástupu. Rychle jsem si zkontroloval, jestli mi nečouhá sláma z bot a nenápadně jsem zapletl řeč na to, že taky máme hromadnou dopravu.
Kdykoli to šlo, šel jsem si během dne umýt ruce, abych od Pražáků z metra nechytil žloutenku.

MĚSTO, KDE TO CHODÍ NAOPAK
Učil jsem dva dny v České Lípě a hodní kolegové mě vzali na oběd. Abych nenechával čekat účastníky kurzu, prosil jsem je, aby vybrali podnik, kde nás obslouží rychle. První den jsme šli na bazén, v druhém do Hondy. Oba dny to s cestou trvalo přes hodinu. Když jsem pak na přechodu zůstal jediný stát na červenu, zatímco ostatní přešli, nedalo mi to, abych je neupozornil na pár zajímavých rozdílů. Zatímco my chodíme do bazénu plavat a do autosalónu Honda kupovat auta, oni tam chodí jíst (resp. čekat na jídlo). Na červeného panáčka stojíme a na zeleného chodíme, kdežto u nich je to naopak. "No vidíš, a to není všechno, u nás jezdí tramvaje a u vás šaliny," setřel mě kolega. Trpce jsem poznamenal, že bych rád viděl, kde mají v Lípě koleje.

KAM ZMIZELI PRAŽÁCI?
Kolegové mě měli naložit v Praze na Černém mostě, tak jsem si to od autobusu na Florenci namířil na metro. Právě ho ale zastavili, protože nějaká paní se vydala do kolejiště, takže celkem logicky přestaly na dané trase jezdit soupravy. Hlášení nám oznamovalo, že máme využít povrchovou dopravu. Ale kterou? Smutně jsem se rozhlédl po čtyřech možných směrech, kudy na povrchu u výstupu z metra jezdily šaliny a autobusy. Začal jsem hledat vhodnou linku srovnáním názvu stanic, protože na mé dotazy nikdo neznal odpověď. Když přifuněla nacpaná tramvaj č. 14, do které se chtělo probojovat dalších 400 lidí, vrhali se na mě zoufalí dělníci s tím, že jsou z Benešova a potřebují do Vysočan, jestli to tam jede. Ptal jsem se pak výrobní ředitelky, kde jsou praví Pražáci - v autech vyrábí zácpy, abychom my z venkova měli delší cestu.

BEČVA A RYBNÍK
Cesta k naší pražské pobočce (poblíž Anděla) není příliš složitá. Pokud tedy správně odbočíte z Legerovy. Kolega, původem z Hranic na Moravě, byl však tentokrát málo asertivní a včas se nenatlačil do odbočovacího pruhu. Pak se naše cesta na poradu, jejíž začátek se neúprosně blížil, změnila v krásnou prohlídku Prahy. Jeli jsme kolem Senátu (viděli jsme i Pitharta), po čase jsme dorazili k Technickému muzeu (tady už jsme překonali hrdost a ptali se domorodců) a asi 4x jsme překročili Vltavu. Tehdy řidič rezignovaně prohlásil, že jsme na špatné straně Bečvy a my pochopili, že má drobný problém s orientací.
Matně jsme si vzpomněli, jak před časem navigoval naší ředitelku, když u Mladé Boleslavi špatně odbočila na Českou Lípu. Zejména památná byla jeho věta, že za chvíli bude vpravo nějaký rybník (despekt v hlase naznačoval kachňák), z něhož se pak vyklubalo Máchovo jezero (byť původem to rybník samozřejmě je).
Krátce po pátém pokusu o nalezení správného břehu Bečvy jsme našli i Anděla.

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Toto je ochrana před spamem. Doplňte prosím výsledek.
1 + 1 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.
By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.