Everesta, s.r.o.

Diskriminace žen u přijímacích pohovorů

IMG_3820.JPG

Začněme citací "antidiskriminačního zákona":
§1
Tento zákon blíže vymezuje právo na rovné zacházení ve věcech
a) práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání,
b) přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti,
c) pracovních a jiné závislé činnosti, včetně odměňování,
....

§2
(2) Diskriminace je přímá, nepřímá, obtěžování, sexuální obtěžování a pronásledování; za diskriminaci se považuje i pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.
(3) Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy je, bylo nebo by bylo s jednou osobou zacházeno ve srovnatelné situaci méně výhodným způsobem než s osobou jinou, z důvodu rasy nebo etnického původu, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženství či víry nebo proto, že je bez vyznání.

Proti tomu postavme situaci ze života: Mladá absolventka vysoké školy se uchází o své první zaměstnání na plný úvazek. Zároveň je zamilovaná, chtěla by se vdávat a mít rodinu. Nastoupit do práce samozřejmě potřebuje, aby mohla být alespoň trochu finančně nezávislá. Čeká ji tedy přijímací pohovor. A řekněme, že v nějaké perspektivní soukromé firmě s ostrou konkurencí.

Zažitá zkušenost velí naší uchazečce naslibovat, že bude pro svého nového zaměstnavatele pracovat dlouho, určitě nekolik let, aby měla větší šanci na přijetí. Proč? Podívejme se na tutéž situaci pohledem zaměstnavatele pesimisty: "Naberu mladou holku, tři měsíce se bude zaučovat, půl roku bude pracovat, otěhotní, přestane pracovat a ještě jí budu snad muset držet místo. A za chvíli budu zase investovat (!) do zaučení někoho jiného. To radši vezmu chlapa, dlouhodobě ho vzdělám a on mi tu vydrží. Investice se mi tedy vrátí."

Protože si tohle řekne zaměstnavatel absolutně bez ohledu na jakékoli sliby, v současné době se o plánování rodičovství u pohovorů ani nemluví. Jen nervozita mladých dam zůstává.

Nejen společenské vychování, ale i evropské směrnice navíc jakoukoli diskriminaci tohoto druhu zakazují. Mladé dámy tedy teoreticky nemají důvodu obávat se odmítnutí.

Pro někoho možná překvapivě tak vypadá i praxe. Výzkum jsem provedl na velmi úzké skupině dvou vedoucích pracovníků, kteří šéfují především ženám. Jak je na tom veřejnoprávní sektor - ptal jsem se Markéty Luhanové, vedoucí koordinace, plánování a dramaturgie programu České televize:
Já do svého oddělení potřebuju spíše ženy, protože muži se pro tuhle práci moc nehodí.
Jakto?
Chybí jim dostatečný sitzfleisch*).
A berete i slečny, u kterých je riziko, že zakrátko odejdou na mateřskou?
Samozřejmě, omlazovat je potřeba, jinak bychom tu za chvíli byly samé staré báby.

Ani v soukromé sféře se nepotvrdila povšechná domněnka, že nabírat potenciální rodičky je nepříjemné. Odpovídá Radomil Bábek, ředitel poradenské a servisní společnosti ECS Edconsia.

O nepříjemnosti se vůbec nedá hovořit, v naší branži se setkávám především se ženami a s těmi mladšími nemám žádnou špatnou zkušenost. Přijde-li na výběrové řízení a já ji chci vybrat, vyberu ji bez ohledu na to, že za pár let otěhotní. Vždyť je to v pořádku, ať souloží, ať mají děti, je to přirozený běh života, nikdy bych to nikomu nevyčítal.

U mladých lidí, u absolventů je problém úplně jiný. Mají tendenci se rychle něco naučit, zvednout kotvy a táhnout pryč. A je úplně jedno, jestli je to kluk nebo holka.

Jak se tomu dá zamezit?
Zamezit se tomu nedá. Jestli to budou dělat, nebudu je do firmy brát. Anebo jim nebudu dávat příležitost se tolik naučit. Od začátku existence firmy dávám příležitost mladým lidem a vesměs se mi to vymstívá.

Znáte všechna existující zákonná antidiskriminační opatření, musí je zaměstnavatel znát?
Takové zákony samozřejmě jsou, na co všechno se nesmíme ptát při výběrových řízeních, ale já je vlastně nepotřebuji, mě nezajímají. Protože sám jsem protidiskriminačně založený. Já nemám předsudky, mně je jedno, jestli proti mě sedí mladá nebo stará žena, jestli je to mladý kluk nebo zralý chlap, jestli má fousy nebo ona má fousy, mně je to fuk. Mě zajímá, jestli má něco v hlavě a jestli chce dělat. Vůle, pracovitost. Že má zaměstnankyně malé dítě? Nevadí. Že s ním někdy musí být doma? Úplně normální. Když je spokojená ve firmě a dělá tu práci ráda, tak to všechno dělá s ohledem na firmu. A s tím mám dobrou zkušenost.

Slušný personalista-profesionál tedy antidiskriminační zákon ani nepotřebuje. Sluší se poznamenat, že text, z něhož jsem citoval, ještě neprošel celým legislativním procesem.
Dle webu Poslanecké sněmovny předložila vláda návrh "zákona o rovném zacházení a ochraně před diskriminací - EU" sněmovně 12. 7. 2007. Schválili ho všichni, až na prezidenta. Po jeho vetu (16. 5. 2008) bylo projednávání přerušeno a obnoveno mělo být až 28. 4. 2009.

Uvidíme, zda se dočkáme výsledku.


*) Germanismus pro pečlivost, píli a schopnost dlouhodobé soustředěné práce. Přeloženo volně.

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Toto je ochrana před spamem. Doplňte prosím výsledek.
6 + 0 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.
By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.