Prosím vás, už ne!

Už mi to stačilo, je toho dost. Chci se vytrhnout z toho stereotypu, chci si změnit rituál!

Abyste věděli, o čem mluvím, a mohli mi dát za pravdu, popíšu vám svou cestu od domovních dveří ke dveřím bytu: Projdu chodbou, otevřu schránku, vysype se na mě bambilión různých novin, vyjedu výtahem, odemknu byt a vyhodím plátky do sběru.

Jasně, Pražan, Radniční noviny, Žižkovský Pepík, Král z Vinohrad, Klíč, Vévéčko a tak dále, některá jména si vymýšlím, dobrých deset jsem jich určitě zapomněl. Tiskoviny, kterých se v předvolební době vyrojily mraky. Až já budu svatý, rád bych se na ty mraky vyčural, přestože to, co se v nich píše, ve mně vzbuzuje spíše velkou potřebu.

A to ještě není to nejhorší. Samozřejmě, že nelze očekávat od propagandistického tisku jednotlivých politických stran (a s mrzutostí musím konstatovat, že jindy i celkem seriozní radniční tisk se v posledních týdnech mění ve zcela neobjetivní agitku a kampaň) novinářskou kvalitu. Ale proč tedy, vážení (ke zvážení) komunální politici, ten škvár za noviny vydáváte? Tiskněte letáky, prezentujte svůj program, vychvalujte své lidi, věšte se po celém městě, ale neobjednávejte si tvorbu novin.

Představuju si, kolik domácností žije jen v mé ulici. Kolik metrů čtvrečních papíru, kolik litrů tiskařské černě a kolik litrů barev se musí zaplatit jen za to, aby se pár papírů dostalo znova do recyklačního lisu. Plus samozřejmě štáb lidí, kteří každé jednotlivé číslo nenovin tvoří. Kdyby se aspoň každá strana spokojila s jedním titulem. Ale ani to neplatí.

Prosím vás tedy, komunální politici, netvořte další noviny.
1)mě to otravuje
2)částečně mě to jako novináře uráží
3)přál bych si, aby vynaložené peníze byly využity jinak