V sobotu večer se na televizních obrazovkách strhla alespoň podle očekávání předem rozhodnutá bitva. Zatímco komerční televize lákaly diváky na „megafilmy“ (brzy budou určitě servírovat i gigafilmy a terafilmy), na České televizi vysílali živý přenos koncertu z pražského Žofína. Předpokládali jsme, že většina televizních diváků zvolila film nebo zcela jiný program. Ovšem možná udělali chybu, a proto bych chtěl koncert alespoň přiblížit v krátké reportáži těm našim čtenářům, kteří si ho nechali uniknout.
Televizní sledovanost benefičního večera však nakonec ve skutečnosti nebyla vůbec malá.

Koncert byl zorganizován k 65. výročí konce 2. světové války a především při příležitosti vyhlášení a udílení Cen Paměti národa. Tuto cenu udělovala organizace POST BELLUM, která vydala také multimediální učebnici se shodným názvem, jakým byla nazvána celá akce – My jsme to nevzdali.

A jelikož společnost ECS Edconsia (která je chlebodárcem Bosstonu) podporuje tuto neziskovou organizaci, dostali jsme také my možnost sledovat koncert přímo na místě. A rozhodně jsme nelitovali. Stálo to za to. A to, i když pominu morální stránku věci.

V průběhu večera byly předány 4 Ceny Paměti národa. Ceny byly vyrobeny ze skla a z kusu kamene pocházejícího z Karlova mostu, respektive z „odpadu“ vzniklého při jeho rekonstrukci.
Historicky prvními laureáty se stali:
generál Tomáš Sedláček
Poručík ČS armády za druhé světové války, který prošel východní frontou. Účastník Slovenského národního povstání. V roce 1952 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí a po amnestii v roce 1960 pracoval jako stavební dělník.
Jan Pecka
Sedlák z tradiční české selské rodiny, který v době nejhlubší totality v padesátých letech poskytl úkryt Václavu Jakešovi, kterého hledala Stb. Jan Pecka s rodinou nakonec Jakeše ukrývali ve své stodole dlouhých šestnáct let.
Věra Roubalová Kotlánová
Signatářka Charty 77. Spolu se svým manželem vyráběla a šířila samizdatovou literaturu, za což byla pronásledována a vězněna.
Šimon Pánek
Vůdce studentského hnutí z dob sametové revoluce a ředitel neziskové organizace Člověk v tísni.

Celým večerem nás provázel vtipný a přitom decentní Marek Eben. Koncert byl rozdělen do čtyř částí, které tematicky korespondovaly s historickými etapami souvisejícími s osudy oceněných. Filmová pásma byla naživo doprovázena skladbami zkomponovanými pouze k této příležitosti hranými orchestrem pod vedením M. Kroupy, který doprovázel také většinu zpěváků. Přesnost muzikantů, se kterou podkreslovali filmové sekvence, byla úžasná. Černobílým filmům poskládaným z autentických záběrů dominovali převážně dramatické a válečné situace, takže není divu, že ke slovu se dostával velmi často bubeník. Vše bylo opravdu působivé.

Zpěváci zazpívali často velice známé písně v často velice neznámých aranžích. Opravdu netradiční bylo např. pojetí písničky Škoda lásky v podání Moniky Načevy. Dále zazpívali třeba Ondřej Ruml (Kat a blázen), Robert Nebřenský (sklepácký song Komu vadí…), Ivan Gutierrez (Král do boje táh) a na závěr Aneta Langerová (Vzpomínka). Zde bych vyzvedl výkon Petra Stacha, který se ujal budovatelské písně Budujeme! Když s kamenným výrazem ve tváři burácel „Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví! Hej rup! Hola hej! Hej rup! Hola hej! Do práce se dej!“ mnohým pamětníkům běhal mráz po zádech, jak se mi později přiznali.

Vraťme se však k samotné podstatě a smyslu celého večera. K těm, kterým celý večer vlastně patřil. Ačkoli osudy oceněných byly dojemné a někdy až neuvěřitelné, někomu se mohli zdát na ocenění příliš málo „drastické“ vzhledem k různým příběhům, kterými nás denně zahlcují média. Mohla nás tedy napadnout otázka, proč si právě tento člověk zasloužil takové ocenění? Musíme mít na paměti, že Cena je jakýmsi symbolem a byla vždy udělena zástupci velké skupiny sdílející podobný osud. Skupiny lidí, kteří trpěli z podobných důvodů a na jejichž utrpení bychom neměli zapomínat. A díky Ceně Paměť národa jsme si je všechny připomněli. Také všichni čtyři ocenění zdůraznili skutečnost, že cenu nepřebírají za sebe, ale za své spolubojovníky, spoluvězně, přátele, rodiny, atd.

Nezapomínejme na ty, kteří to nevzdali a buďme alespoň trochu jako oni. Jak řekl v úvodu večera Marek Eben: „Paměť národa je krátká a drzost těch, kteří na to spoléhají, je nekonečná.“

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Pokud chcete pomoci,
kupte buď jako firma, nebo fyzická osoba, alespoň jednu licenci pro vámi vybranou školu, např. v okolí vašeho bydliště.
Buďte to právě vy, kdo zajistí, že ve vašem městě se budou děti ve školách seznamovat s historií tak, jak ji prožili pamětníci, jejichž výpovědi sdružení Post Bellum již deset let natáčí.
Každý z vás pak může říci, že tyto děti už znají svou minulost, protože jste jim to umožnili právě vy.
Budete se podílet na díle, které má trvalou hodnotu.

Multimediální učebnici pro základní a střední školy si můžete otestovat zde.