Všechno začalo vlastně už měsíc před samotnou akcí. Přišly informace o celorepublikovém semináři, tedy o plánovaném setkání všech vedoucích naší firmy. To nás lehce vyvedlo z každodenní rovnováhy. Dva dny v lese, mimo civilizaci, určitě bez signálu… Proč??? V našich očích zbytečná akce. Okamžitě se v obou regionech rozpoutala smršť telefonátů mezi jednotlivými obchody.
“Tak jak se těšíš na teambuilding?“
„Ani mi nemluv, vůbec se mi tam nechce.“
„Co tam budem dělat?“
„To nás jako budou honit po lese nebo co?“
„A navíc budeme na pokojích rozdělený. Nechci bydlet s někým z druhýho regionu!“
A nejdůležitější otázka: „Co si vezmu na sebe?“
Asi týden před samotnou akcí jsme mailem obdržely časový harmonogram. Outdoorové aktivity střídala volná zábava, bubenický workshop, prezentace firmy. Nic konkrétního, což ještě víc rozlítilo naši bujnou fantazii.

Nastává den „D“

Den první - čtvrtek
10:45
Sraz na Smíchově. Ještě s dalšími čtyřmi holkami postáváme, pokuřujeme a čekáme. První překvapení. Na protější ulici se objevuje Sebastien - náš ředitel země. Paráda, takže jede i on, další rána. Zdraví nás slovy „Hallo smokers“ …vtipálek, říkáme si.
10:50
Scházíme se v kancelářích. Na první pohled je jasné, že je firma v republice rozdělena na dva regiony. Každý čeká v jiné místnosti. Všechny máme podobné pocity. Házíme po sobě pošklebky. Vrháme oči vsloup.
11:00
Plánovaný odjezd. My jsme všechny připravené v autobusu. Náš region úplně vzadu. Druhý region úplně vpředu. Chybí vedení.
11:30
Stále nedorazilo vedení.
11:40
No konečně!!! Vyrážíme směr Zvánovice. (Proboha co je to za p.d.l!)
12:45
Jsme na místě. Dozvídáme se jména „spolubydlících“. Můj ortel … Jindra z Olomouce. Po pár prvních větách zjišťujeme, že si budeme rozumět. Aspoň že tak, říkám si. Rychle se převlékáme a jdeme na oběd.
14:00
A teď to začíná! Ujímají se nás čtyři členové týmu, který pro nás připravil outdoorové aktivity. Na začátek představování. Zjišťuji, že mezi 28 účastníky je mimo jiné Zubatá Zuzana, Prsatá Pavlína, Inteligentní Iveta, Sexy Sebastien a já Empatická Eliška. Jsme rozděleni do čtyř skupin. Jedinej chlap a musím s ním být v týmu já!?
14:30
Čeká nás první z pěti úkolů. Limit dvacet minut. Ocelová lana natažená v půlmetrové výšce mezi stromy. Všech sedm se nás musí dostat z místa A do místa B, aniž bychom se dotkli země. To nejde! Jak to máme asi udělat? Díky týmové spolupráci se nám to podařilo. Měli jsme radost a těšili se na další úkol.
14:50
Úkol číslo 2. Logická hádanka. Bohužel nad naše síly. Ale nevzdáváme se.
15:10
Naše parádní disciplína. Dvě obrovské „lyže“ s lany jako úchyty. Všichni v řadě za sebou. Cílem je projít za nejkratší dobu vytyčenou trasu. Náš čas 2:07!
15:30
Musíme přenést tenisák na destičce 20x20 cm, kterou můžeme držet jen prostřednictvím osmi dvoumetrových provázků uvázaných po obvodu destičky. Nic snadného, ale pro naše seskupení, které jsme „vtipně“ nazvali Sněženky a Machr, žádný problém.
16:00
A to nejlepší na konec. Paintball. Dostáváme rychlou instruktáž. Neustále si opakuji, hlavně nesundávat masku, vystřelí ti oko! Oblékáme si slušivé maskáčové overaly, kapuce, umělohmotné rukavice a masku. Hlavně nesundávat, vystřelí ti oko! Vyrážíme do lesa. Jsme červený tým. V první fázi hraje každá skupina s každou, pak semifinále a finále. První boj. Zní píšťalka. Začíná palba. Vyhráváme. Nikdo mě netrefil! Následují další dvě výhry. Do finále jdeme z prvního místa. Jsme na vrcholu. Před finále se začíná stmívat, prší…Nic nám nepřeje. Aaaau. Zastřelili mě. Bolí to. Prohráváme. Jsme mokří, unavení, ale absolutně nadšení.
17:30
Sprcha, převléknout a rychle na večeři. Po takovém fyzickém výkonu jsme všichni hladoví.
19:30
Bubenický workshop. Co to bude? Byla to paráda. Štěstí, že jsme byli v hotelu jediní ubytovaní. Dunění bubnů muselo být slyšet kilometry daleko. Po hodině intenzivního bušení nás ukrutně bolí dlaně, ale užíváme si to a dáváme všechno do každého úderu.
20:45
Vyhlášení výsledků, raut, volná zábava.
Začínají vyhlašovat od posledního. Jooooo, nejsme to my. Třetí místo je naše, jsme spokojení, fotíme se, házíme úsměvy na všechny strany. Následuje volná zábava a jukebox k naší dispozici. Je vidět, že trpíme profesionální deformací, protože se ozývají samé nám známé songy, které každodenně slýcháme při práci. Bavíme se, rozebíráme jednotlivé aktivity, které jsme prožili.
24:00
Ještě hodinu si s Jindrou povídáme a pak usínáme v naprostém tichu a tmě.

Den druhý-pátek
8:30
Snídaně a rychlý přesun do zasedací místnosti, kde se koná prezentace naší firmy, její plány na příští rok a rozdělení témat, která budeme ve skupinách zpracovávat. Oproti minulému dni velká nuda. Shodujeme se na tom, že by se nám mnohem víc líbily venkovní aktivity.
12:00
Oběd, po kterém následuje naše prezentace a rozbor témat, na která se každá jednotlivá skupina zaměřila. Nuda.
14:00
Hodnocení teambuildingu. Všechny do jedné se shodujeme na tom, že se nám původně moc nechtělo, ale nakonec odjíždíme nadšené a těšíme se na další takovou společnou akci. Velký obrat.
14:30
Odjezd. Náš region úplně vzadu autobusu. Druhý region úplně vpředu. Žádná změna. Přesto si ale myslím, že si jsme přeci jen o něco blíž a vůbec nezáleží na tom, jak daleko od sebe sedíme v autobusu.

Vedení nastoupilo včas.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
REKLAMA
Teambuildingové programy pro Vás připraví na míru ECS Edconsia.
Se svými plány a poptávkami kontaktujte Martinu Vohradníkovou na: martina.vohradnikova@skupinaecs.cz .