Everesta, s.r.o.

Výzkum: Matky dětí do deseti let se setkávají s diskriminací

Graf Výzkum - diskriminace gender

Výzkum, který si od společnosti Ipsos-Tambor nechala zpracovat o.p.s. Gender Studies, prokázal fakt, že matky dětí do věku deseti let se setkávají ve velké míře s diskriminací v zaměstnání nebo při hledání zaměstnání na základě svého rodičovství.

Tento kvantitativní výzkum (kombinace metod CASI a Face2Face) se zaměřil na matky s dětmi ve věku do 10-ti let. Na strukturovaný dotazník odpovídalo 605 respondetek z Prahy (305 žen) a dalších měst.

54 procent žen uvedlo, že se setkalo s diskriminací v zaměstnání nebo při hledání zaměstnání na základě svého rodičovství. 70 procent respondentek odpovědělo, že se setkalo s diskriminací u někoho ve svém okolí.

Kromě zjištění míry diskriminace bylo cílem také získání informací o praktických zkušenostech matek z oblasti sladění práce a rodiny, dále zkušenosti s návratem do pracovního procesu z mateřské a rodičovské dovolené, preferované formy spolupráce se zaměstnavateli a jejich ochota zaměstnankyním – matkám vyjít vstříc.

Pojďme se nyní blíže podívat na některé údaje.

Otázka ohledně počtu dětí a možností hlídání byla potenciálními zaměstnavateli při přijímacím pohovoru položena celkem 63% žen. Dále to bylo nepřijetí do zaměstnání z důvodu rodičovství nebo potenciálního rodičovství (43%). Problémy s možností jiného (nižšího) než plného pracovního úvazku po návratu z mateřské či rodičovské dovolené uvedlo 35% žen.

Co se týče motivace pracujících žen na rodičovské dovolené – není hnacím motorem jinak stagnující kariéra či kontakt s oborem, jak by se dalo předpokládat. Hlavním důvodem jsou finance (78% respondentek), dále potřeba nesoustředit svůj život jen kolem dětí (50%) nebo zájem o setkávání s lidmi.

Nadpoloviční většina matek (63%) projevila zájem pracovat v období rodičovské dovolené. V Praze 54%, v ostatních krajích dokonce 74% (mimopražské matky se potýkají s horší finanční situací, tudíž je pro ně práce v období RD více nutná, než pro matky pražské).

Co se týká formy pracovního poměru, nejvíce vítané je flexibilní uzpůsobení náplně a pracovní doby v průběhu rodičovství. Největší zájem je o práci formou brigády (44%), dále využití polovičního pracovního úvazku (43%) a méně než polovičního úvazku (24%). Velký zájem je v průběhu rodičovské dovolené o práci z domova či o práci z domova kombinovanou s prací v kanceláři. Ze strany zaměstnavatelů je ale problém uspokojit tuto poptávku.

Po návratu z rodičovské dovolené by velké množství matek (54%) mělo zájem využívat pružnou pracovní dobu. Dále je velice preferována práce z domova kombinovaná s prací v kanceláři (43%). Zájem je také o poloviční úvazek (43%). Pouze 23% respondentek mohlo využít pružnou pracovní dobu po návratu z MD a RD, což poukazuje na nedostatečné řešení této situace. Kolem 10% žen pak mohlo kombinovat práci v kanceláři s prací z domova.

60% respondentek má zájem o zařízení péče o děti, ať už na pracovišti, nebo jako spolupracují zařízení. Ovšem z hlediska firem se jedná o velice nákladnou záležitost. Jedním z důvodů může být i fakt, že v současnosti je v České republice velký problém s nedostatkem veřejných zařízení péče o děti. Tato skutečnost komplikuje ženám návrat z mateřské či rodičovské dovolené do práce. Díky tomuto problému uvedlo 53% žen, že důvodem proč nepracovalo v průběhu rodičovské dovolené je to, že neměly žádnou možnost hlídání.

Skloubit práci a rodinu často umožňují firmy, které se profilují v oblastech bankovnictví, IT, telekomunikací – tedy v oblastech, ve kterých je zavádění work-life balance opatření (např. flexibilní formy práce, komunikace s rodiči na mateřské či rodičovské dovolené atd.) snazší si představit.

Obecně lze říci, že zaměstnavatelé pracujícím matkám nevycházejí vstříc tak, jak by to ony kvitovaly. Nicméně první vlaštovky, oceněné jako firmy roku v oblasti rovných příležitostí, již vylétly.

Zdroj: http://www.feminismus.cz/download/prezentace_vyzkum_sladeni.pdf

Komentáře

Matky, otcové a diskriminace

Předesílám:
– Důvěřuji společnosti Ipsos-Tambor, že udělala maximum pro získání objektivních dat o diskriminaci matek dětí do 10 let. Bohužel ale „vyšší bere“ – tedy zadavatel výzkumu, o.p.s. Gender Studies – přinejmenším při interpretaci výsledků v tisku. Jednou z mých profesí byl také sociologický výzkum, vím, jak se (ne)dělá.
– Mám několik dětí, několikrát jsem se vracela po mateřské (rodičovské) do práce či jsem měnila zaměstnavatele, současně jsem ale jako manažerka byla mnohokrát v pozici „náboráře“. Nikdo se mne nikdy na děti neptal, ani mne nikdy nenapadlo se druhých na to ptát během přijímacího řízení. Mimochodem – uchazečky to na sebe často řeknou i bez jakéhokoli vyzvání v životopise nebo při pohovoru.
– Překvapuje mne, kolik zaměstnavatelů hloupě klade (alespoň podle tohoto článku) diskriminační otázku na počet dětí, potenciální mateřství a možnost hlídání.
– Vůbec netvrdím, že situace je ideální. Míč ale vidím spíše státu (plus obcí) pokud jde legislativu (včetně daňové) – meze a možnosti alternativních pracovních režimů či nerodičovské péče o malé děti. A také a na straně matek samotných – viz dále.
– Zaměstnavatelé jistě nejsou bez viny, ale optimalizují často své jednání v rámci mantinelů, které nemohou změnit ani ovlivnit. Navíc i společensky nejodpovědnější a nejvstřícnější firma má primárně jediný závazek – vynést maximum svým majitelům. Charitu si mohou dovolit jen tehdy, když splní tento závazek.
– Náklady na pracovní sílu jsou vysoké – náklady na jakoukoli pracovní sílu „mimo standardní režim“, tedy se specifickými potřebami či požadavky jsou ještě vyšší.
A proto si dovoluji napsat komentář k tomuto článku, neboť uveřejněné výsledky považuji za zavádějící.
– Polovina dotazovaných žen byla z Prahy, což minimálně nereprezentuje geografickou, vzdělanostní a profesní strukturu matek (a potenciálních matek) malých dětí v republice, o dalších faktorech nemluvě (zaměstnanost, velikost sídel, infrastruktura a vybavenost, ...). Také nevím, z čeho vyplývá, že se mimopražské matky potýkají s horší finanční situací. Protože si to respondentky myslí? Statistiky příjmů a výdajů obyvatelstva či životních nákladů podle regionů toto nepraví.
– Zajímalo by mne, jaké důkazy má 43 % žen pro tvrzení, že nebyly přijaty do zaměstnání z důvodu rodičovství. A pokud je mají, k soudu s nimi – vyhrají. Pokud ne, pak je to subjektivní interpretace neúspěchu ve výběrovém řízení (neboť jedna paní povídala …).
– Využití pružné pracovní doby, zkrácených úvazků, možnosti práce z domova – je pro rodiče malých dětí ideální řešení sladění pracovního a soukromého života. Ale výsledek, že pouze některé matky tyto možnosti mohou využít, není dán jen nízkou vstřícností na straně zaměstnavatele. Ten dobře ví, že komplikace v provozu či zvýšené náklady nemusí být nutně nevyváženy motivovaností a vděkem rodičů. Proto v soutěžích o „rovné příležitosti“ stále vítězí titíž – firmy plné bílých límečků a rozvinutých technologií, což není fér.
– Pídily se někdy respondentky po tom, co obnáší zařízení péče o děti provozované zaměstnavatelem? To je ten míč (také) na straně státu.
K matkám a variantám jejich návratu do práce: Nesetká-li se nabídka s poptávkou na kompromisu, může být zle. Přitom pravidla „win-win“ situace snadno porušují obě strany. Mezní pozice jsou:
– Rigidní zaměstnavatel (pomíjím zmíněné provozní či finanční důvody) a manažer nejistý si tím, zda ukočíruje zaměstnance pracujícího v jiném než standardním režimu, event. se obává dopadů na zbytek pracovního týmu, bude mít tendence vyhýbat se novátorským počinům z hlediska respektování individuálních potřeb a souvisejících úprav pracovní doby či místa výkonu práce. Je pozičně ve výhodě, proto si snáze dovolí říci: „Ber nebo nechej být!“
– Zaměstnanec, který se hlásí o své právo návratu do práce nebo nastupuje k novému zaměstnavateli, svůj zájem projeví nikoliv tím, že se nejprve ptá na nabídku a možnosti firmy, ale naopak začne výčtem svých potřeb a (často) nekompromisních požadavků. K tomu má mnohdy přepjatá očekávání, prostě něco chce, ale nabízí málo nebo nic, nadhodnocuje svoji „cenu“.
Pokud se takto nastavení účastníci jednání nedohodnou, nejde o diskriminaci, ač to tak odmítnutá (obvykle uchazečka o práci) strana často vidí, neboť hledá vinu všude jinde než v objektivně daných podmínkách či u sebe. Pak si ještě přečte výsledky výzkumu a vysvětlení je nasnadě. No a další respondentka, která zažila nebo slyšela o diskriminaci z důvodu rodičovství, je na světě.
Z praxe musím potvrdit, že zaměstnavatelé na sobě pracují. Opravdu se jich více a více snaží vyjít zaměstnancům – rodičům v rámci svých možností vstříc, zejména těm, s nimiž mají dobrou zkušenost z minula. Vědí, že bývají spolehlivými a loajálními pracanty. Zažila jsem ale situace, kdy si všichni oddechli, když dotyčná otěhotněla – hádejte, jak zeširoka byla otevřena náruč ve chvíli, kdy se domáhala vstupu zpět? A naopak si pamatuji, kolika matkám jsme volali, jestli už by se nechtěly vrátit, a nabízeli jim podmínky, o kterých se jim ani nesnilo.
Opakovaně se také setkávám s naprosto absurdními požadavky rodičů – zájemců o práci (perličky pošlu na požádání). Do značné míry chápu jejich pohnutky a motivaci, na druhou stranu nerozumím, proč si zbytnělým egoismem a soustředěností pouze na vlastní zájmy (neb bezvýhradné slaďování rodinného a pracovního života je zrovna v módě) podkopávají často jedinou možnost nového pracovního startu. Až na výjimky jsou a zůstávají závislou stranou, až na výjimky jsou to rodiče, kdo vstupuje do soutěže o zaměstnání, zaměstnavatel „soutěží“ o zaměstnance jinými způsoby. Důležité je začít – a v rámci pracoviště sondovat možnosti vlastní i zaměstnavatelovy, dohodnout se event. na změně. Právě proto, že firma není sociální zaopatřovanou (neplatí rodiče za to, že mají vlastním rozhodnutím děti, ale za to, že odvádějí práci), cení si dobrých lidí.
Diskriminace jistě existuje, častěji skrytě než otevřeně, nevěřím však výsledkům aktivisticky interpretovaných výzkumů. Nebo žiji, vychovávám děti a pracuji celý život někde jinde, než 605 respondentek, z toho 305 v Praze (tj. mém bydlišti).

Re: Matky, otcové a diskriminace

Operuji s výsledky dodané důvěryhodnou firmou (což bylo uznáno) a troufnu si říci, že i zadavatel, společnosti Gender Studies, o.p.s. je důvěryhodný. Interpretovány jsou zde výsledky vyplývající z veřejně dostupných zdrojů, viz link na konci článku.
Souhlasím, jde v prvé řadě o obchod, ne o charitu. V širší souvislosti jde o to poukázat, že když jsou zaměstnanci spokojeni (a řadím do toho právě poklidně sladěný život rodinný a pracovní), tak se i obchod daří. Příkladem budiž ocenění Firma roku: Rovné příležitosti. Ano, dá se namítat, že jde spíše o určitá odvětví, jak je uvedeno v článku. Není ovšem pravidlem, že jen firmy, které zaměstnávají "bíle límečky" mohou postupovat vstřícně vůči svým zaměstnancům. Příkladem budiž společnost Olho Technik Czech, jež působí ve výrobním sektoru - http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=2210559.
Samozřejmě je role státu velice podstatná a také souhlasím s tím, že jistou měrou záleží na samotných matkách.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Toto je ochrana před spamem. Doplňte prosím výsledek.
9 + 1 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.
By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.