Ohňostroj, karneval, šílenství, davy, smích, alkohol…obraz karnevalového šílenství je jedním z motivů ustálených v literatuře a uměleckém díle jako symbol změny, světa naruby, převrácení hodnot, zvrácenosti, důležitého obratu nebo klíčového momentu.
Zakázané je dovoleno, povolené odvrženo, potlačované uvolněno, nesmyslné uznáváno, odlišné přijímáno a běžné ponecháno stranou.

Milí čtenáři.

Čas hřejivých slov se snesl na okenní parapety vytopených středoevropských domácností.
A k českým prahům, v těsném závěsu za sobím spřežením západního Nikolause, letos míří i lingvistický Ježíšek z bosstonského jazykového koutku.
A na rtech nese otázku: Vánočníme po česky?

Školení, kurz, seminář, rekvalifikace, rekvalifikační kurz, v jiných sférách k podobným účelům třeba taky náslech, stáž a konference.
Slovník českých slov a frází souznačných a příbuzných, úctyhodný několikakilový svazek s názvem Tezaurus jazyka českého, nám pod heslo školení řadí ještě výrazy
-průprava
-příprava
-trénink

„Nejdou kšefty,“ zahuhlala neoholená brada, když olízla pěnu z konečků fousů a půllitr se vrátil zpátky do loužičky na stole.
„Hm,“ přitakává protisedící plnovous.
„Založim si firmu.“
„Hm.“
„Budu řiditel.“
„Hm.“
„Ty, Véna, kolik musí bejt lidu ve firmě.“
„Nevim.“

Znáte slovo, které by si připustilo k tělu víc předpon než…?
…
I rozmrzelý foukač skla, jenž si byl právě nucen připustit, že je propuštěn, je svolný krutému šéfovi redukční hřích poněkud odpustit, je-li vpuštěn do rodinného hnízda růžolící chotí s rozpuštěnými kadeřemi a úsměvem na líci.

Ssloupek má od června prázdniny a proto je tato rubrika dočasně uložena k letnímu spánku. V září se však můžete těšit na další příspěvky.

Kalokagathia – hledání souladu duševních a tělesných sil a jeho dosažení - ideál starého Říma.
Následuj instinkt, na dvě stě procent, nevaž se odvaž se, mladá a krásná, štíhlá a dokonalá, víc a nejvíc, super extra nejkrémovější – ideál dneška.

Jednou v neděli, s očima ještě ospale polovičníma, jsem se takhle mihla kolem ranního vysílání pro děti a koutkem oka zahlédla něco, co mě natolik zaujalo, že jsem si přisunula křeslo a místo snídani se věnovala obrazovce.

Láska. Co je láska. Fluidum? Éter? Hvězdný prach? Stříbřitý pel z křídel mytických vážek a antických motýlů, pulzující tětiva transparentního luku Amórova, vnadný záchvěv líbezné harfy dýchající do půlnočního ticha, slabé nevyřčené Dionýsovo ach...

Něžný cit byl a je podrobován důkladnému zkoumání a snaze o artikulaci od samého vzniku jednoho z pilířů lidské kultury – písemnictví.

Byl jednou Jeden. Byl jiný než ostatní vlci. Pomáhal zvířátkům v celém horském teritoriu. Veverkám loupal oříšky, králíkům olizoval nemocné tlapky a se sovami se dělil o myši, nebylo-li větší sousto. Všichni ho měli rádi. Vlkům přišel divný.
Jeden měl zvláštní nemoc. Z čenichu mu neznámo proč sem tam ukápla kapička krve. Byla to vlčí krev.