Složení jedenáctky českých dolarových miliardářů zůstalo stejné jako loni. Na první příčce je již třetím rokem Kellnerová, vdova po podnikateli Petru Kellnerovi, která společně s jeho dětmi vlastní skupinu PPF a rodinný holding Amalar.

Druhé a třetí místo obsadili majitel investiční skupiny KKCG Karel Komárek s majetkem 9,5 miliardy dolarů (222 miliard korun) a vlastník Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniel Křetínský s majetkem 9,4 miliardy dolarů (220 miliard korun). Letos se Komárek posunul na druhé místo, loni byl mezi Čechy na třetí příčce za Křetínským.

Za nimi stejně jako loni následovali majitel energetické skupiny Sev.en Energy Pavel Tykač s majetkem 7,7 miliardy dolarů (180 miliard korun) a realitní magnát Radovan Vítek s majetkem 6,7 miliardy dolarů (157 miliard korun).

V mezinárodním srovnání byla Kellnerová letos na 104. příčce žebříčku. Meziročně tak klesla o tři příčky, navzdory nárůstu majetku o 1,5 miliardy dolarů. Komárek obsadil 249. pozici a Křetínský 256. místo. Tykačovi patřila 334. příčka a Vítkovi 409. pozice.

Až s větším odstupem za první pěticí nejbohatších Čechů následoval Strnad na celkové 712. příčce. Ve srovnání s loňským žebříčkem si ale polepšil o 804 míst a jeho majetek se meziročně více než zdvojnásobil. Strnad vlastní holding Czechoslovak Group, který působí v automobilovém, železničním, leteckém i hodinářském průmyslu a vyrábí zbraně, munici či speciální vozidla. Holdingu v poslední době rostou tržby mimo jiné v souvislosti s válkou na Ukrajině.

Naopak nejvýraznější propad zaznamenal Forbes u Andreje Babiše, který se po poklesu hodnoty majetku o 600 milionů dolarů propadl o 241 míst na 920. příčku. Šéfovi sněmovního opozičního hnutí ANO plynou přes svěřenské fondy příjmy z koncernu Agrofert, který Babiš dříve vlastnil přímo.

Mezi dolarové miliardáře se z Čechů dostali ještě stejně jako v minulém roce i zakladatelé antivirové firmy Avast Pavel Baudiš a Eduard Kučera, majitel e-shopu Alza.cz Aleš Zavoral a spoluzakladatel investiční skupiny Penta Marek Dospiva.

Souhrnné jmění českých dolarových miliardářů podle Forbesu poprvé přesáhlo 1,5 bilionu korun. Přispělo k tomu hlavně meziroční oslabení koruny. "Například majetek Aleše Zavorala, majitele domácí e-commerce jedničky Alza.cz, sice Forbes stejně jako před rokem vyčíslil na dvě miliardy dolarů, v korunách to ale znamená navýšení o čtyři miliardy," uvedl časopis.

Světový žebříček vede majitel módního impéria

Nejbohatším mužem světa zůstává s 233 miliardami dolarů Francouz Bernard Arnault, který je majitelem módního impéria LVMH. Za ním v žebříčku Forbesu následují zakladatel automobilky Tesla Elon Musk a zakladatel firmy Amazon Jeff Bezos.

Forbes letos do žebříčku zařadil 2781 lidí, což je o 141 více než loni. Superbohatí mají také více peněz než kdykoli předtím, jejich celkový majetek dosáhl 14,2 bilionu dolarů - o dva biliony více než před rokem. Nejvíce miliardářů je stále občany Spojených států, Čína zůstává druhá. Ženy tvoří mezi miliardáři 13 procent.

Bohatší než před rokem jsou dvě třetiny miliardářů na planetě. Nikdo si ale nepolepšil tolik jako Mark Zuckerberg, který za jediný rok vydělal 116,2 miliardy dolarů díky tomu, že se téměř ztrojnásobila cena akcií jeho společnosti Meta Platforms. Zuckerberg se vyhoupnul z 16. místa na 4., jeho majetek se odhaduje na 177 miliard dolarů.

První pětku uzavírá Larry Ellison ze společnosti Oracle s odhadovaným majetkem 141 miliard dolarů. Nejbohatším 20 lidem světa tak dominují především Američané z technologických gigantů, tedy kromě Ellisona zakladatelé Googlu Larry Page a Sergey Brin nebo bývalí šéfové Microsoftu Steve Ballmer a Bill Gates.

Nápojový gigant Kofola není zdaleka jedinou značkou, která v minulosti sáhla k úpravě svého loga.

Dlouholetá architektonická dominanta pražského Žižkova už rok postupně mizí před očima. Někdejší telefonní ústředna přišla o věž vysokou bezmála sto metrů. Z budovy dnes zbývá jen torzo a okolojdoucí může nahlédnout do jejích útrob, tedy do někdejších kanceláří, z nichž bourací stroje postupně ukusují další a další části.

Relikt socialistické architektury plný azbestu bourá Central Group, který budovu i s pozemky pod ní koupil už v roce 2017. O tom, co objekt přezdívaný Mordor nahradí, se pak rozhodovalo v interní architektonické soutěži. Z více než stovky návrhů vybral developer jeden z nejodvážnějších: tři rozvlněné věže plné zeleně, v nichž mělo vzniknout na tisíc bytů. Autorem projektu byl ateliér české architektky Evy Jiřičné, která už přes pět desetiletí působí v Londýně.

Návrh bytových domů o výšce 80, 90 a 100 metrů ale tvrdě narazil. Projekt Jiřičné a jejích kolegů strhal Klub Za starou Prahu, památkáři i politici. Budovy se na Žižkov nehodí, příliš vyčnívají, daly by se shrnout jejich výhrady. Ke kritikům se přidala organizace UNESCO, domy by totiž narušovaly pražské panorama.

V té chvíli to měl developer spočítané, a tak před dvěma lety projekt odpískal a dohodl se s architektkou na přepracování. Nový návrh už nemá obsahovat rozvlněné domy a vejde se do výškového limitu 56 metrů. Na místě někdejšího Telecomu tak nakonec vznikne úplně jiný projekt.

"Novou podobu bychom chtěli představit v průběhu letošního roku," říká mluvčí Central Group Ondřej Šťastný. Už dříve ovšem firma naznačila, že původní nákresy renomovaného architektonického studia nezahodí. Domy podle nich postaví prý buď jinde v Praze, nebo v jiném českém městě. A když neuspěje, zkusí najít vhodnou lokalitu v zahraničí.

Sama Jiřičná neskrývala zklamání z výsledku. Ostatně, jistou zabetonovanost českého hlavního města a nelibost jeho obyvatel a politiků k novotám kritizuje dlouhodobě. "Svěrací kazajka komunismu přežila až do dnešní doby. Dostat povolení a postavit tady něco trvá strašně dlouho. A hranice, ve kterých se architekti musí pohybovat, jsou strašně blízko u sebe," glosovala před časem v pořadu Spotlight.

Město jednoho (tančícího) domu

Když zahraniční turista před cestou do českého hlavního města při sestavování itineráře nahlédne do průvodců, najde v nich nepřeberné množství architektonických tipů. Drtivá většina ovšem odkazuje na historické budovy. Co se moderních domů z nedávné minulosti týče, omezují se většinou doporučení na jeden jediný: Tančící dům, budovu na Rašínově nábřeží, kterou v polovině 90. let navrhli věhlasní architekti Frank Gehry a Vlado Milunić.

Spolu s ním pak milovníci architektury jezdí obdivovat možná ještě dílo Jeana Nouvela, známého francouzského architekta, podepsaného pod návrhem smíchovského administrativního centra Zlatý Anděl. Stavaři ho dokončili v roce 2000. Od té doby se sice v Praze postavilo mnoho zajímavých budov, žádná z nich ale nebudí vášně, emoce a není tak unikátní, aby se mohla stát ikonickou.

O které jde? Hned několik jich lze nalézt v Karlíně. Vznikl tu například rozsáhlý kancelářsko‑obytný komplex s názvem River City Praha s budovami pojmenovanými podle známých světových veletoků, jehož autory jsou kodaňský architekt Schmidt Hammer Lassen a pražské studio ATREA. Za pozornost stojí ve stejné čtvrti Corso Karlín, budova vzniklá přestavbou někdejší tovární haly. Autorem fúze starého a nového byl známý španělský architekt Ricardo Bofill.

Světoznámý americký tvůrce Richard Meier stojí zase za administrativní budovou Parkview na Pankrácké pláni. Letos by pak měli dělníci dokončit práce na rekonstrukci barokního paláce Savarin v historickém centru Prahy podle návrhu předního britského architekta Thomase Haetherwicka. Společnost Crestyl, která rekonstrukci vnitrobloku a jeho přestavbu na kanceláře, obchody a unikátní veřejné prostranství realizuje, ovšem také prošla několikaletým martyriem v souboji s úřady. A památkáři dodnes bedlivě dohlížejí i na samotné stavební práce.

Ztracený blob

O jedno dílo, jež parametry architektonické dominanty splňovalo, přišla Praha před patnácti lety. Přes všechny kontroverze kolem průběhu soutěže či řešení pozemků by sídlo Národní knihovny podle Jana Kaplického bezesporu místo v bedekrech zaujalo.

Budova postavená podle návrhu mezinárodně respektovaného architekta, respektive architektky, s potenciálem stát se předmětem obdivu turistů, přibyla v Praze až loni na podzim. Kancelářské centrum Masaryčka postavila developerská společnost Penta Real Estate a v září se sem začali stěhovat první nájemci. Přestože příběh Masaryčky navržené studiem Zahy Hadid měl nakonec relativně šťastný konec, ani on se neobešel bez dlouholetých sporů s odpůrci.

"Od vstupu do projektu až do kolaudace uplynulo přibližně deset let. Z toho největší část zabralo veřejné projednávání a vypořádání všech připomínek. Do řešení byla kromě místních úřadů zatažena i mise UNESCO, ombudsman, dokonce i soudy," popisuje komplikace Rudolf Vacek, ředitel rozvoje společnosti Penta Real Estate. Odpor nakonec přinutil firmu k ústupkům - snížení hlavní budovy, zmenšení projektu a přepracování celé jedné jeho části.

"Dokázali jsme nakonec najít kompromis, ve všech posuzovaných sporech nám bylo dáno za pravdu, ale dokončení projektu se mimořádně prodloužilo, stavbu to prodražilo. A to kvůli několika málo odpůrcům, kteří se na těch sporech chtěli především zviditelnit," myslí si Vacek.

Naděje pro filharmoniky

Až na nerealizovaný Kaplického "blob" stojí za projekty aspirujícími na architektonická lákadla hlavního města soukromí investoři. Nad seznamem oceňovaných historických budov si ovšem nelze nevšimnout, že mnohé vznikaly pod taktovkou města.

To, že žádná nová na objednávku radnice mezi nimi není, by se mohlo v dohledné budoucnosti změnit. Nedávno dostaly konkrétní kontury dva veřejné projekty, jež by na seznam architektonických skvostů mohly přibýt: nový koncertní sál pro Pražskou filharmonii a přestavba hlavního nádraží. Pod oba se podepsali také nositelé významných jmen světové architektury.

Soutěž o podobu útočiště filharmoniků vyhrál v květnu 2022 dánský ateliér Bjarke Ingels Group. Jeho návrh, na rozdíl třeba od kontroverzní Kaplického chobotnice, dosáhl téměř nemožného - sklidil všeobecné nadšení. Budova a okolní veřejný prostor, jež mají vzniknout v Holešovicích poblíž stanice metra Vltavská, okouzlily odbornou i laickou veřejnost.

Podle optimistické verze by se mohlo začít stavět za tři roky. Zdaleka to ale není jisté. Hlavní komplikací se jeví financování. Náklady na výstavbu se už ve fázi studií několikrát prodražily. První odhady hovořily zhruba o devíti miliardách korun, pak se částka zvýšila na bezmála 13 miliard. A podle zkušeností s takovými projekty ani to patrně není finální součet.

Zástupci města chtějí výši celkové investice upřesnit během následujících tří měsíců. Lidové noviny v minulém týdnu přišly s odhady nejmenovaných lidí ze stavebního byznysu, kteří hovoří dokonce o 19 miliardách.

Nárůst nákladů prý je nevyhnutelný nejen kvůli plánovaným dalším úpravám projektu, extrémně drahá bude také přestavba stanice metra, mostu přes Vltavu a okolí plánovaného koncertního sálu. Vzhledem k tomu, že ani na aktuální investici zatím město nenašlo dost vlastních peněz, je otázka, zda tak masivní prodražení nemůže stavbu zhatit.

Pravým opakem nadšeně přijaté budovy filharmonie se stal loni na konci roku představený návrh na rekonstrukci brutalistické budovy hlavního nádraží a okolních Vrchlického sadů. Pochází z dílny jiného dánského studia Henning Larsen Architects. Dřevěné klenby, připomínající spíš stavbu z Blízkého východu, vzbudily rozpaky.

Vášnivá diskuse se rozpoutala také kolem praktického provedení: výsledkem rekonstrukce by mělo být ubourání části budovy a cestující čekající na vlaky by tak museli pobývat v sice krytém, stále ale venkovním prostoru. Pražský Institut plánování a rozvoje tak sice hovoří o začátku výstavby už v roce 2028, skeptikům se tento termín jeví jako silně nerealistický.

Odvážná Ostrava

Jak si vedou jinde? České Budějovice stejně jako Praha propásly šanci chlubit se dílem Jana Kaplického. Místní fanoušci architektury několik let žili v naději, že na pozemcích poblíž sídliště Máj vyroste kongresové centrum podle jeho návrhu. Tahanice a spory ale nakonec před čtyřmi lety vyústily v definitivní stop. Aktuální plány magistrátu jsou značně přízemnějšího rázu: na parcele by prý mohl stát aquapark.

Daleko vstřícnější novotám je Zlín. Zatímco v Praze s žádným velkým projektem neuspěla, v rodném městě se Jiřičná prosadila a kongresové centrum podle jejího návrhu už téměř 15 let poskytuje mimo jiné své zázemí Filharmonii Bohuslava Martinů.

Na vůbec největší architektonický skvost má ale zaděláno Ostrava. Výstavbě koncertního sálu, který podle představ amerického architekta Stevena Holla bude zasazen do historické budovy Domu kultury, už by snad nemělo nic stát v cestě. Původně plánovaný termín zahájení projektu za zhruba 3,7 miliardy korun v roce 2022 se ještě nestihl. První dělníci a stavební stroje by ale měli na místo dorazit už letos.

Video: Straší mě, musím si vždy zakrýt oči. Jiřičná označila "příšery" mezi pražskými domy (6. 2. 2024)

"V Česku je o aplikaci zájem, lidé se zajímají, co kupují. Podnikání v dnešním moderním světě už funguje tak, že značka musí nést nějaké hodnoty. Lidé si raději koupí něco dražšího, pokud jim to zajistí, že značce skutečně mohou důvěřovat," vysvětluje Aktuálně.cz šéfka a zakladatelka organizace Hlas Ukrajiny Anastasia Sihnajevská. 

Právě její organizace stojí za tím, že se aplikace dostala až do Česka. Jedna z jejích členek Julie Levková se spojila s ukrajinskými vývojáři ze Lvova a společně s českými dobrovolníky už v létě roku 2022 zahájili spolupráci s Kyjevskou ekonomickou školou. Ta vytvořila speciální databázi těchto firem, na základě které aplikace funguje.

"Jsme opravdu rádi, že jsme mohli svou troškou přispět k tak skvělé spolupráci a pravděpodobně nejpokročilejší mobilní aplikaci tohoto druhu," říká aktivistka Levková, která na sebe v Česku upozornila, když se u příležitosti ruského Dne vítězství koupala před ruským velvyslanectvím ve falešné krvi, symbolizující utrpení Ukrajinců.

Aplikace funguje na stejném principu jako například program s názvem Bez Andreje z roku 2016. Ten po naskenování čárového kódu produktu zobrazí, jestli pochází z firem holdingu Agrofert. Aplikace Push to Leave zase ukáže, jestli daná firma stále působí v Rusku nebo ji vlastní ruský nebo běloruský stát.

"Nebude to mít sice asi mít takový vliv, jak bychom si přáli, ale jde o určitý druh osobních sankcí, když člověk třeba nechce jen (na Ukrajinu) přispívat finančně. Navíc, se sankcemi to je stejně jako s nákupem zbraní. Všechno se počítá," dodává Sihnajevská.

Odchody západních firem z Ruska jsou důležitou součástí tlaku na zastavení války. Podle studie z loňského července, kterou zveřejnilo mezinárodní sdružení B4Ukraine a kyjevská vysoká škola ekonomická, však více než 1400 společností v Rusku dál zůstává a svými daňovými odvody pomáhá ruskému státnímu rozpočtu. Patří mezi ně například New Yorker, Bonduelle, Globus nebo Calzedonia. A stejně tak i potravinářské firmy Nestlé či Ferrero.

Na pultech ukrajinských obchodů je podle vývojářů aplikace navíc více než 3200 značek ruského původu. Jsou to stovky a tisíce druhů zboží, které si lidé mohou nevědomky kupovat. S jejich bojkotem pomáhá právě aplikace Push to Leave.

Přestože na českém trhu ruské firmy moc produktů neprodávají, existuje spousta společností, které zároveň působí na ruském trhu. "Například právě New Yorker naposledy v březnu 2022 otevíral dokonce novou pobočku v Moskvě. Takže nejenže z Ruska neodešel, jako to udělala spousta další firem, ale ještě své působení rozšířil," vysvětluje Sihnajevská s tím, že se i na takové prodejce snaží v Česku upozorňovat. 

Video: Rusové 22. března zaútočili na největší ukrajinskou přehradu 

Když letos v únoru ruský prezident Vladimir Putin navštívil továrnu společnosti Uralvagonzavod, slíbil šéfům tohoto největšího výrobce tanků významnou pomoc. Poskytne jim prý dostatek peněz na to, aby mohli najmout a vyškolit jeden a půl tisíce nových kvalifikovaných dělníků. Fabrika už loni jako jedna z prvních zavedla nepřetržitý provoz, naráží však na limity. I když zaměstnanci dostali nařízeno pracovat šest dní v týdnu na 12hodinové směny, nedorovná to fakt, že jich je nedostatek.

Rusko naplno přešlo na válečnou ekonomiku. Západní vojenští analytici to očekávali. Objem produkce, jíž jsou schopny ruské zbrojovky dosáhnout, jim přesto vyrazil dech. Zatímco český prezident Petr Pavel se svou iniciativou sehnal ve světě pro Ukrajinu na 800 tisíc kusů munice pro dělostřelectvo, samotné Rusko letos zvládne vyrobit minimálně 2,5 milionu těchto nábojů. Za dva roky kapacitu zčtyřnásobilo. A napřesrok plánuje další navýšení na dvojnásobek. Ve velkém chrlí i rakety a další techniku.

Západ si tak klade otázku, jak je možné, že se zbrojní mašinerie Moskvy rozjela do takových rozměrů, a to navzdory západním sankcím a masivním lidským ztrátám v produktivní části populace.

Z banky do zbrojovky

Putin přesměroval do zbrojního průmyslu nejen obrovské peníze. Vojensko‑průmyslový komplex, který tvoří téměř šest tisíc firem nejrůznější velikosti a zaměření, se stává také stále větším zaměstnavatelem. Podle deníku The Guardian v něm pracuje na 3,5 milionu Rusů, tedy asi 2,5 procenta všech obyvatel. A další přibývají.

Ruský prezident v únoru prohlásil, že jen od loňska fabriky vyrábějící zbraně vytvořily přes půl milionu nových pracovních míst. A jde o zaměstnání, kde příjmy vysoce převyšují příjmy dělníka z "obyčejné" továrny. Deník Moscow Times analyzoval pracovní nabídky zbrojovek. Z výsledků vyplývá, že lákají nové pracovníky (a drží si ty stávající) vysoce nadprůměrnými mzdami.

Například běžný soustružník si v Rusku vydělá přibližně 40 tisíc rublů (asi 10 tisíc korun) měsíčně. Pokud ale pracuje pro zbrojaře, jeho ocenění vzroste na více než dvojnásobek. Průměrná mzda v Rusku je přitom podle analýzy Moscow Times necelých 50 tisíc rublů (12,5 tisíce korun) měsíčně. A třeba podnikový právník si přijde na 60 tisíc rublů.

The Guardian píše, že se díky tomu v Rusku odehrává významný přesun pracovní síly - a to jak z teritoriál­ního, tak oborového hlediska. Dělníci se ze západních částí země stěhují za Ural, kde mnoho zbrojovek fun­guje. Výjimkou prý nejsou ani případy, kdy za lepším výdělkem do továrny na tanky nebo munici odcházejí třeba bankovní úředníci a další "bílé límečky".

Díky štědrým mzdám tak vzniká nová, stále bohatnoucí střední třída dělníků. Kdo si před válkou nemohl dovolit ani novou ledničku, teď na ni díky nadstandardně placené práci ve zbrojařských firmách v pohodě dosáhne. "Válka vedla k bezprecedentnímu přerozdělení bohatství. Chudší vrstvy profitují z vládních výdajů na vojensko‑průmyslový komplex," řekl The Guardianu Denis Volkov, ředitel Levada Center, moskevské společnosti zabývající se průzkumy veřejného mínění a sociologickými výzkumy.

Vyzbroj svého nepřítele

Ruský strojírenský průmysl prošel po pádu Sovětského svazu těžkou krizí. Většina z tisícovek zbrojařských společností byla ztrátová, produkce prudce klesla a mzdy tu byly ani ne na dvou třetinách průměru. Od roku 2000 ale Moskva v tichosti začala pracovat na modernizaci výroby a návratu válečného strojírenství do formy.

Strojírenské podniky včetně zbrojovek přecházely ze staré, z velké části ruční výroby a obrábění kovů na modernější CNC stroje řízené počítači. Spolu s vyškolením dělníků se zásadně zvýšila jejich efektivita a produktivita při výrobě dílů potřebných třeba pro produkci munice do děl nebo pro montování raket typu Iskander a Kh‑101.

Nejzajímavější na celém příběhu povstání ruských zbrojovek z popela je fakt, že se dělo s vydatnou pomocí Západu a především evropských zemí. Podle analýzy ukrajinského think‑tanku Rhodus, který zkoumal výrobu stovek ruských zbrojovek, pocházelo na 90 procent všeho pokročilého strojního vybavení za miliardy z dovozu.

Suverénně největším dodavatelem CNC strojů a dalších obráběcích "mašinek", které nyní soustruží díly pro dělostřeleckou munici a rakety, bylo podle zjištění think‑tanku v posledních dvou desetiletích Německo. Od začátku století do startu války na Ukrajině předloni v únoru vyvezli němečtí výrobci strojní vybavení za desítky miliard. Ještě v roce 2021 činil podle německého statistického úřadu objem vývozu strojů do Ruska 5,8 miliardy eur.

Dalšími v pořadí nejvýznamnějších dodavatelů pro ruské zbrojařství byly asijské země: Tchaj‑wan, Japonsko a Jižní Korea. Na šestém místě pomyslného žebříčku - hned za pátou Itálií - figuruje Česko. Podle zjištění Rhodusu se mezi firmami, jež dodaly Moskvě vybavení pro zbrojaře, vyskytují například TOS Varnsdorf, Kovosvit Mas nebo TDZ Turn.

Sankce pro legraci

Zatímco pro výrobu "primitivních" zbraní nebo dělostřeleckých granátů si Rusko vystačí s bohatými zásobami nerostného bohatství a strojírenským vybavením nakoupeným v minulosti, produkce řízených střel a raket, letadel nebo tanků se neobejde bez čipů a dalších moderních technologií. Ty Rusové vyrábět neumějí, přesto je mají.

Od sankcí uvalených na vývoz právě těchto technologií si evropské země či Spojené státy slibovaly zásadní snížení kapacit ruského průmyslovo‑zbrojírenského komplexu. Jak ale ukázaly zbytky raket nalezené na Ukrajině, v mnoha případech šlo o nové kusy s datem výroby v letech 2022 nebo 2023. Část z nich mohla být vybavena součástkami nakoupenými ještě před válkou, většina dodávek ale proklouzla skrz síto sankcí.

Nejčastěji se potřebné čipy a další technologie dosud do Ruska dostávaly přes země, které se k sankcím nepřipojily. Potvrdila to především čísla o mezinárodním obchodu: na­příklad exporty z EU nebo USA do Kazachstánu či Kyrgyzstánu v letech 2022 a 2023 vzrostly o desítky procent. A podobné nárůsty zazna­menali statistici také u vývozu z těchto zemí do Ruska. Další cesty vedly třeba přes Turecko.

Letos na začátku roku se Spojené státy i Evropská unie pokusily tyto díry ucpat. Uvalily zákaz také na vývoz technologií do třetích zemí, které se spoluprací s Putinovým režimem proslavily v posledních dvou letech.

Odhady o tom, kolika Čechů se špatná dopravní obslužnost týká, se rozcházejí. "Je to velmi komplikované, protože co vlastně definuje špatnou dopravní obslužnost nebo dostupnost?" ptá se Stanislav Kraft z Katedry geografie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. 

"Když se podíváte do mapy, která hodnotí počty spojů, což je jenom jeden z ukazatelů, tak jde opticky o velmi rozsáhlé prostory. Na druhou stranu to jsou zpravidla oblasti, které jsou řidčeji zalidněny," říká Kraft. Sám odhaduje, že horší dopravní obslužnost by se mohla týkat až statisíců lidí. 

Český start-up Citya, který se věnuje operativní veřejné dopravě, na základě vlastní analýzy uvádí, že v Česku žijí až čtyři miliony lidí, jejichž potřebám současná podoba hromadné dopravy nevyhovuje. Počítá do toho například lidi, kteří to mají více než 15 minut pěšky na zastávku nebo se k ní nemohou bezpečně dostat, musí při běžné cestě víckrát než jednou přestupovat nebo jedou déle než 45 minut.

Život na periferii

Nejvíce problematická místa se v Česku podle Krafta nacházejí na vnějších a vnitřních periferiích. Ty vnější představují oblasti u státní hranice s menšími městy, odlehlé od krajských měst i správních středisek, kde je nižší poptávka po hromadné dopravě. "Typické je to například v jihozápadním prostoru. Třeba Plzeňský kraj, tam to je velmi hezky vidět. Případně jižní část Vysočiny," vysvětluje odborník.

Mnohem problematičtější jsou podle něj ale periferie vnitřní. "To jsou plochy u hranic jednotlivých krajů. Podívejte se na Středočeský, Plzeňský a Jihočeský kraj nebo Vysočinu," říká s tím, že vliv na to měla i reforma z roku 2010, která předala problematiku dopravní obslužnosti na úroveň krajů.

Tato místa přitom tíží i stárnutí populace nebo odchod ekonomicky aktivních obyvatel. "Dojíždění z těchto regionů je neefektivní, nemožné nebo nerentabilní,"  vysvětluje Kraft. Doplňuje, že lidé v těchto okresech jsou často závislí na autech, a to může do budoucna problémy ještě prohlubovat. 

Další problematické prostory představují suburbánní oblasti. V minulosti například zázemí Prahy, doplňuje Kraft.

Janík z platformy Citya doplňuje výčet o obce, které mají vlastní síť MHD, ta ale nestíhá obsluhovat lokality s málo hustou zástavbou. "Pokud se cestující může do své destinace dostat za pět minut autem nebo patnáct minut pěšky, nenastoupí do autobusu, který ho na místo doveze za 15 až 30 minut, a objede přitom půl města nebo tři obce," vysvětluje.

Situace se pak propisuje do finanční náročnosti provozu MHD. Méně cestujících vede ke snížení počtu spojů, méně spojů dál ubírá na atraktivitě MHD. 

Počet cest, které lidé vykonávají - ať už za prací, nebo ve volném čase - přitom rok od roku narůstá. A to i přesto, že ještě před několika lety se předpokládalo, že mobilitu obyvatel utlumí rozvoj informačních a komunikačních technologií, které umožní snadno pracovat na dálku.

Nové potřeby, nové technologie

Janík z platformy Citya vysvětluje, že dopravní potřeby lidí se změnily. A kvůli tomu je třeba zvolit i nové nástroje. "Zvykli jsme si, že vytáhneme z kapsy mobil, objednáme si jídlo a do hodiny ho máme doma. Čím dál více lidí cítí podobnou potřebu i u dopravy - ne jen té individuální, ale i hromadné. Abychom lidem vyšli vstříc, je potřeba do veřejné dopravy vpustit umělou inteligenci a nechat ji řídit více algoritmy, méně zkreslenými dojmy lidí."

Citya se zaměřuje na operativní hromadnou dopravu. Vozidla na vyžádání doplňuje chytrý algoritmus, který potenciálním cestujícím podle nasbíraných dat vytvoří virtuální zastávku poblíž jejich polohy. Cesta takového vozidla, například minibusu, se pak může dál přepočítávat v reálném čase podle aktuální poptávky.

"Důležité je si uvědomit, že vyspělá technologie umožňuje plnit hromadné dopravě různé úkoly v různém čase i regionu a vždy optimálně v reálném čase. Dostáváte maximum kapacity a užitku při současném snížení nákladů za flotilu vozidel," vysvětluje Janík. Pilotní projekt Citya spustila v Říčanech, osvědčil se a platforma s městem spolupracuje už rok a půl.

Zastáncem operativní dopravy je i Tomáš Horák z Katedry chytrých měst a regionů Fakulty dopravní ČVUT v Praze, který se start-upem Citya spolupracuje a momentálně přednáší dopravní inženýrství na texaské univerzitě UTEP. Veřejná doprava na vyžádání má podle něj velký potenciál. "Je to doplněk městské hromadné dopravy. Příležitost, jak dostat ještě víc lidí na páteřní síť," vysvětluje. 

Operativní doprava nyní vyhlíží novou legislativu, která jí umožní čerpat peníze z rozpočtů na veřejnou dopravu. Na ní Citya podle Janíka už od roku 2022 spolupracuje s ministerstvem dopravy.

Kraje i obce mohou dělat jen málo, pomáhá EU

I přesto, že stále existují oblasti, kde veřejná hromadná doprava drhne, z hlediska rozsahu dopravního pokrytí je na tom Česko v porovnání s dalšími evropskými státy dobře. "Je to dědictví, které si neseme z doby před rokem 1989. Systém veřejné dopravy, autobusové, vlakové i všech dalších, který se tady vytvořil, funguje velmi dobře. A ve frekvenci, byť se snížila, pořád patříme mezi evropské lídry," připomíná Kraft s tím, že veřejná doprava je navíc v Česku levná.

Zatím poslední ročenka ministerstva dopravy uvádí, že v roce 2002 přepravila česká autobusová doprava 334 831 600 pasažérů, železniční pak 173 915 200 lidí.

Do dopravy v Česku ročně plynou desítky miliard korun. "V roce 2022 celkové investiční výdaje do dopravní infrastruktury činily více než 90 miliard korun, což představovalo meziroční nárůst o téměř 10 procent," uvádí ministerstvo dopravy. 

Možnosti samotných krajů nebo dokonce přímo obcí jsou svázané jejich rozpočty. Velkou finanční injekci tak představují evropské fondy. Mezi roky 2007 a 2020 se díky evropským fondům zmodernizovalo 5624 kilometrů dálnic a silnic, zrekonstruovalo 1090 kilometrů železničních tratí a nakoupilo 2196 nových vozů pro veřejnou dopravu.

"V oblasti dopravy byly nejdříve zahrnuty všechny projekty spojené se silniční a železniční dopravou. V současnosti se do této oblasti ale počítají pouze klíčové komunikace silniční a železniční sítě, které je regionálně propojují, a vybraná regionální mobilita. V rozvoji regionů je nyní minimálně zhruba 30 procent prostředků vyčleněných na dopravní projekty renovací silnic první a druhé třídy, nádraží a zastávek a překladišť kombinované dopravy," řekl ČTK ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Petr Zahradník.

Dotace na kvalitu

Problémem podle odborníků zůstává, jak řešit kvalitu dopravy z hlediska rozsahu a frekvence. "Dotace jdou například na dopravní prostředky a terminály, které modernizují celý systém. Máme nová ekologičtější, pohodlnější vozidla. Ale problém je zajištění dopravní obslužnosti a počet spojů," říká Kraft.

S tím souhlasí i Janík. "Získání financování pro dopravní projekty v obcích a menších městech není snadné. Většina dostupných dotací se soustředí na infrastrukturní projekty, jako je výstavba zastávek, hubů nebo na pořízení nových vozidel, například elektromobilů/busů. Primárně tedy investice," vysvětluje Janík. "Obce často dostávají peníze pouze na část projektu, například na koupi vozidla, zatímco veškeré provozní a další náklady musí pokrýt samy. To pro ně může být nakonec dražší a složitější," dodává.

Podle prokuratury Bankman-Fried připravil klienty, investory a věřitele o více než deset miliard dolarů (zhruba 234 miliard korun), napsala agentura AP. Prokuratura pro zakladatele FTX navrhovala trest ve výši 40 až 50 let vězení, zatímco jeho obhájci označovali za adekvátní trest ve výši do šesti a půl roku vězení.

Bankman-Fried podle prokuratury nezákonně používal peníze klientů FTX k vlastním účelům, včetně nákupu luxusních nemovitostí v Karibiku. "Oběťmi obžalovaného se během několika let staly desetitisíce lidí a firem z několika světadílů. Ukradl peníze, které mu klienti svěřili. Lhal investorům, posílal zfalšované dokumenty věřitelům, pumpoval miliony dolarů v podobě nezákonných darů do našeho politického systému a uplácel zahraniční činitele. Každý z těchto zločinů si zaslouží dlouhý trest," cituje AP z prohlášení prokuratury.

Společnost FTX byla před svým kolapsem druhou největší kryptoměnovou burzou na světě a pro miliony lidí byla vstupní branou na trh s digitálními aktivy. Firma požádala o bankrotovou ochranu před věřiteli v listopadu 2022. Začátkem letošního roku oznámila, že upustila od snah o obnovení provozu své kryptoměnové burzy. Místo toho se rozhodla zaměřit na likvidaci svých aktiv a vrácení finančních prostředků zákazníkům.

V Česku jsou během státních svátků zákazem prodeje dotčeny velké obchody s prodejní plochou nad 200 metrů čtverečních, které musí zavřít na Nový rok, Velikonoční pondělí, 8. května, 28. září, 28. října, 25. a 26. prosince. 

• Nakupování: Kdo vlastní obchodní řetězce v Česku a které z nich jsou nejsilnější

Na Velikonoční pondělí tedy musí všechny velké prodejny zůstat uzavřené povinně. Naopak na Velký pátek jsou obchody otevřené.

• Nejvíce pokut za rozdílné ceny míří do Penny. Individuální pochybení, hájí se řetězec

Zákon o prodejní době platí od roku 2016, zavedení zákazu prosazovali zejména odboráři, kteří jej chtějí dále rozšiřovat. Podnikatelské svazy zákon o omezení prodeje naopak opakovaně kritizují. Dodržování zákazu prodeje o svátcích za běžného stavu kontroluje Česká obchodní inspekce. Za jeho porušení hrozí prodejcům pokuta až milion korun. 

Zákaz se ovšem netýká prodejen, jejichž prodejní plocha nepřesahuje 200 metrů čtverečních, čerpacích stanic, lékáren, prodejen v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích, prodejen ve zdravotnických zařízeních a maloobchodu a velkoobchodu v době, kdy je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.

• Večerky
Večerek je v Česku několik tisíc. Zhruba každý třetí malý obchod vlastní vietnamští obchodníci. Většinou jde o kombinovaný sortiment trafiky, potravin, domácích potřeb nebo drogerie. Na jejich provoz dohlíží Česká obchodní inspekce, stejně jako živnostenské úřady.

• Benzinové pumpy
Kromě klasické nabídky zboží jsou stále rozšířenější pobočky řetězců potravin na pumpách. Například Billa otevřela své minimarkety s nepřetržitým provozem na pumpách Shell. Jejich otevírací doba tak kopíruje otevírací dobu samotných benzinek.

• Soukromníci
Soukromé maloobchody, nejen malé vesnické obchůdky, ale třeba i různé prodejny lahůdek, mohou s otevírací dobou nakládat libovolně. Do malé plochy také spadá většina cukráren či například prodejen zdravé výživy.

• Pojízdné prodejny
Zákon je nijak neřeší, většina z nich ale už teď funguje pouze ve všední den.

Zákaz se naproti tomu týká i bazarů, zastaváren a výkupen odpadu.

• Obří kopec inflace: Bydlení za osm let zdražilo o tři čtvrtiny, pivo o třetinu

Prodloužené víkendy v roce 2024

V roce 2024 vychází ze 13 státních svátků hned deset z nich na pracovní den.

Víkend si pak lidé díky nim prodlouží nebo již prodloužili celkem v pěti případech - na Nový rok (pondělí), Velký pátek, Velikonoční pondělí, Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (pátek) a Den vzniku samostatného československého státu (pondělí).

Prázdniny pro děti

Vyučování začalo ve středu 3. ledna 2024.

2. 2. - pololetní prázdniny (pátek)
5. 2. - 17. 3. - jarní prázdniny
28. 3. - velikonoční prázdniny (čtvrtek)
28. 6. - ukončení 2. pololetí (pátek)
29. 6 - 1. 9. - hlavní prázdniny

Jarní prázdniny podle okresů:

5. 2. - 11. 2.

Praha 1 až 5, Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo, Domažlice, Tachov, Louny, Karviná 

12. 2. - 18. 2.

Praha 6 až 10, Cheb, Karlovy Vary, Sokolov, Nymburk, Jindřichův Hradec, Litoměřice, Děčín, Přerov, Frýdek-Místek. Okresy přidány po dodatečné změně termínu jarních prázdnin - Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou.

19. 2. - 25. 2.

Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín, Praha-východ, Praha-západ, Mělník, Rakovník, Plzeň-město, Plzeň-sever, Plzeň-jih, Hradec Králové, Teplice, Nový Jičín

26. 2. - 3. 3.

Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Písek, Náchod, Bruntál

4. 3. - 10. 3.

Mladá Boleslav, Příbram, Tábor, Prachatice, Strakonice, Ústí nad Labem, Chomutov, Most, Jičín, Rychnov nad Kněžnou, Olomouc, Šumperk, Opava, Jeseník

11. 3. - 17. 3.

Benešov, Beroun, Rokycany, České Budějovice, Český Krumlov, Klatovy, Trutnov, Pardubice, Chrudim, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Ostrava-město, Prostějov

Kahneman a jeho dlouholetý spolupracovník Amos Tversky změnili podobu oboru ekonomie, který před jejich prací většinově předpokládal, že lidé jsou "racionální aktéři" schopní jasně vyhodnotit rozhodnutí, například jaké auto si koupit nebo jakou práci přijmout.

Výzkum dvojice, který Kahneman popsal pro laickou veřejnost ve svém bestselleru Myšlení, rychlé a pomalé z roku 2011, se zaměřil na to, jak moc je rozhodování formováno podprahovými zvláštnostmi a mentálními zkratkami, které mohou naše myšlenky narušit iracionálním, ale předvídatelným způsobem.

Izraelsko-americký akademik v roce 2002 získal Nobelovu cenu za ekonomii za to, že do tohoto oboru vnesl prvky psychologického výzkumu, zejména pokud jde o vyhodnocování situace a rozhodování ekonomického subjektu v atmosféře nejistoty. Ekonomové tvrdí, že Tversky by cenu jistě získal s ním, kdyby v roce 1996 nezemřel. Nobelova cena se neuděluje posmrtně.

"Od jeho příchodu na scénu už mnoho oblastí společenských věd prostě není jako dřív," uvedl v tiskovém prohlášení jeho bývalý kolega a behaviorální vědec Eldar Shafir. Kanadsko-americký experimentální psycholog a kognitivní vědec Steven Pinker kdysi označil Kahnemana za "nejvlivnějšího žijícího psychologa na světě".

Kahneman se narodil v roce 1934 v Tel Avivu. Během druhé světové války žil ve Francii a zpět do Izraele se vrátil v roce 1946. Bakalářská studia psychologie a matematiky ukončil v roce 1954 na Židovské univerzitě v Jeruzalémě. Doktorát z psychologie získal v roce 1961 na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Mezitím sloužil v izraelské armádě, kde zavedl systém vstupních pohovorů s branci. Tento systém se používal několik desítek let. Od roku 1993 působil na Princetonské univerzitě.

Jeho partnerka Barbara Tverská, vdova po Amosu Tverském a emeritní profesorka psychologie na Stanfordově univerzitě, uvedla, že rodina nezveřejní místo ani příčinu úmrtí.

"Měl jsem omezené ambice, netoužil jsem po velkém úspěchu," řekl Kahneman v roce 2015 listu The Guardian. "Byl jsem velmi pracovitý, ale nečekal jsem, že budu slavným psychologem," dodal.

Před třemi lety tragicky zahynul miliardář Petr Kellner. Nejbohatší Čech velmi dbal o své soukromí.

Přiznání k dani z příjmu fyzických osob je třeba na příslušný finanční úřad podat do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To znamená nejpozději do 2. dubna 2024, pro podání daňového přiznání v papírové formě tak zbývá už jen necelý týden.

Pokud je však daňové přiznání podáno elektronicky, prodlužuje se lhůta na čtyři měsíce po uplynutí zdaňovacího období, tedy do 2. května 2024. A pokud daňové přiznání osobám samostatně výdělečně činným zpracovává daňový poradce, je lhůta ještě delší, a to až do 1. července

Pro zaplacení daně platí stejné lhůty jako pro podání daňového přiznání, tedy do 2. dubna, 2. května nebo 1. července. Pokud vám naopak vznikne přeplatek, má na vrácení peněz finanční úřad 30 dnů. Tato lhůta začíná běžet den po posledním řádném termínu podání přiznání.

Zaměstnanci, kteří museli své daňové povinnosti vyřídit u zaměstnavatele už do 15. února, dostanou přeplatky ve mzdě za březen, tedy v dubnové výplatě.

Při změně pojišťovny podáváte dva přehledy

Přehledy pro zdravotní pojišťovnu a okresní správu sociálního zabezpečení musí být odevzdány do jednoho měsíce po termínu pro odevzdání daňového přiznání. Přehledy za rok 2023 tak musí být na úřadech do 2. května, 3. června nebo 1. srpna v závislosti na tom, kdy má daňový poplatník termín pro odevzdání daňového přiznání. Lhůta pro zaplacení nedoplatku na sociálním či zdravotním pojištění je osm dnů od podání přehledu.

"Schválením konsolidačního balíčku si od letošního ledna všichni OSVČ připlatí na zálohách na sociální a zdravotní pojištění více než v předchozích letech. Došlo ke zvýšení vyměřovacího základu OSVČ pro důchodové pojištění z 50 na 55 procent daňového základu z podnikání. Tato změna má více přiblížit výše důchodů OSVČ k důchodům zaměstnanců," upozornila provozní ředitelka NeoTax Nikola Žítková.

Minimální zálohy na zdravotní pojištění letos poměrně výrazně vzrostly, a to o 246 korun za měsíc. Nová výše minimální zálohy na zdravotní pojištění od ledna 2024 činí 2 968 korun, v případě sociálního pojištění jde o 3 852 korun, pro nové OSVČ 3 210 Kč. Minimální měsíční záloha pro vedlejší činnost má výši 1 413 korun. Zálohy na zdravotní pojištění OSVČ u vedlejší činnosti platit nemusí. Nové zálohy je povinné platit již od ledna.

Nedodržení termínu znamená pokutu

Daňové přiznání musí lidé podat i v případě, že mají nulovou daň z příjmu například kvůli nízkému daňovému základu nebo po uplatnění daňových slev. 

Stejně tak je nutné podat přehled na sociální správy i v situaci, kdy se neplatí sociální pojištění z vedlejší samostatné výdělečné činnosti. Taková situace nastává v případě, že z vedlejší činnosti je hrubý zisk do limitu. Loni limit činil 93 387 korun ročně, letos se zvyšuje na 105 521 korun. Oproti loňskému roku tak lze mít vyšší příjem a neplatit sociální pojištění.

To samé platí u přehledu pro zdravotní pojišťovnu - i když OSVČ neplatí pravidelné zálohy, protože u vedlejší činnosti nemusí, přehled v termínu podat musí.

Platba daně z nemovitých věcí

Daňové přiznání k dani z nemovitých věcí musí podávat lidé, kteří si loni pořídili byt, dům, pozemek. "Také ti, kteří nemovitou věc darovali, prodali nebo jinak pozbyli, musí tuto skutečnost oznámit finančnímu úřadu. Dále ti, kteří na v minulosti přiznané nemovité věci loni provedli přístavbu, nástavbu nebo ji částečně zlikvidovali a na základě těchto změn současně došlo ke změně druhu nebo výměry pozemku, případně zvýšení nadzemních podlaží," uvádí na svých stránkách finanční správa.

Daňovou povinnost má vlastník, nikoliv nájemce. U družstevních bytů přechází daňová povinnost na družstvo.

"Daň z nemovitých věcí zavedla mnoho změn, které platí již od začátku tohoto roku. Došlo k navýšení sazeb a koeficientů pro výpočet daně z nemovitých věcí. Jedním z hlavních témat je také garáž - nyní se daní podle zápisu v katastru, nikoliv podle faktického užívání. I když ji využíváte jako sklad na nářadí, je potřeba ji v daňovém přiznání uvést jako garáž," vysvětlila Žítková.

Pokud jste pořídili více nemovitostí v různých krajích, musíte podat přiznání k dani vždy za každý kraj zvlášť. Jestliže jste opomněli daňové přiznání podat, je to problém, protože mělo být na úřadu do konce ledna 2024.

Sankce jsou ve výši 0,05 procenta z výše vypočtené daně za každý den prodlení. Finanční úřad by vás měl na nesplnění povinnosti upozornit.

Samotná daň z nemovitých věcí se platí do konce května, v případě roční daně nad pět tisíc korun potom ve dvou stejně vysokých splátkách během května a listopadu.

Vědci vyhodnocují míru sucha na základě porovnání aktuální situace s průměrným množstvím vody v půdě v letech 1961 až 2010. Zatím je situace příznivá, ale s o ohledem na to, že téměř veškerý sníh roztál a zbývá jen v nejvyšších horských polohách, doplňuje se zásoba vody pouze z aktuálních dešťových srážek.

Podle předpovědi na dalších devět dnů hrozí rychlé vysychání proti průměru například téměř celému Libereckému kraji, přičemž nejpostiženější by mohl být šluknovský výběžek. Stejně tak bude méně vody než obvykle patrně v Beskydech, části Šumavy, Novohradských horách, v Broumovském výběžku, Orlickém podhůří i v Jeseníkách.

Sucho, i když v menší míře, může podle předpovědi zasáhnout i oblast od východu jižních Čech přes západ Vysočiny směrem do středních Čech.

Zemědělci se zatím obávat nemusí, může se to ale rychle změnit

Že bude poměrně rychle ubývat zásoba vody v půdě, je zřejmé z předpovědních map, které ukazují relativní nasycení půdy. "Půdní vláha bude hodně závislá na množství srážek ze studené fronty. Odhady modelů se zatím mezi sebou liší. Nyní předpokládáme, že i díky teplému počasí bude půda více vysychat," uvedli vědci.

Začátkem dubna může být na 60 procentech území snížená půdní vláha a na 30 procentech mírné a horší kategorie sucha. Horší situace bude podle vědců v Čechách a ve vrstvě do 40 centimetrů.

Pro zemědělce zatím není důvod k obavám, vody je na začátku vegetace dostatek, zvlášť ve srovnání s řadou předchozích let. Situace se ale může velmi rychle změnit a bude silně záviset na množství srážek v následujících týdnech.

Zatímco dříve meteorologové hovořili převážně o bleskových povodních, loni se už do jejich slovníku dostal i termín bleskové sucho. Tedy takové, které se kvůli nadprůměrně vysokým teplotám a absenci srážek rozvinulo rychleji, než bývalo dříve běžné.

Video: Biologové jsou z požárů nadšení. Pro planetu bez lidstva jsou příležitostí, říká vědkyně (1. 8. 2023)

Melanésané žijící v oblastech Roviana a Gizo na Šalamounových ostrovech patří k nejchudším lidem na světě. Žijí převážně samozásobitelským způsobem života, živí se hlavně rybolovem a zemědělstvím. Přebytky pak příležitostně prodávají na místním tržišti, aby si mohli koupit zpracované potraviny nebo zaplatit školné svým dětem.

Luxusní vymoženosti moderního života, jako jsou třeba chytré telefony, internet nebo televize, jsou pro ně jen těžko dostupné. Navzdory tomuto velmi materiálně prostému způsobu života však tito lidé vyjadřují větší životní spokojenost než Finové a Dánové, kteří se pravidelně dostávají na titulní stránky novin jako nejšťastnější národy na světě.

Tohle zjištění nabourává ustálenou a vědeckým výzkumem potvrzenou tezi, že existuje zřejmá souvislost mezi příjmem, bohatstvím a životní spokojeností. Dosud se předpokládalo, že čím více peněz někdo má, tím by měl být spokojenější. Čím bohatší je země, tím šťastnější by měli být i její občané. Jak ale vědci nyní zjišťují, někteří lidé se tomuto obecnému trendu vymykají. Domorodí obyvatelé žijící v malých izolovaných komunitách bývají se svým životem stejně spokojeni jako lidé v nejbohatších zemích. Jak je to možné?

Bohatství a životní spokojenost

Získat odpověď na tuto otázku se rozhodli vědci z Universitat Autònoma de Barcelona ve Španělsku a McGillovy univerzity v Kanadě. Cestovali po celém světě, aby provedli průzkum mezi téměř třemi tisíci členy 19 chudých malých společností v 18 různých zemích. Navštívili například oblast Kumbungu v Ghaně, Laprak v Nepálu, Vavateninu na Madagaskaru, Lonquimay v Chile a mnoho dalších často značně odlehlých míst. Výsledky svého bádání pak publikovali v Proceedings of the National Academy of Sciences.

"Průměrná uváděná životní spokojenost mezi našimi 19 zkoumanými malými společnostmi je 6,8 z deseti, přestože na většině míst je odhadovaný roční peněžní příjem nižší než jeden tisíc amerických dolarů na osobu," uvedli vědci. Takto vysoké hodnoty životní spokojenosti se přitom obvykle vyskytují pouze v zemích, kde HDP na obyvatele přesahuje 40 tisíc dolarů ročně.

Západní antropologové, kteří navštívili malé komunity, se proto pídili po tom, z čeho pramení štěstí jejich jinak velmi chudých příslušníků. Zjistili, že tito lidé čerpají z velké míry spokojenost z jednoduchých činností, jako je poslech hudby, procházka nebo prostý odpočinek. Hodně radosti jim přinášejí také vztahy s přáteli a rodinou a společenský život. Členové komunit si také obvykle velmi cení pobytu v přírodě. Že pobyt venku v nedotčeném přírodním prostředí zlepšuje náladu, zdraví a celkovou pohodu, ostatně potvrzují četné další studie.

Peníze jsou jen náhražkou jiných zdrojů štěstí

Podobné jednoduché radosti se ale přece dostávají i ostatním lidem na světě, kteří přitom zdaleka nevykazují takovou úroveň spokojenosti. Podle antropologů tu ale je jeden zásadní rozdíl, jímž se mnohé z oněch 19 malých společností odlišují od lidí žijících ve zbytku světa. V životě těchto komunit hrají peníze jen malou roli. Lidé v nich produkují jen tolik, aby uspokojili své vlastní potřeby, a pouze v malé míře obchodují nebo směňují za jiné než základní zboží a služby.

Jak zásadní roli hrají peníze, ukázal předchozí výzkum členů stejného barcelonského a McGillova týmu, v němž navštívili další malé společnosti a porovnávali jejich kolektivní pohodu. Zjistili, že ve společenstvech, kde peněžní směna hraje významnější roli, se uváděné faktory štěstí změnily. Lidé se přestali těšit z prožitkových aktivit v kontaktu s přírodou a místo toho upřednostňovali sociální a ekonomické faktory. Jinak řečeno, spíše než prosté životní radosti jim najednou přinášely štěstí peníze. A jelikož se jich velmi často nedostávalo, byla i jejich životní spokojenost nízká.

Hlavním závěrem podle výzkumníků této studie je, že spokojenost s vlastním životem "nevyžaduje zvýšenou míru materiální spotřeby, která je obecně spojována s vysokým peněžním příjmem". Ukazuje se naopak, že peněžní příjem může být pouze náhražkou jiných zdrojů štěstí, což je zvláště viditelné v prostředí, kde peníze mají malý nebo žádný užitek.

¨"Hospodářský růst a rozvoj jsou často vnímány jako zásadní krok ke zlepšení blahobytu lidí v rozvojových společnostech, ale naše zjištění naznačují, že vysoké subjektivní pohody lze dosáhnout také přímým zaměřením na faktory, jako je zajištění základních potřeb, přístup ke zdravému přírodnímu prostředí a sociální soudržnost," píší vědci ve své práci.

Realitní sektor v největší evropské ekonomice se potýká s problémy už delší dobu. Aktuálně se nachází v největší krizi za poslední desetiletí, napsala agentura Reuters.

Sektor nemovitostí v Německu i jinde v Evropě léta vzkvétal, přispívaly k tomu nízké úrokové sazby a vysoká poptávka. Prudký růst sazeb a dalších nákladů ale tento trend ukončil a některé developery přivedl až k platební neschopnosti.

Ve čtvrtém čtvrtletí klesly ceny bytových nemovitostí proti předchozímu roku o 7,1 procenta. Byl to pátý čtvrtletní pokles v řadě, ale ne tak výrazný jako pokles o 10,1 procenta zaznamenaný ve třetím čtvrtletí.

V Česku loni podle ukazatele ČSOB Index bydlení ceny bytů meziročně klesly o 5,8 procenta. Cena rodinných domů meziročně stagnovala, vzrostla ale cena pozemků, a to o 7,2 procenta.

Soud vzal v potaz dobu, která uplynula od trestné činnosti, Krkoškovo doznání i jeho současný způsob života. Rozsudek není pravomocný, obě strany si ponechaly lhůtu pro podání odvolání.

Hejtman po jednání řekl, že o své situaci bude nyní jednat s koaličními partnery a spolustraníky. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš prohlásil, že Krkoška musí skončit jak v hnutí ANO, tak ve své funkci, místopředseda Karel Havlíček uvedl, že vedení ANO obratem svolá předsednictvo ke Krkoškovu vyloučení z hnutí. Krátce nato oznámila tisková mluvčí kraje, že hejtman rezignoval na svou funkci a zároveň se vzdává pozice zastupitele. Sám hejtman pak v prohlášení pro média uvedl, že také vystoupí z hnutí ANO.

Krajský předseda: Padni, komu padni

Krajský předseda ANO Josef Bělica ještě před oznámením hejtmanovy rezignace uvedl, že v hnutí je zavedený proces, který bude dodržen. "Včera v noci jsem s panem hejtmanem mluvil a on je připravený rezignovat na pozici hejtmana. Neznám detaily z toho soudu, ale samozřejmě to budeme v rámci hnutí řešit poměrně rychle tak, jak to děláme vždycky. Sejdu se s kolegy ze zastupitelského klubu, sejdu se s koaličními partnery a budeme tu situaci řešit v řádu dní," poznamenal. K Babišově požadavku na odchod Krkošky z funkce i hnutí ANO řekl, že v hnutí jsou poměrně striktně nastavená pravidla. "Prostě vždycky jsme to posuzovali padni, komu padni," dodal.

Krkoška působil v letech 2009 až 2012 ve společnosti Interchemia Praha, odkud podle obžaloby úplatky směřovaly k lékařům. Měli přednostně předepisovat léky konkrétních farmaceutických společností. Celkem byly předány úplatky zhruba za 12 milionů korun. Původně bylo v kauze stíháno 200 lidí, z toho 151 lékařů.

Krkoška podle obžaloby prostřednictvím podřízených zástupců předal přes 800 tisíc korun. K trestné činnosti se ve čtvrtek u soudu doznal. Žalobce mu nejprve navrhoval uložit podmíněný trest, po uznání viny návrh zmírnil na trest peněžitý ve výši minimálně 250 tisíc korun.

Hejtman podle předsedy senátu Milana Rossiho věděl, jakým způsobem systém ve firmě pracuje a znal všechny souvislosti. "Svým způsobem života ale od té doby projevil empatii, sociální cítění i smysl pro spravedlnost," prohlásil soudce. Soud proto podle něj neměl důvod ukládat vyšší trest.

Krkoška byl od roku 2016 zastupitelem Moravskoslezského kraje. Ve funkci hejtmana loni v červnu nahradil Iva Vondráka (zvolen za ANO). V písemném vyjádření médiím Krkoška dříve sdělil, že soudní líčení nemá nic společného s jeho aktuálním působením v politice.

Vrozená slušnost a jednoduchá řešení pomáhají Finům žít ve statisticky nejšťastnější zemi na světě. Podívejte se, jak to dělají.

Ve Světové zprávě o štěstí (World Happiness Report), která byla zveřejněna ve středu, se opět ukázalo, že nejspokojenější jsou obyvatelé zemí ze severní Evropy - za prvním Finskem se umístilo Dánsko, Island a Švédsko. Severskou dominanci přerušuje pátý Izrael, za ním následují Nizozemsko, Norsko a Lucembursko, a první desítku uzavírá Švýcarsko a Rakousko.

Stoupající nespokojenost mezi mladšími lidmi způsobila propad Spojených států a některých velkých západoevropských zemí - USA jsou v novém indexu štěstí na 23. příčce, zatímco loni byly patnácté, a Německo se propadlo z 16. místa na 24. příčku.

Každoroční Světová zpráva o štěstí vychází z údajů amerického Gallupova ústavu a je analyzována globálním týmem, který nyní vede Oxfordská univerzita. Lidé ve 143 zemích a teritoriích byli požádáni, aby ohodnotili svůj život na stupnici od nuly do deseti, přičemž deset představuje jejich nejlepší možný život. Výsledky za poslední tři roky se zprůměrují a vznikne žebříček.

Obecně lze říci, že pořadí volně koreluje s prosperitou zemí, ale zdá se, že hodnocení jednotlivců ovlivňují i další faktory, jako je průměrná délka života, sociální vazby, osobní svoboda a korupce, napsala agentura Reuters.

Nespokojení mladí Američané

Spojené státy poprvé vypadly z první dvacítky a podle analytiků se o to postaral velký pokles spokojenosti Američanů mladších 30 let. Zatímco podle celosvětového žebříčku štěstí osob ve věku 60 let a více by se Spojené státy umístily na desátém místě, samotné hodnocení života osob mladších 30 let řadí Spojené státy na 62. místo.

Tato zjištění jsou v rozporu s mnoha předchozími výzkumy blahobytu, podle nichž je štěstí nejvyšší v dětství a v raném mládí, poté klesá na nejnižší úroveň ve středním věku a následně stoupá kolem odchodu do důchodu. "Mladí lidé, zejména v Severní Americe, dnes prožívají krizi středního věku," řekl agentuře Reuters Jan-Emmanuel De Neve, profesor ekonomie na Oxfordské univerzitě a jeden z editorů zprávy.

Mileniálové a mladší věkové skupiny v Severní Americe zmiňovali výrazně častěji než starší věkové skupiny vlastní osamělost. De Neve řekl, že štěstí mladých lidí pravděpodobně snižuje celá řada faktorů, včetně zvýšené polarizace v sociálních otázkách, negativních aspektů sociálních médií a ekonomické nerovnosti, kvůli níž si mladí lidé mohou dovolit vlastní bydlení hůře než v minulosti.

Střed a východ Evropy jde nahoru

Ačkoli je tento jev nejmarkantnější ve Spojených státech, věkové rozdíly v pocitu štěstí jsou velké také v Kanadě a Japonsku a v menší míře ve Francii, Německu a Velké Británii, které se v letošním žebříčku rovněž propadly na nižší příčky než loni.

Naproti tomu mezi země s největším zlepšením blahobytu patří mnohé bývalé komunistické státy ve střední a východní Evropě. Tam na rozdíl od bohatších zemí mladí lidé uvádějí výrazně lepší kvalitu života než starší lidé, často na stejné nebo lepší úrovni než v západní Evropě.

"Slovinsko, Česko a Litva se pohybují v první dvacítce a je to zásluhou jejich mladých lidí," dodal Jan-Emmanuel De Neve.

Spotlight: Máme se lépe, než si tu tvrdíme. Zákopová válka s Babišem mě nebaví, říká Síkela (více ZDE)

Nástřel reformy, který Hřib rozeslal sedmapadesáti pražským starostům, se setkal s mnoha připomínkami jednotlivých městských částí. Ty se nyní snaží magistrát zohlednit a v takové situaci nebude vůbec snadné najít kompromis. Shoda na reformě nepanuje ani v samotné magistrátní koalici. Tvoří ji Spolu (ODS, TOP 09, KDU‑ČSL), Piráti a hnutí STAN.

Změny v parkování a především jeho zdražení tak zřejmě nakonec budou předmětem politického obchodu. "Reformu parkování spojujeme s návrhy koaličních partnerů na zvýšení cen za MHD, chceme to řešit v nějakém balíčku a o obou věcech asi budeme muset rozhodnout dohromady," naznačuje Hřib. Jinými slovy: když vy nám schválíte zdražení parkování, my kývneme na vyšší cenu veřejné dopravy.

Návštěvníky tu nechceme

Původní verze parkovací reformy pirátského náměstka obsahovala hned několik konkrétních opatření. Mezi ty menší patřilo například zrušení bezplatného odstavení elektromobilu v parkovacích zónách, zrušení přenosných parkovacích oprávnění a naopak zavedení celopražského oprávnění ve smíšených zónách nebo možnost platit za místo po měsících oproti současné praxi jednou za rok.

Vedle těchto "drobností" ale návrh obsahuje dvě výbušná témata, která se ukázala jako nejspornější i z pohledu jednotlivých starostů. Prvním je navrácení modrých zón jejich původní úloze, tedy parkování "domácích", a vypuzení přespolních návštěvníků, kteří - jak tvrdí usedlíci - ubírají nedostatková místa. Tím druhým je nový systém stanovení cen rezidentního parkování.

"Debata s městskými částmi se zkoncentrovala na otázku, zda v modrých zónách má být povoleno parkování návštěvníků, nebo ne. Jinými slovy, jestli mají fungovat virtuální parkovací hodiny," konstatuje Hřib. Spor se prý vede o to, zda mají mít městské části možnost návštěvníkům odjinud odstavení auta v modré zóně "natvrdo" zakázat, anebo jestli na to budou muset jít tržní cestou. Tedy razantním zdražením, které by hosty motivovalo najít si místo ve fialové zóně, pro ně vyhrazené. Sám náměstek je zastáncem druhé varianty.

Největšími příznivci zákazu jsou centrální části metropole, které nedostatek míst sužuje nejvíc a kam zároveň přijíždí největší počet mimopražských aut. "Myšlenka, že by návštěvníci mohli i nadále parkovat jak ve fialových, tak v modrých parkovacích zónách, byť za vyšší cenu, je pro nás v Praze 2 nepřijatelná. Požadujeme, aby modré zóny sloužily výhradně rezidentům," říká radní z Prahy 2 Tomáš Halva.

Městské části vzdálenější od centra mají opačný názor. "Vyslovili jsme se proti zrušení možnosti návštěv parkovat v modrých zónách s platbou přes mobil. Jde vlastně o službu pro místní obyvatele, za kterými tak mohou jezdit řemeslníci nebo rodinné návštěvy," vysvětluje místostarosta Prahy 3 pro oblast dopravy Ondřej Rut.

Stejně argumentuje také místostarosta Prahy 7 Pavel Zelenka. "Ani novinka - hodinový kredit rezidenta - nahrazující možnost návštěvnického parkování se nejeví jako přínosná. Navštěvovaným rezidentům přidělává starost, aby do systému zadávali registrační značky vozidel svých návštěv a hlídali si čerpání přídělu 120 hodin na rok," dodává místostarosta. Městské části se navíc bojí přelévání parkujících návštěvníků ze zapovězených čtvrtí do sousedství.

Postoje jednotlivých obvodů jsou natolik rezolutní, že bude podle Hřiba komplikované nalézt společnou řeč. "Magistrát to asi bude muset rozhodnout metodou osvíceného diktátora a přiklonit se na jednu stranu, protože všeobecný konsenzus jednoduše není," myslí si autor reformy.

Z ulice na parkoviště

Ještě mnohem větší vášně, a to i u samotných řidičů, vyvolává možné zdražení parkovného ze současných základních 1200 korun. Téma je natolik citlivé, že Hřib do prvního nástřelu raději konkrétní čísla nenapsal. To také starostové označují za hlavní nedostatek materiálu a na sněmu, který se konal na konci února, k představení cenové politiky náměstka vyzvali.

Ani tak nechtěl být Hřib na otázku položenou Ekonomem konkrétní. Pouze naznačil, že ho k prosazování vyšších cen vedou dva motivy. První spočívá v tom, že nynější částky odváděné rezidenty ani zdaleka nepokryjí výdaje města na údržbu parkovacích míst.

"Podle studie poradenské společnosti Deloitte z roku 2020 jsou náklady spojené s jedním parkovacím místem nějakých sedm tisíc ročně. Když si k tomu připočteme inflaci, jsme na devíti a půl tisících," počítá Hřib. "To je ale horní hranice a reálně neočekávám, že by výsledná cena byla stanovena až takhle vysoko," dodává.

Další indicií k odvození nových ceníků může být zohlednění tržních cen parkování. Pokud se podle Hřiba zvýší parkovné pro rezidenty v modrých zónách na úroveň, kterou nabízejí soukromá parkoviště nebo parkovací domy, mohlo by to změnit dnešní nedostatek míst. "Když přestaneme rozdávat veřejný prostor skoro zadarmo, je vyšší pravděpodobnost, že bude reálně možné zaparkovat blíže domu," myslí si.

Jak by to fungovalo v praxi? Ty Pražany, kteří nepotřebují používat automobil každý den, by zdražení zón motivovalo neodstavit auto před vlastním vchodem, ale klidně o kus dál v parkovacím domě nebo na placeném parkovišti. Potíž je v tom, že pokud by cena zónového stání měla mít motivační roli, musela by být ještě vyšší než zmiňovaných devět a půl tisíce korun.

Například v Nových Butovicích otevřel loni nový parkovací dům provozovaný Technickou správou komunikací. Denní sazba i pro rezidenty tu ale činí 50 korun; za rok by tak majitel auta zaplatil přes 18 tisíc. O moc lépe na tom není ani parkovací dům na Letné, kde obyvatelé Prahy 7 platí zvýhodněnou sazbu, tisícovku měsíčně, tedy 12 tisíc za rok. Podobné ceny si účtuje i hlídané parkoviště v ulici Hráského v Praze 11 - rok tu vyjde na 12,6 tisíce korun.

Jeden odtah denně

Samotné zdražení není jedinou novinkou v oblasti cen, s níž náměstek Hřib za starosty obvodů přišel. V rámci zohlednění místních potřeb také navrhl, aby se ceny parkování pro rezidenty nově skládaly ze dvou částí. Jednu by určoval centrálně magistrát, druhou by si mohly dobrovolně stanovit městské části.

Ani v tomto bodě se ale nesetkal s všeobecným nadšením. Zatímco třeba Praha 6 nebo Praha 7 jsou pro, jiné čtvrti nesouhlasí. "V případě umožnění různých poplatků v jednotlivých městských částech bude komplikované řešit a stanovovat dlouhodobý poplatek za celopražské parkovací oprávnění a jeho následné rozpočítání na jednotlivé městské části. Zároveň v případě průnikových zón bude docházet ke konfliktním situacím, při kterých by v dané průnikové zóně parkovali rezidenti s různou cenou dlouhodobého parkovacího oprávnění," vytýká reformě v připomínkách například Praha 2.

V čem se naopak starostové shodnou, je kritika dnešního stavu vymáhání pravidel parkování. Ani sebelépe nastavené ceny podle nich nebudou řidiče motivovat k výběru jiného parkovacího místa, pokud za "černé parkování" nebude hrozit žádné nebo jen minimální riziko pokuty.

"Uvítali bychom, kdyby hlavní město zvýšilo počet odtahů vozidel, které v zónách parkují neoprávněně. To by zvýšilo i respektování zón ze strany řidičů. V současné době je v průměru odtaženo jedno vozidlo denně, což je při velikosti Prahy 6 žalostně málo," říká radní pro dopravu městské části Praha 6 Ondřej Matěj Hrubeš.

S tímto problémem ale Hřib odkazuje kritiky na jinou adresu. "Ano, pokud má fungovat regulace cenou, předpokládá to, že nebude možné parkovat zadarmo. Potřebujeme navýšit kapacitu odtahů. To je ale v gesci městské policie," připomíná náměstek, že strážníci spadají pod primátora Bohuslava Svobodu.

Nejdražší je Amsterdam

O kolik nakonec podraží parkování v pražských zónách, tedy nejspíš nerozhodnou ekonomické, ale politické argumenty. Jisté vodítko, kam až lze zajít, může přinést srovnání s jinými metropolemi v Evropě. Z něj vychází, že Hřibem naznačovaná horní hranice ceny ve výši devět a půl tisíce by i na evropské poměry byla poměrně extrémní.

Ve většině evropských zemích totiž politici místní motoristy šetří. Nejdražší z hlavních měst v okolních zemích je Varšava, kde rezidenti platí v přepočtu zhruba 3,5 tisíce korun ročně. Přibližně na tři tisíce korun vyjde parkování na ulici obyvatele Vídně. Jestli hledat onen parkovací socialismus, pak v Berlíně s roční cenou jen mírně převyšující 250 korun ročně a poměrně příznivé ceny - mezi 500 a 1500 korunami - mají motoristé také v dalších německých městech.

Z evropských metropolí nejvíc vyčnívá Amsterdam. Nizozemské hlavní město vyhlásilo motoristům bez velké nadsázky otevřenou válku a radnice neskrývá, že jejím cílem je vytlačit auta z širšího centra. Úřady tak nejenže účtují v samém srdci osmi­settisícové aglomerace v přepočtu přes 14 tisíc korun za roční parkování, ale navíc každým rokem ruší 1,5 tisíce parkovacích míst v ulicích.

Ceny jednotlivých výrobků v desetiletém období kolísaly. Například ceny pečiva se prudce zvyšovaly mezi lety 2010 a 2011 a potom v období 2021 až 2022. Jinak si podle statistiků držely celkem stabilní úroveň, uvádí ČSÚ v březnovém čísle magazínu Statistika&My. Naproti tomu ceny ovoce a zeleniny značně kolísají v závislosti na sezoně.

Průměrná cena většiny sledovaných druhů potravin se dostala na maximální úroveň v loňském či předloňském roce. Zatímco v roce 2021 činila inflace v oddíle potravin a nealkoholických nápojů 0,8 procenta, o rok později zrychlila na 16,7 procenta a loni podle údajů ČSÚ činila 11,5 procenta.

Při srovnání průměrných cen letos v lednu s hodnotami z počátku roku 2014 vyplývá, že nejvýrazněji stoupla cena hlávkového zelí. Letos v lednu za kilogram platili zákazníci v průměru 26 korun, o 136 procent více než před deseti lety. Téměř na dvojnásobek stoupla za stejnou dobu cena cibule, a to z 14,60 koruny za kilogram na 29 korun. O téměř tři čtvrtiny zdražila za deset let rajčata, průměrná cena mrkve stoupla o 58 procent a u květáku zhruba o 52 procent. Například cena banánů ve stejné době stoupla jen o 7,5 procenta, citronů o 15 procent.

Mléko i cukr levnější

K potravinám, jejichž cena v desetiletém srovnání vzrostla nejvýrazněji, patří i pečivo. Za kilogram konzumního kmínového chleba počátkem letošního roku nakupující platili téměř 43 korun, o zhruba 20 korun více než v lednu 2014. Kilogram bílého pšeničného pečiva zdražil z 40,70 koruny na více než 64 korun.

Naopak nejvýraznější pokles ze sledovaných potravin vykazuje trvanlivé mléko. V lednu 2014 stál litr v průměru 20 korun, letos ve stejném měsíci o čtvrtinu méně. Výrazně méně, o necelých šest procent, klesla cena cukru krystal. Levněji než před deseti lety se prodávala také kuchaná kuřata a jemná vodka.

Srovnání průměrných cen vybraných potravin mezi lednem 2014 a lednem 2024 (řazeno sestupně podle rozdílu v procentech): potravina leden 2024 leden 2014 rozdíl v pct. zelí hlávkové bílé 1 kg 26 11 136,4 cibule suchá 1kg 29 14,6 98,6 chléb konzumní kmínový 1kg 42,9 23,1 85,7 rajčata červená kulatá 1 kg 87,1 50,6 72,1 mrkev 1 kg 26 16,5 57,6 pečivo pšeničné bílé 1kg 64,1 40,7 57,5 květák bílý 1kg 68,2 44,7 52,6 těstoviny vaječné 1kg 64 42,8 49,5 vejce slepičí čerstvá 10ks 40,3 30,2 33,4 vepřové sádlo škvařené 1kg 89,5 67,6 32,4 pomeranče 1kg 34,8 26,4 31,8 šunka vepřová 1kg 253,9 193 31,6 hovězí maso zadní bez kosti 1kg 262,7 207,9 26,4 konzumní brambory 1kg 22 17,6 25,0 pšeničná mouka hladká 1kg 16 13,4 19,4 pivo světlé, výčepní, lahev 0,5l 12,8 10,8 18,5 okurky salátové 1kg 58,2 49,2 18,3 citrony 1kg 42,1 36,6 15,0 tuzemský rum 1l 285,6 252,2 13,2 jogurt bílý netučný 150g 9,8 8,7 12,6 vepřová kýta bez kosti 1kg 140,1 125,4 11,7 papriky 1kg 78,8 70,6 11,6 eidamská cihla 1kg 182,8 164,4 11,2 včelí med 1kg 174,5 157,2 11,0 mléko polotučné pasterované 1l 21,4 19,9 7,5 banány žluté 1kg 34,4 32 7,5 máslo 1kg 175,3 164,7 6,4 jablka konzumní 1 kg 33,4 31,5 6,0 vodka jemná 1l 282,1 291,2 -3,1 kuřata kuchaná celá 1kg 67,6 70,8 -4,5 cukr krystal 22,9 24,3 -5,8 mléko trvanlivé 1l 15,1 20 -24,5

Zdroj: ČSÚ

Ministerstvo zemědělství (MZe) v reakci uvedlo, že kontrola nenašla žádné pochybení při administraci, kontrolách či zadávání zakázek z programu. Celkový dopad podpory bude podle resortu vyhodnocen v roce 2026.

NKÚ se zaměřil na peníze státu a Evropské unie vyplácené z Programu rozvoje venkova na období 2014-2020. Prověřil vybraná opatření, na která bylo k září 2023 vyplaceno celkem 15,7 miliardy Kč. Peníze byly určeny hlavně na podporu investic zemědělských podniků a podporu nezemědělských činností a agroturistiky.

Pomohly dotace rozvoji venkova? Zatím těžko říct

Kontrola ukázala, že ministerstvo zemědělství nedefinovalo cíle programu konkrétně a měřitelně, aby bylo možné vyhodnotit přínosy pro rozvoj venkova, konstatuje NKÚ. Resort podle něj na zjišťování přínosu v podstatě rezignoval i na úrovni jednotlivých projektů. "Údaje požadované v žádostech o dotaci a v monitorovacích zprávách nejsou vzájemně provázány, a lze tedy jen těžko ověřit, zda projekt dosáhl zamýšleného cíle," kritizuje NKÚ.

Zatímco u podpory investic zemědělských podniků byla situace lepší a v pěti kontrolovaných projektech ze sedmi bylo zřejmé a ověřitelné, jak tyto investice přispěly například k vyšší produktivitě či péči o zvířata, u 13 projektů na podporu nezemědělských činností a agroturistiky tomu bylo naopak. Ani jeden NKÚ nehodnotil bez výhrad.

Kontrola nenašla žádné pochybení při administraci, kontrolách či zadávání veřejných zakázek projektů Programu rozvoje venkova 2014-2020, uvedlo ministerstvo zemědělství v reakci na zprávu NKÚ. Zároveň upozornilo, že celkový dopad podpory bude vyhodnocen v souladu s platnou legislativou až v roce 2026.

K vyhodnocení projektu mají sloužit tzv. monitorovací zprávy. NKÚ zjistil, že v nich příjemci dotace často uváděli nesprávné údaje. Chyby odhalil u poloviny z 20 kontrolovaných projektů, přičemž v některých případech byly nesprávné údaje zcela zjevné.

Žádný postih za nesprávné informace

Kontrolorům NKÚ úředníci Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) sdělili, že uvedená data ve své činnosti nijak nevyužívali. Ověřovali jen, zda zprávy byly odevzdány v termínu. A zatímco za nedodání zprávy riskoval příjemce sankci, za nesprávné informace žádný postih nehrozil, poukázal NKÚ.

Ani u jednoho z kontrolovaných projektů NKÚ nezjistil, že by příjemci vynaložili peníze na projekty nehospodárně a v rozporu s právními předpisy, uvedlo ministerstvo. Současně odmítlo výtku kontrolorů, že s monitorovacími zprávami nepracovalo. "Údaje sbírané od příjemců dotace v rámci monitorovacích zpráv jsou dále používány jako jeden ze zdrojů pro sledování plnění celkových ukazatelů programu a před jejich využitím jsou vždy ověřeny," uvádí MZe.

Za významný nedostatek považuje NKÚ i fakt, že SZIF ani MZe ve třech případech neoznámily orgánům činným v trestním řízení skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu ze strany žadatele o dotaci. Resort postup v této věci hájí tím, že ani on, ani SZIF nedošli k závěru, že okolnosti nasvědčují spáchání trestného činu.