Děje se tak nejen díky šlechtění, které zvyšuje genetický potenciál dojnic, moderním krmným směsím či pokročilejší veterinární péči, ale také díky vyšší automatizaci a robotům.

Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha říká, že Česko má pro rozvoj chovu skotu a mlékárenského odvětví velký potenciál také do budoucna. "Je však nutné, aby chovy investovaly do moderních technologií," dodává. Rozvoj podle něj brzdí špatně nastavená podpora investic, která chovatele nemotivuje digitalizovat a automatizovat. Kritizuje také, že se do Česka stále více dováží zpracované výrobky a velká část mléka se vyváží.

Čeští chovatelé skotu podle průzkumu, který provedla agentura B‑inside pro prodejce zemědělské techniky Agro‑partner, v automatizaci významně pokročili. Minimálně ti z větších farem, kde mají 200 a více dojnic. Alespoň nějaký automatický systém na svých farmách využívá 75 procent tuzemských chovatelů skotu. Oproti roku 2022, kdy jich bylo 33 procent, je to více než dvojnásobek. Další desetina automatizaci zvažuje.

Podle Irmy Macháčové z B‑inside, která výsledky představila na odborné konferenci Mléko 2025 / Mléko², není otázka, zda automatizovat, ale kdy a jak. Běžná je dnes automatizovaná vzduchotechnika ve stáji, tedy hlavně kontrola správné teploty v chovech, a přihrnování krmiva. Právě tyto dvě oblasti zaznamenaly proti roku 2022 největší nárůst. "Automatizované dojení a péče o telata jsou oblasti, které se budou v nejbližší době rychle rozvíjet," říká Macháčová.

Větší pohoda krav

Mezi důvody, proč si zemědělci automatizaci pořizují, je například vylepšování prostředí a tepelné pohody pro zvířata. Na řadě farem například přicházeli v létě o litry mléka, protože krávy při vysokých teplotách moc nežerou, a tím pádem méně dojí. Společným jmenovatelem je však snaha o dosažení větší efektivity. Například dojicí roboti umožňují nepřetržitý provoz, zkracují dobu dojení a snižují potřebu manuální práce.

Hlavní hnací silou automatizace v Česku je tudíž nedostatek zaměstnanců a snaha ulevit přetíženému personálu. Podle průzkumu B‑inside čelí problémům kvůli nedostatku lidí 78 procent farem. Proti roku 2022 se nicméně významně zvýšil podíl farmářů, kteří chtějí chov skotu rozvíjet, a to ze 33 na 49 procent. Podle Macháčové to souvisí s generační obměnou. "Z průzkumu plyne, že vedení farem budou přebírat mladší lidé a jsou to právě oni, kdo chtějí chovy spíše rozvíjet," vysvětluje.

Automatizace přispívá ke zlepšení pohody a zdravotního stavu krav, což vede k větší a kvalitnější produkci mléka. Tomu pomáhá i optimalizace dojení podle individuálních potřeb konkrétní dojnice. "Platí, že čím zdravější a šťastnější kráva, tím více mléka dává. Je také třeba, aby se kráva pohybovala po stáji co nejpřirozeněji," říká Jan Brogger Rasmussen ze společnosti Lely International, která v automatizaci chovu skotu patří k lídrům na trhu.

Systémy ovšem umí také monitorovat krávy a jejich chování pomocí kamer a chytrého osvětlení. Roboti rovněž sledují zdravotní stav zvířat a detekují nemoci. V případě problémů se může personál zaměřit na konkrétní dojnice, aniž by rušil ostatní. Podle Rasmussena si krávy spíše zvyknou na roboty než na lidi, jejichž pohyb po stáji je může rušit a tím negativně ovlivnit dojení. Nejpoužívanější systémy pro automatizaci chovu v Česku dodává prostřednictvím Agro‑partnera společnost Lely, následují značky Farmtec/Gea a DeLaval.

Z dat společnosti Agro‑partner vyplývá, že v ČR je automatizovaně dojeno až 11 procent krav pomocí zhruba 600 kusů dojicích robotů. V EU se automatizovaně dojí zhruba 15 procent krav, evropští chovatelé obsluhují asi 45 tisíc dojicích robotů.

Zájem o mléko roste

Podle Pýchy je mléko druhá nejdůležitější komodita z hlediska financování zemědělských podniků, spolu s obilím má nejvyšší podíl na celkových tržbách. Ještě víc by však ekonomice pomohlo, kdyby se mléko, které se v Česku vyprodukuje, také v tuzemsku zpracovalo. Čeští chovatelé v roce 2023 vyprodukovali 3,38 miliardy litrů mléka, vývoz mléka a mléčných výrobků dosahoval 1,52 miliardy litrů. Podle analytiků se mléko vyváží hlavně proto, že za něj v zahraničí chovatelé dostanou buď vyšší cenu, nebo mají lepší podmínky smluv.

Češi patří s roční spotřebou 140 litrů na osobu podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství v Evropě k průměrným spotřebitelům mléka a mléčných výrobků. Na špici jsou Černohorci, Finové, Albánci a Nizozemci, kde ročně vypijí přes 300 litrů mléka na osobu.

Podle odhadů by měl globální trh s mléčnými produkty celosvětově růst zhruba o čtyři procenta ročně. Zároveň se očekává, že největší nárůst spotřeby mléka zaznamenají Asie a Jižní Amerika, konkrétně pak zejména Čína, Indie a Brazílie. V Evropě má poptávka zůstat stabilní, roste však zájem o udržitelné a prémiové produkty, což přispívá k růstu hodnoty trhu.

Tankovat plnou nádrž se v těchto dnech vyplatí. Zejména u benzinu, jehož zlevňování se může v nejbližších dnech zastavit. Cena nafty by mohla, tedy aspoň podle aktuálních předpovědí analytiků, dál ještě mírně klesat.

Každopádně cena, která podle republikového průměru kartové společnosti CCS dosahovala ve čtvrtek 34,9 koruny za benzin a o dalších šedesát haléřů méně u nafty, znamená třetí nejnižší příčku ze sedmadvacítky zemí EU. Levněji než v Česku je už jen v Bulharsku a na Maltě. 

Unijní průměr počátkem týdne dosahoval u benzinu více než 41 korun za litr a necelých 39,40 v přepočtu na koruny za litr nafty. Tudíž platí, že při jízdách do většiny zemí Evropy nyní Češi s plnou nádrží natankovanou v tuzemsku ušetří.

Z okolních zemí to platí i pro Polsko. Zatímco před dvěma roky některé tamní čerpačky trumfovaly české benzinky cenou až o 10 korun za litr nižší, dnes tam český řidič natankuje benzin s 95 oktany v průměru o víc než korunu dráž a u nafty o dvě koruny dráž.

"U nafty lze v následujících dnech očekávat, že pokles její ceny ještě vydrží. V případě benzinu se čeká stagnace až mírné zdražení. Souvisí to s tím, že v celé Evropě klesají velkoobchodní marže, tedy zejména u rafinérií. U nás ještě doznívá vliv toho, že zdejší rafinérky do března nakupovaly levnější ruskou ropu," popsal pro Aktuálně.cz ekonom Boris Tomčiak ze společnosti Finlord.

Další z odborníků v oboru, Václav Loula z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu, k tomu přidává i argument postupně rostoucí těžby zemí kartelu OPEC, což příznivě působí na globální cenu ropy. Ropa Brent ještě v půlce ledna převyšovala hodnotu 82 dolarů za barel, nyní je o 10 dolarů levnější.

"Na příznivé ceny paliv v Česku má vliv i posilující koruna vůči dolaru, pohonné hmoty se na burze obchodují v dolarech. Je ale nutné přihlédnout k tomu, že začíná motoristická sezona, tudíž vzroste zejména spotřeba benzinu do osobních aut, a to má zase vliv na stagnaci až mírný nárůst jeho ceny," připomíná Loula.

Trochu však krotí optimistické prognózy pro následující týdny. Jedna věc je očekávaný ekonomický vývoj a druhá věc jsou těžko předvídatelné geopolitické události ve světě, které cenu ropy a následně i pohonných hmot také silně ovlivňují.

"Riziko vidím třeba na Blízkém východě. Pokud se tam situace nějak vyhrotí, může to podstatnou měrou a takřka ze dne na den negativně ovlivnit i ceny ropy," varuje Loula.

Pro české řidiče je však zatím současná cenová situace u pump jedna z nejvýhodnějších. Nejen v absolutní hodnotě, ale zejména z pohledu kupní síly. Zatímco z nynějšího mediánu mezd (polovina zaměstnanců má nižší a druhá polovina vyšší mzdu) na úrovni 41,7 tisíce korun lze pořídit zhruba 1200 litrů benzinu měsíčně, před deseti lety (medián 23,7 tisíce korun a průměrná cena benzinu 31,4 koruny) si řidič mohl z výplaty natankovat "jen" 750 litrů.

Bude to taková malá revoluce v evidenci firem, podnikatelů a lidí, prostě všech, kdo krátkodobě ubytovávají turisty a další dočasné hosty. Místo papírové či digitální knihy hostů centrální elektronický systém. 

Každý, kdo tímto způsobem pronajímá byt nebo pokoj v hotelu, dostane registrační číslo a jeho prostřednictvím - povinným uvedením například v nabídce platforem, jako je Booking.com nebo Airbnb -, bude nabízet své služby a povinně zadávat údaje o svých hostech. Data pak budou mít k dispozici v různě omezené míře obce, statistický úřad, ale například i finanční úřady. A také evropský Eurostat. O zavedení systému eTurista, jakéhosi EET pro hotely, by měli teď na jaře hlasovat poslanci a následně senátoři. 

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) už projekt chystá od roku 2023, vládou schválená verze ležela od loňska bez povšimnutí měsíce v Poslanecké sněmovně, kde ji poslanci až letos v únoru v prvním čtení schválili. 

Finální hlasování by mělo podle MMR proběhnout na jaře, pak přijde na řadu Senát a od července by u několika dobrovolně přihlášených pronajímatelů bytů, rodinných penzionů i velkých ubytovacích řetězců měl začít testovací provoz. Naostro a povinně pro všechny by se mohl eTurista rozjet od ledna příštího roku. Místo původně předpokládané letošní poloviny roku.  

"Důvodem zpoždění je především časová prodleva v projednávání v Poslanecké sněmovně. Podle upraveného harmonogramu považujeme za reálné spuštění pilotního - zkušebního provozu v polovině roku. V současnosti probíhá jednání s Asociací hotelů a restaurací, která nám doporučí některé ze svých členů. Ti se pak v případě zájmu budou účastnit zkušebního provozu," vyjádřila se mluvčí MMR Karolína Nová.

"Jsem zásadně pro zavedení takového systému," reaguje například generální ředitel pražských hotelů NH Prague City a NH Collection Prague Petr Nešpůrek. "Potřebujeme, aby se situace na tomto trhu narovnala, plno lidí a obecně ubytovatelů to obchází. Nejen v reportování cizinecké policii, ale i městům a obcím ohledně úhrady místních poplatků. Budou se reportovat všechny pobyty, nejen cizinců, ale i domácích hostů, z toho vznikne kontrola ve smyslu, že co se reportuje, to se bude i platit. Momentálně se nějakých 30 až 40 procent místních poplatků neodvádí," říká Nešpůrek.

Projekt, který má kromě zlepšení evidence, případně administrativy omezit šedou ekonomiku a zatajování ubytovaných hostů, budí od počátku přípravy vášně zejména u nejmenších pronajímatelů. Česku hrozí "ubytovací big brother" a komplikace v místech s nestabilním připojením k internetu. 

"Je to naprostá šílenost. Jak bude například systém pracovat, když náhodou vypadne internet? Současný stav byl na hraně, ale toto je za hranou," vyjádřil se už dříve v Lidových novinách Tomáš Macek, provozovatel Penzionu Kvilda - Luční. Vadí mu například, že pokud dojde k technické poruše, nestihne do v návrhu požadovaných 24 hodin od ubytování hosta uvést do systému jeho údaje.

Prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek naopak soudí, že eTurista přinese zjednodušení celé agendy a narovnání podmínek v tomto oboru podnikání. Údaje o hostech, jako je jméno, trvalé bydliště, státní příslušnost, číslo občanky musejí ubytovatelé vyžadovat od hostů už nyní, na tom se nic nemění. 

Data však budou přístupná širšímu okruhu institucí, nejen danému hotelu nebo kontrolám ze strany cizinecké policie či finančního úřadu, ale i radnicím příslušných obcí a měst nebo mimo jiné i evropskému statistickému úřadu Eurostat.

"Nové v tomhle bude to, že místo knihy návštěv budou tyhle údaje o hostech zaneseny do elektronického systému a ten je roznese těm, kteří na to mají nárok, a v podobě, v jaké na to mají nárok," říká Stárek.

Celá tato novela zákona o podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu sice vychází z požadavku na implementaci EU nařízení o jednotné evidenci, ale Česko může do novely i přidat něco navíc. 

Například možnost obcí a měst regulovat počet a dobu ubytovávání hostů v soukromých bytech. Radnice zejména v turisticky exponovaných regionech evidují často stížnosti místních lidí na hlučné oslavy v pronajímaných bytech v sousedství.

Generální ředitel NH hotelů v Praze upozorňuje i na další rizika, související s novým systémem - neúměrné navyšování místních poplatků ve městech a obcích. Například Praha připravuje zdražení poplatku z 50 na 200 korun za noc. 

"To je absolutní nonsens. Tak závratná částka je málokde ve světě. Pokud to tak bude, tak ubytovatelé se budou snažit v hojné míře poplatky i celý systém eTurista co nejvíc obcházet," varuje Petr Nešpůrek.  

Kolik vás teď bude stát litr benzinu nebo nafty v různých zemích EU? Zjistěte to v interaktivní mapě.

"Mezinárodní autosalon ve Vancouveru zrušil účast Tesly poté, co automobilce poskytl vícero příležitostí k tomu, aby se stáhla dobrovolně," uvedl výkonný ředitel autosalonu Eric Nicholl. "Hlavním zájmem vancouverského autosalonu je bezpečnost návštěvníků, vystavovatelů a personálu," dodal. Autosalon začal ve středu a skončí v neděli.

Musk nyní stojí v čele amerického úřadu pro efektivitu státní správy (DOGE) zřízeného Trumpem. Jeho role v rozsáhlých škrtech ve federálním sektoru vedla k řadě protestů proti automobilce Tesla. Terčem kritiky se staly i některé Muskovy výroky a postoje, například podpora politické strany Alternativa pro Německo (AfD) označované za krajně pravicovou. Akcie Tesly od začátku letošního roku ztratily zhruba polovinu hodnoty.

Kanada má nyní se Spojenými státy napjaté vztahy kvůli Trumpově agresivní celní politice a jeho opakovaným výrokům o tom, že by se Kanada měla stát 51. státem USA. Musk je blízkým spojencem nového amerického prezidenta, kterého výrazně podporoval v předvolební kampani.

Nejlidnatější kanadské město Toronto tento týden kvůli obchodnímu konfliktu mezi USA a Kanadou přestalo poskytovat finanční pobídky na nákup vozů značky Tesla využívaných pro taxislužbu či sdílené jízdy. Starostka Toronta Olivia Chowová agentuře Reuters sdělila, že terčem tohoto kroku je Musk.

"Řekli jsme si, že pokud si chcete koupit teslu, klidně si ji kupte, ale nepočítejte s tím, že ji budeme dotovat z peněz daňových poplatníků," uvedla. Je si přitom vědoma, že finanční dopad na automobilku Tesla nebude velký. "Je to spíše symbolické," dodala.

Musk je největším akcionářem Tesly a nejbohatším člověkem na světě. Podle aktuálního žebříčku miliardářů sestavovaného agenturou Bloomberg činí hodnota jeho majetku asi 310 miliard dolarů (přes sedm bilionů Kč). Od začátku roku však o 122 miliard dolarů klesla.

Když čtvrtý březnový den ráno v osm hodin a deset minut zastavil Česku ruský Rosněfť dodávky ropy potrubím z Uralu, zdálo se, že jde jen o dočasnou komplikaci v obchodních vztazích s majitelem obou tuzemských rafinérií - polským koncernem PKN Orlen.  

Opak je ale pravdou. Na opětovné obnovení provozu Družby totiž nikdo netlačí. Podle oslovených odborníků z petrolejářského oboru už rafinérie dovážet ropu od Rusů nutně nepotřebují, zvládnou situaci s pomocí dočasné zápůjčky suroviny ze státních rezerv a postupným navýšením dovozu ze západu.

"Určitá pravděpodobnost, že se Družba už nezprovozní, tu je. A jsme tedy možná svědky historického okamžiku. Jsme připraveni okamžitě zajistit plné zásobování prostřednictvím ropovodu TAL a IKL. Do Česka dorazí v následujících týdnech první část náhrady za ruskou ropu," uvedl Jaroslav Pantůček, generální ředitel společnosti MERO, která provozuje ropovody a zajišťuje dovoz ropy do Česka.

Alternativní trasa, tedy Transalpinský ropovod TAL z přístavu v Terstu a na něj v Bavorsku připojený český ropovod IKL (Ingolstadt), byla před několika dny po investici 1,3 miliardy korun do zvýšení kapacity "zkolaudována". Umožňuje tedy už dnes dopravovat kromě dosavadní ropy z Ázerbájdžánu, Kazachstánu, USA a dalších zemí i další zásoby ropy, které nahradí tu ruskou. A navýšením o čtyři miliony tun k nám tak dopravovat ročně osm milionů tun, což plně pokrývá roční potřebu obou našich rafinérií - v Litvínově a Kralupech.

Jejich provozovatel Orlen Unipetrol začal před několika dny čerpat ropu ze strategických zásob státu, zatím půjčených 330 tisíc tun vystačí na víc než měsíc. Mateřský Orlen, který pro svou dceřinou firmu v Česku ropu objednává, už podle některých informací domlouvá první kontrakty na dovoz alternativní suroviny do Terstu, první tankery jsou na cestě a následně začnou plnit potrubí ropovodu TAL surovinou pro Česko. 

"Jelikož ropa ropovodem Družba stále neteče, začali jsme v uplynulých dnech surovinu čerpat ze státních rezerv, což nám umožnilo zajistit kontinuitu výroby i dodávek pohonných hmot pro český trh i zahraničí v plné výši," popsal situaci mluvčí Orlen Unipetrolu Pavel Kaidl.

Ohledně dalšího osudu ruských dodávek byl o něco konkrétnější generální ředitel Orlen Unipetrolu Mariusz Wnuk. V rozhovoru pro Hospodářské noviny naznačil dvě varianty. "Ropa do Česka neproudí od úterý 4. března, ale už nejsme na ropovodu Družba závislí. Zápůjčka nám umožnila pokračovat v litvínovské rafinérii ve výrobě paliv do doby, než ropa opět začne proudit, nebo než si zajistíme jinou ropu přes moře a rozšířený ropovod TAL," uvedl Wnuk v listu.

Právě druhá varianta, tedy uspíšené čerpání alternativy za ruskou ropu přes ropovod TAL, je téměř jistá. "V situaci, kdy stát půjčil Unipetrolu ruskou ropu zhruba minimálně na měsíc a MERO k nám už dokáže přes TAL dodávat navýšené množství, by nemělo obnovení Družby velký význam. Záleží na tom, zda by ropa z Družby ještě dávala Polákům (Orlenu - pozn red.) nějaký smysl, ale vzhledem k tomu, že jim smlouva s Rosněftí stejně vyprší někdy koncem června, tak chápu, že současný výpadek nebudou mít potřebu řešit," svěřil se mimo záznam jeden z petrolejářských odborníků.

Orlen totiž podle informací Aktuálně.cz využil situace vyhlášení rozšířených amerických sankcí na banky. Postižena byla v únoru i banka, přes kterou Orlen Rosněfti za ropu platí. Místo hledání jiné finanční instituce, na kterou se sankce nevztahují, přestali Poláci Rusům v souladu se sankcemi platit, a Rosněfť tedy dodávky začátkem března zastavila. 

Česko si tuhle ropnou rošádu s Ruskem může dovolit jen díky tomu, že vláda na začátku devadesátých let prosadila stavbu ropovodu IKL (Ingolstadt), který vede z Centrálního tankoviště v Nelahozevsi kolem Krušovic a Rozvadova do Bavorska, kde se napojuje na ropovod TAL z Terstu. Zprovozněním tohoto potrubí (které je kapacitně dimenzované na větší objemy než samotná Družba) v roce 1996 přišla Družba z Ruska o monopol. IKL se od té doby ukázal jako geniální řešení nejen jako trasa pro neruskou ropu pro rafinérii v Kralupech, ale i jako záloha při různých výpadcích Družby.

Potrubí z Ruska - před 60 lety Sovětského svazu - vzniklo jako ukázka "bratrské" spolupráce, na stavbě se podle dobových zpráv podíleli nejlepší českoslovenští a sovětští svářeči. Ropovod byl budován v letech 1961 až 1971, do Litvínova byl doveden v roce 1965.

"Bratrské" roury však nezaniknou a firma MERO, která je provozovatelem, je nezasype. V budoucnu by mohla Družba posloužit třeba v reverzním chodu pro dopravu ropy z Německa na Slovensko, po skončení války na Ukrajině by mohla k nám dopravovat ropu z přístavu v Oděse, případně může sloužit i jako plynovod. 

Digitální platforma přináší podle jejích tvůrců komplexní vzdělávací řešení pro základní a střední školy. Obsahuje více než sto hodin výukových materiálů, které pokrývají všechny klíčové oblasti finanční gramotnosti - od základního hospodaření s kapesným pro nejmladší žáky až po investice a veřejné finance pro středoškoláky.

"Věříme, že intuitivní a uživatelsky přívětivé prostředí Skoaly významně usnadní učitelům výuku i složitějších témat finanční gramotnosti. Naším cílem je dostat platformu minimálně na dva tisíce škol v Česku," uvedla Dana Brandenburg, ředitelka Nadace České spořitelny.

Podle Karla Minaříka, ředitele ZŠ Partyzánská v České Lípě, získají učitelé  skrze platformu Skoala promyšlenou strukturu výuky, konkrétní výukové materiály a jednoduché gamifikační prvky, které pomohou studenty zapojit do výuky a připravit je do života.

"Učitel často denně odučí až osm hodin denně a potřebuje se jednoduše dostat k podkladům. Díky této aplikaci mi odpadlo zdlouhavé 'googlení' před každou hodinou o finanční gramotnosti," tvrdí Karel Minařík, ředitel základní školy v České Lípě.

Výuka zanedbává finanční témata

Data z průzkumu Ipsos ukazují, že 26 procent mladých Čechů se neorientuje ve svých financích a více než polovina z nich by uvítala praktičtější výuku. Mnoho škol se finančním tématům věnuje pouze okrajově či jen v rámci jednorázových přednášek. Chybí jednotná metodika a systematická podpora učitelů. Právě  tyto mezery a nedostatky si tvůrci Skoaly přejí vyplnit.

Skoala vznikala ve spolupráci se třiceti školami napříč Českem. Obsah byl konzultován s ministerstvem školství a odbornými garanty z Národního pedagogického institutu. Nadace České spořitelny zapojila i mladé žáky, kteří pomáhali s vývojem platformy. "Baví mě na tom, že to není o diktování obsahu. Je to velmi praktické. Učíme se něco z textů, něco z videí a něco z reálných příkladů," okomentoval obsah aplikace Dominik Petr, koordinátor mládežnického panelu.

"Šéfe, přidáš mi?"

Díky simulacím reálných situací se žáci učí spravovat osobní rozpočet, porovnávat nabídky finančních produktů nebo odhalovat klamavé marketingové strategie (Modul: Marketingové kejkle). Interaktivní prvky, jako jsou hry, soutěže a týmové projekty, pomáhají studentům, ale i jejich rodičům porozumět složitým finančním tématům hravou formou. Rodič si může například vyzkoušet interaktivní hru "Šéfe, přidáš mi?", která simuluje reálné situace z firem. Zapojit se může kdokoliv. Aplikace je zdarma. Řada výukových modulů je určená pro širší publikum. 

Digitální platforma je navržena tak, aby reflektovala rámcově vzdělávací programy a přinášela aktuální a praktické poznatky do školní praxe. Nadace plánuje další rozšíření obsahu platformy a spolupráci s dalšími odborníky na vzdělávání. Zaměřit se chce na nové oblasti financí, jako je digitální ekonomika, kryptoměny a udržitelné investování.

Celkem, včetně kratších vozidel, jich Škoda Group dodá do německého trojměstí, kde žije přes milion lidí, 114, řekl mluvčí skupiny Jan Švehla. Hodnota kontraktu na 114 tramvají dosahuje téměř deseti miliard korun. V SRN už jich jezdí 45.

"Unikátní vlakotramvaj, která se může pohybovat po tramvajových i železničních kolejích (v trojměstí mají stejný rozchod 1000 milimetrů), je součástí modulárního vozového parku," řekl projektový manažer Michael Kocmich. Kapacita nízkopodlažního obousměrného vozidla je 368 cestujících a může jezdit až 80 km/h. V úterý představený vůz se přesune do depa v Ludwigshafenu příští týden.

"Nejdelší tramvaj na světě je výsledkem úzké spolupráce s firmou rnv a splňuje komplexní požadavky městské i regionální dopravy. Bude klíčovým prvkem budoucnosti mobility v rýnsko-neckarském okrese," řekl Jan Christoph Harder, prezident regionu Západ & Sever ve Škodě Group. Podle něj je více než 20 procent dílů z Německa. Kocmich řekl, že uvnitř vozu je přes 85 kilometrů kabelů a skládá se z desítek tisíc dílů od 214 výrobců, z nichž jsou téměř tři čtvrtiny z ČR. Hrubá stavba se vyrábí ve finském závodě Škody Group v Otanmäki a vůz se pak smontuje v Plzni. Výroba každé tramvaje podle Švehly trvá 18 týdnů, dvakrát tolik než polovičního vozu Škoda 36T.

"Je to největší tramvaj na metrovém rozhodu na světě a maximum možného v konstrukci. Skládá se ze šesti článků. Rozpojit jde v polovině," řekl Kocmich. Dosud nejdelší tramvaj jiného výrobce jezdí v Budapešti a podle techniků je kratší o několik metrů. Škodovka dodala zatím nejdelší tramvaj do Rigy, její čtyřčlánková verze měří 41 metrů.

Firmě rnv, třetímu největšímu dopravnímu podniku v SRN, dodá 114 tramvají ve třech typech - 30metrové Škoda 36T, 40metrové Škoda 37T a 60metrové Škoda 38T. V Německu už je v provozu 36 čtyřicetimetrových a devět třicetimetrových vozů, výroba zbylých skončí příští rok. "Díky možnosti spřahování do sestav s délkou až 80 metrů se mohou ideálně přizpůsobit potřebám přepravců," uvedl Švehla. Podle Kocmicha nabízí vozidla minimálně devět kombinací spřažení, homologované jsou také na tratě v Rakousku a Švýcarsku.

"Všech 12 největších tramvají dodáme zákazníkovi během léta až začátku podzimu," uvedl Kocmich. Od loňského léta už se v Ludwigshafenu testuje prototyp. "Dnes jsme představili první vůz sériové výroby. S cestujícími se nasadí v řádu měsíců," řekl.

Šedesátimetrové tramvaje se podle něj hodí spíše na dlouhé rovné úseky bez oblouků a velkých stoupání. Mají počítadla cestujících, dopravce si tak může online kontrolovat, jestli jsou, nebo nejsou vytížené a podle toho zvolit délku soupravy. "Vezme třeba půlku této tramvaje a spojí ji se čtyřicetimetrovou (37T). Rozpojitelnost a zapojitelnost je plus minus do hodiny," uvedl Kocmich. V depu se vozy nemusí řídit pouze z kabiny, ale lze je také posunovat pomocí ovládacího panelu v polovině tramvaje.

Skříň vozidla je z několika druhů materiálů. "Například z kortenu (ocel odolná vůči počasí), který i když 'narezne', tak vytváří další ochrannou vrstvu, takže tam není hluboká koroze, a jsme schopni garantovat záruku 25 až 30 let na hrubé stavby," řekl Kocmich. Má škodovácký antikolizní systém. "A vzhledem k tomu, že je homologovaná také jako vlak, tak musí mít i zabezpečovač," uvedl. Světla disponují až 16 druhy svícení a je s nimi spárována klimatizace, která ohřívá nebo ochlazuje. Mezi sedadly jsou větší rozestupy, aby byl "tok" pasažérů plynulejší. Díky superkapacitorům dokáže tramvaj dojet 1,6 kilometru na baterii, třeba při kolizí nebo posunování v depu, dodal.

S podtitulem od nápadu k úspěchu jsme připravili celodenní program, v němž se majitelky firem podělí o svoje zkušenosti s budováním byznysu, manažerky s řízením týmů a například Martina Vítková o to, jaké je to projít insolvencí a vrátit se silnější. Vstupenky k dispozici zde.

Řešit se bude marketing, mindset vítězek, slow fashion, dotkneme se longevity a svůj příběh bude sdílet také Ukrajinka Uljana Bondarevská, která uspěla v českém právnickém světě. Jak si říct o víc (nejen peněz), jak najít správného mentora nebo jak vybudovat správnou značku. To všechno a mnohem víc v úterý 25. března na konferenci TOP ženy Česka.

Čekají zbrojaře zlaté časy? V zásadě ano, protože přichází obrovské zakázky ze strany vlád. Ale úplně růžově to Petr Sklenář nevidí. "Bohužel se neodstranila řada problémů, které evropský průmysl jako celek obecně trápí."  

Co trápí evropský průmysl? "Je tu dlouhodobá podinvestovanost, firmy zaspaly z hlediska rozvoje, výzkumu a budování kapacit." To podle Sklenáře není jejich vina. "Byl tu tlak ze strany vlád, že vás jako nepotřebujeme."  A připomíná, že dominantní strategií Evropské komise posledních deseti let byla klimatická politika a z toho vyplývající omezení dopadají na celý průmysl, a to především chemický průmysl.

Potom tu máme drahé energie. Stále se rozšiřuje aplikace emisních povolenek, které jsou dražší a budou zapojeny do více a více aktivit v horizontu dvou let. Má se uplatňovat uhlíkové clo, což znamená, že bude zdražovat dovozy důležitých komponent, které nesplňují klimatické požadavky. "Jenže zbrojaři jsou závislí třeba u výbušnin na dovozu nitrátu z Číny. A postavit novou továrnu na nitrát nebo na cokoliv podobného je strašně dlouhodobý proces, protože tomu předchází dlouhé schvalování na všech úrovních. Je často snazší přesunout výrobu na Ukrajinu, ve které zuří válka, než postavit novou výrobní halu v EU."

Je obrana prioritou? Němci dokázali, že když se chce, tak to jde - dovedli například bleskově postavit nový terminál na zkapalněný plyn. "To ale znamená, že z toho udělali prioritu číslo jedna a všechna omezení ustoupila do pozadí." V takovém bodě ale podle Sklenáře ještě nejsme. "Uvidíme, jestli je národní obrana priorita číslo jedna. Vzhledem k tomu, jak k tomu některé evropské vlády a Evropská komise přistupuje, tak mi přijde, že se pořád zkouší to vybalancovat - nechtějí říct, že výdaje na obranu mají prioritu před vším ostatním."

A jak z toho všeho bude čerpat český obranný průmysl? "Naše silná pozice je pořád ve výrobě palných zbraní a všech těch ekosystémů, které s tím souvisí. Domácí firmy patří v tomto oboru mezi dvojku, trojku na světě. Můžou z toho těžit. Na druhou stranu asi nemáme technologie na opravdu velké projekty, to znamená například letadla. Ale to je problém vlastně celé Evropy."

Mohou zakázky pro zbrojní průmysl "nakopnout" průmysl jako celek? Sklenář si není jistý: "Já jsem hodně skeptický k tomu, že by to byl nějaký výrazný impuls pro ekonomiku z hlediska multiplikativního efektu. Roční vývoz vojenského materiálu je v rozměru nižších desítek miliard korun - 40-50 miliard korun - to je jako vývoz aut z České republiky za jeden jediný měsíc." Takže i když se zbrojní výroba zvětší, nedokáže nahradit výrobu civilní. 

A jak je to s multiplikačním efektem? Tedy představou, že každá koruna investovaná do Evropy vytvoří novou korunu (nebo více)? "Většinou je to podstatně méně. V Evropě jsme závislí na importu technologií především ze Spojených států a různých výrobních subdodávek a komponentů nebo surovin odjinud. A to ten multiplikativní efekt minimálně v první fázi zmenšuje."

Nebyla to ale právě zbrojní výroba, co za druhé světové války definitivně dostalo z recese Spojené státy americké? Podle Sklenáře je tu podstatný rozdíl. Těch 800 miliard euro jsou řádově čtyři procenta evropského HDP. "Kdybychom se bavili o té Americe za Roosevelta, tak je to o tom, že naráz se zbrojní výroba stala naprosto dominantní částí ekonomiky. Ten rozsah byl obrovský. Jenže to se nebavíme o čtyřech procentech HDP na obranu, ale o dvaceti pěti procentech." 

Takže co nás čeká? Sklenář očekává tři efekty. Zvýší se ekonomický růst, protože přicházejí ve velkém rozsahu zakázky. Bude to ale zvyšovat zadlužení států. A ve středním horizontu to bude zvyšovat inflační tlaky v ekonomice. Protože potřebné strukturální změny nepřijdou a bude se to tlačit jen penězi.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?

00:06-10:44 Zdráhají se banky půjčovat na zbraně nebo obchod s nimi? Kdo má určovat, co je společensky prospěšné a co škodlivé? Jak k regulacím přistupovaly jednotlivé banky?

10:44-17:53 Pomohla ruská agrese na Ukrajině evropským zbrojařům přežít? Čekají teď zbrojařské firmy zlaté časy? Může evropská byrokracie ustoupit státním zájmům? Budeme si muset v Evropě na obranu půjčit?

17:53-24:41 Jak si stojí český obranný průmysl? Jaké firmy na aktuální bezpečnostní situaci nejvíc vydělají? Budou z továren Škodovky vyjíždět tanky? V čem předběhla řada českých firem dobu?

24:41-29:07 Pomůže ve výsledku evropské ekonomice 800miliardový balík? Jaký makroekonomický dopad bude mít na EU půjčka na obranu?

Přeplatek na dani vzniká tehdy, když poplatník v průběhu roku zaplatil na daních více, než bylo nutné. Nejčastěji se s přeplatkem setkávají zaměstnanci, kterým bylo během roku strháváno více, než kolik odpovídá jejich skutečné daňové povinnosti. U OSVČ a dalších poplatníků může přeplatek vzniknout například při uplatnění slev na dani či odpočitatelných položek.

Ne všechny daňové slevy však vedou k přeplatku, který lze získat zpět. Například sleva na poplatníka snižuje daňovou povinnost, ale pokud poplatník neplatí dostatečně vysokou daň, sleva se plně neuplatní. Oproti tomu některé slevy, například daňový bonus na dítě, mohou být vyplaceny i v případě, že daňová povinnost dosáhne nuly, protože se jedná o takzvaný daňový bonus. To znamená, že pokud má poplatník nárok na tento bonus, může obdržet částku i nad rámec své daňové povinnosti.

Jak získat přeplatek?

Finanční úřad nevrací přeplatek automaticky. Každý poplatník, který ho chce získat zpět, o něj musí požádat. Tato žádost se podává v rámci daňového přiznání, konkrétně v jeho závěrečné části. Poplatník zde uvede, jakým způsobem chce přeplatek obdržet. Možnosti jsou dvě: buď na bankovní účet, což je nejčastější způsob, nebo poštovní poukázkou na adresu. Druhá varianta je dostupná pouze pro nepodnikající fyzické osoby.

Důležité je, aby lidé uvedli správné platební údaje. Pokud dojde k chybě při zadávání čísla účtu nebo adresy, může se celý proces značně zpozdit.

Minimální částka pro vrácení přeplatku je stanovena na 200 korun. Pokud je přeplatek nižší, finanční úřad jej nevrací, ale automaticky ho započítá na úhradu případných budoucích daňových povinností poplatníka, například daně z příjmu.

Kdy lze přeplatek očekávat?

První skupinou poplatníků, kteří se mohou dočkat vrácení přeplatku, jsou zaměstnanci, kterým jejich zaměstnavatel provádí roční zúčtování daně. Pokud zaměstnanec podá všechny potřebné podklady včas, přeplatek obdrží obvykle v dubnové výplatě za březen. Přesný termín však závisí na konkrétním zaměstnavateli.

Pro poplatníky, kteří podávají daňové přiznání sami, platí, že finanční úřad vrací přeplatky do 30 dnů od uplynutí termínu pro podání daňového přiznání. Termíny se liší podle toho, zda poplatník podává přiznání v papírové podobě, elektronicky nebo prostřednictvím daňového poradce.

Pokud poplatník podává přiznání v papírové podobě, lhůta pro jeho podání je stanovena na 1. dubna 2025. V takovém případě finanční úřad vyplatí přeplatek nejpozději do 2. května 2025.

Pokud se rozhodne pro elektronické podání, získává na podání delší lhůtu, a to až do 2. května 2025. V tomto případě je přeplatek vyplacen do 3. června 2025.

Ti, kteří využijí služeb daňového poradce, mají na podání přiznání ještě více času, až do 1. července 2025. V takovém případě ale obdrží přeplatek nejpozději do 2. srpna 2025.

Forma podání

Termín podání daňového přiznání

Termín vrácení přeplatku

Papírové podání

1. duben 2025

2. květen 2025

Elektronické daňové přiznání

2. květen 2025

3. červen 2025

S daňovým poradcem

1. červenec 2025

2. srpen 2025

Pokud si nejste jisti, jak správně uplatnit daňové úlevy, vyplatí se využít online nástroje pro sestavení daňového přiznání nebo se poradit s daňovým poradcem. Může vám to přinést nejen úsporu peněz, ale i získání daňového bonusu nebo přeplatku, který vám stát vrátí.

"V té době byla Praha z pohledu turistického ruchu mrtvá, zatímco v Peci pod Sněžkou byl prostor pozvednout úroveň služeb," vzpomíná Holer na časy, kdy se hovořilo o tom, že hranice zůstanou zavřené až několik let a ve službách bude nutné se spolehnout na domácí turistiku. Postupně si ve vyhlášeném lyžařském středisku přibral pod sebe další hotely i restaurace a nyní hájí provozovatele horských kapacit před kritikou, která se na ně valí. Hlavně ze sociálních sítí. Lidé si stěžují na vysoké ceny či nevalnou kvalitu služeb při srovnání se zahraničím.

Na to Holer odpovídá, že hotely jedou větší část roku na provozní nule. "Pokud jde o střední kategorii, nepovažuji ceny v Peci za přemrštěné. V průměru mohou být dokonce nižší než ceny obdobně kvalitních hotelů například ve Frýdku‑Místku," soudí.

Lidé, kteří se budou chtít i v budoucnu stravovat v restauracích, si podle něj připlatí. "Do dvou let bude těžké najíst se ve standardním menu pod 250 korun. Normální ceny se budou pohybovat kolem 300 korun za hlavní jídlo a pivo bude stát přibližně stovku," odhaduje.

V rozhovoru mluví o tom, co to bude znamenat pro gastronomii a které podniky mohou skončit. Vysvětluje, čím nejlépe motivovat personál, jak se během posledních let proměňuje nabídka restaurací či jak nejlépe nastavit náklady, aby byl gastroprovoz ziskový.

Se zimním obdobím přicházejí stesky na nedostatečnou kvalitu služeb na českých horách a současně na přemrštěné ceny. Cituji jeden z hojně sdílených příspěvků na síti X: "Český hory. Ceny Aspen, kvalita Bruntál. Na tuhle nenažranost naše hotelnictví a gastro jednou dojede." Na druhou stranu je často na horách narváno k prasknutí. Co si o tom myslíte, je taková kritika oprávněná?

Provozuji ubytovací a gastronomická zařízení v Peci pod Sněžkou a nesetkávám se s tím, že by si hosté na naše služby stěžovali. Nedávno mi například nizozemští hosté řekli: "Dřív jsme jezdili do Rakouska, ale už tam nepojedeme. Co nás stálo 1500 nebo 1700 eur, teď stojí čtyři a půl tisíce. V Česku podobnou kvalitu seženeme za tisíc eur."

Ceny rostou po celé Evropě, nejen v Česku. Navíc kvůli menšímu množství sněhu řada evropských středisek omezuje provoz, což zvyšuje poptávku po těch, která zůstávají otevřená. To zákonitě vede k růstu cen.

Jak je to konkrétně s ubytováním v Peci pod Sněžkou?

Nabídka pokrývá všechny cenové a kvalitativní segmenty. Jsou zde tradiční boudy s jednoduchým vybavením, kde najdete vícelůžkové pokoje, sdílené koupelny a jídelny s historickým kouzlem. Moje zařízení spadají do středního segmentu tříhvězdičkových hotelů.

Roste ale i počet zařízení zaměřených na movitější klientelu, často díky investicím do rekonstrukcí. Pec pod Sněžkou a Špindlerův Mlýn jsou jedny z nejdražších lokalit v Česku, což se odráží i v cenách krátkodobých pronájmů v top segmentu.

Pokud jde o střední kategorii, nepovažuji ceny v Peci za přemrštěné. V průměru mohou být dokonce nižší než ceny obdobně kvalitních hotelů například ve Frýdku‑Místku.

Kvůli sezonnosti?

Přesně tak. V našich hotelech začínají ceny za ubytování zhruba na tisíci korunách za pokoj pro dvě osoby se snídaní. Když odečtete náklady, jako je DPH, snídaně, úklid, údržba, provize rezervačním systémům a praní prádla, zjistíte, že jste na provozní nule. Mimo hlavní sezonu tedy ubytování pokryje jen základní náklady, což nutí hoteliéry zvyšovat ceny v exponovaných termínech. Pro přežití našeho byznysu je to ekonomická nutnost.

Ty stížnosti ale míří také na ostatní ceny, třeba v restauracích…

Pec má nejvíce gastronomických zařízení na počet obyvatel v Česku. Skoro každá bouda má povolení prodávat jídlo a pití. Restaurace by nemohly přežít pouze s příjmy od místních obyvatel a turisté jsou zde jen zhruba 50 až 60 procent dní v roce. Navíc se často stravují ve svých ubytovacích zařízeních. Nájmy za prostory odpovídají širšímu centru Prahy, ale zatímco ve městech máte celoroční poptávku, na horách musíte vydělat na celý rok během několika měsíců.

Dala by se sezona nějak protáhnout, přilákat do hor turisty i mimo zimu či léto?

Prodlužování sezony je určitě možné, ale nelze ji rozložit na celý rok. K tomu by bylo potřeba vytvořit nové služby a infrastrukturu. V Peci se například plánuje výstavba veřejného bazénu. Naráží to však na problémy, jako je nedostatečná kanalizace nebo kapacita čističek odpadních vod.

Další překážkou jsou požadavky správy národního parku. Ale nevím, co přesně by se muselo stát, aby hosté do Pece jezdili i v dubnu, květnu, červnu, říjnu, listopadu a první půlce prosince od pondělí do čtvrtka. Mohla by pomoci byznysová turistika, v dohledné době by se měl v Peci stavět konferenční hotel. My můžeme ubytovat dohromady dvě stě osob, s tím cílíme spíš na menší firmy nebo teambuildingy.

Sociální sítě často také zaplavují fotky front na Sněžku, mluví se o přeplněných turistických "václavácích". Jak moc se setkáváte s kritikou, že cestovní ruch, který do Pece přivážíte, ničí původní charakter hor?

Pec pod Sněžkou je na rozdíl od některých jiných středisek stále útulné místo a architektonicky zapadá do horského prostředí. Samozřejmě s výjimkou atypického Hotelu Horizont, který byl postaven za komunismu a pravděpodobně v srdci Pece ještě nějakou dobu zůstane. Celkově se však atmosféra vyvíjí správným směrem - nové stavby ctí přírodní materiály a stylově zapadají do okolí. Ve srovnání se Špindlerovým Mlýnem si Pec stále udržuje kouzlo kompaktní vesničky.

Samozřejmě existují lidé, kteří navštívili Pec před 40 lety a teď jsou zděšeni, kolik nových staveb zde vyrostlo. Takoví hosté však tvoří menšinu - nelíbilo by se jim nic nového, bez ohledu na kvalitu. Často se také setkáváme s pokusy vykreslit Pec jako přeplněné místo, kde se nedá hnout. Pravda je, že občas se u lanovky na Sněžku tvoří fronty na dvě hodiny, ale to se stává jen párkrát do roka, například během svátků. Většinu roku to tak není.

V Peci provozujete několik hotelů a restaurací. Chcete přidat další?

Rád bych otevřel jednu až dvě další kapacity ročně, ne však už v Peci - tam se chceme zaměřit na vyladění naší současné nabídky. Plánuji se spíše rozšířit do jiných turistických regionů nebo menších měst. Vedle hotelů mám také poradenskou firmu, která se specializuje na řízení hotelů a restaurací. Bohužel kvalita, zejména v gastronomii, je na mnoha místech nízká.

Hlavním důvodem je, že v regionech neměli dost peněz, aby přitáhli seniorní management. Typicky mají taková zařízení jednoho schopného člověka, ale naše odvětví vyžaduje alespoň tři až čtyři seniorní odborníky, kteří dokážou posunout produkt na úroveň běžnou ve velkých městech nebo v nejvyhledávanějších lokalitách. Mohli bychom poskytovat tým, který by zastřešoval ubytovací a gastronomická zařízení v různých městech.

Kolik obyvatel musí města mít, aby vám to finančně vycházelo?

V bohatších regionech začínáme ve městech od deseti tisíc obyvatel, v chudších oblastech je potřeba alespoň dvacet tisíc. Záleží na konkrétní lokalitě. Podobně jako jsem před lety v Peci viděl příležitost v našem odvětví, vidím stále velký potenciál celkově v hotelnictví i gastronomii, a to jak v turistickém, tak kongresovém segmentu. Například do Mohelnice lidé celoročně za turistikou nejezdí, ale jsou tam výrobní podniky, což vytváří poptávku po hotelu zaměřeném na byznysovou klientelu.

Podobně je to ve Frýdku‑Místku. Naše poradenská firma má řadu klientů, kteří vlastní nemovitosti, restaurace nebo penziony, ale kvůli provozním problémům je raději zavřeli. Často jde o majitele, kteří si najali někoho na správu, ale provoz pak nefungoval.

Na jaké problémy nejčastěji narážíte?

Často jde o provozy, které zpočátku fungují, ale postupem času začnou stagnovat. Majitelé do nich vložili velké úsilí, ale po deseti či patnácti letech přišlo vyhoření. Pokud v našem odvětví nejdete s dobou nebo nenabízíte nadčasový produkt, konkurence vás předběhne.

Co máte na mysli, když mluvíte o nadčasovém produktu?

To jsou třeba pivnice, ty budou mít v naší kultuře zastoupení pořád. Kvalitní pivo, dobré jídlo a příjemný hospodský, který vám hned donese další půllitr, to je tradiční základ české gastronomie a své místo si najde vždy.

Co ještě vedení restauračních provozů podceňuje?

Dalším problémem je provozní slepota. Ta postihuje každého, ale ne všichni si ji uvědomují. V našem oboru často pracují lidé s velkým egem, kteří nejsou schopni přijmout kritiku nebo se přizpůsobit. Výsledkem je stagnace a pokles výnosů. Práce v tomto oboru je fyzicky i psychicky náročná, protože se neustále opakují stejné problémy. Často pramení z nedostatečného systému fungování nebo špatné motivace personálu.

Jak kvalifikovaný personál hledat a jak ho motivovat?

Základem je finanční ohodnocení. Pokud chcete od personálu vyšší výkon, musíte mu vytvořit podmínky. Musí například připravit více jídel nebo zvýšit obrat. Zároveň je důležité vybírat do týmu lidi s ambicemi, takzvané sportovce, kteří nechtějí hrát jen okresní přebor, ale aspoň divizi. Zaměstnanci v gastronomii musí být schopní pracovat pod vysokým tlakem, na place každý den uběhnou desítky kilometrů. Zatímco ti ve výrobní části musí být efektivní a hospodární.

Prodejní tým by měl umět dobře využít techniky upsellingu - nabídnout hostům dezert nebo panáka, třeba vtipným způsobem. I pár slov navíc může znamenat, že host v restauraci nechá o sto nebo dvě stě korun více. Pokud z toho personál získá podíl, bude mít motivaci se o hosty starat lépe. Zaměstnance je však třeba tyto dovednosti nejen naučit a pravidelně jim je připomínat, ale také jít příkladem. Proto trávím každý týden několik dní přímo na place.

Jak se proměnila gastronomie v Česku během posledních let?

Hodně se posunula a jednoznačně k lepšímu. Díky popularizaci kuchařského umění v médiích se zvýšil zájem lidí o gastronomii. Mnoho lidí dnes cestuje, objevuje různé kuchyně nejen v Evropě, ale také v Asii, Africe nebo Latinské Americe. Internet navíc umožňuje snadný přístup k receptům z celého světa a lidé se naučili je doma zkoušet a vařit podle nich.

Roste také kupní síla obyvatel, což přináší nové impulzy. Díky tomu vznikají nové, kvalitní a úspěšné restaurace. Například v Praze už úroveň gastronomických služeb může směle konkurovat hlavním městům jiných evropských zemí.

V čem se gastronomický sektor může v Česku ještě posunout?

Rezervy tu stále jsou. Máme například aktuálně jen dvě restaurace s jednou michelinskou hvězdou. Jedním z důvodů je nižší kupní síla ve srovnání s Francií, Itálií nebo Španělskem. Rozvoji špičkové gastronomie však výrazně pomáhá zahraniční turistika.

Bude ještě nějakou dobu trvat, než se u nás objeví restaurace se dvěma či třemi michelinskými hvězdami. A první z nich pravděpodobně bude v Praze, která je nejbohatším a nejnavštěvovanějším regionem v zemi.

Zmiňoval jste, že chcete jít především do menších měst. Pocházíte z Prahy, kde vaše rodina měla po několik generací hospodu, dříve jste v pár restauracích v hlavním městě působil. Teď už vás neláká?

Prorazit je vždy jednodušší tam, kde je menší konkurence. V Praze je vysoká, a proto je pro nás jednodušší být úspěšní a efektivní v menších městech. To však neznamená, že bych Prahu úplně zavrhoval.

Už několik let hledám vhodný prostor pro gastronomický nebo hotelový projekt. Najít ho je ale složité - poptávka je vysoká, což ztěžuje situaci. Navíc jsem v posledních pěti letech směřoval svou podnikatelskou energii především do horských oblastí, takže jsem se Praze nevěnoval naplno.

V Peci pod Sněžkou jste začínal během covidu. Proč jste zamířil právě do hor?

V té době jsme se zaměřovali na management a poradenství. Po celé republice jsme vedli devět gastroprovozů, dva hotely a několik menších projektů. S příchodem pandemie se všechno zhroutilo. Seděl jsem doma, chodil na ryby a přemýšlel, co se bude dít v gastronomii a hotelnictví. Hovořilo se o tom, že hranice zůstanou na pár let zavřené, což by znamenalo, že cizinci nepřijedou a Češi budou muset trávit dovolenou doma…

Začal jsem uvažovat, co budou dělat. V létě pojedou k vodě nebo na hory, možná na Sněžku, a v zimě pravděpodobně také na hory. Z toho jsem vyvodil, že Pec by mohla být dobrou lokalitou. Náhodou jsem věděl, že majitelé Hotelu Hvězda v Peci hledají provozovatele, protože jejich předchozí tým odešel. Dohodli jsme se, a tak jsem si vzal hotel i s restaurací do nájmu. V té době byla Praha z pohledu turistického ruchu mrtvá, zatímco v Peci byl prostor pozvednout úroveň služeb.

Vrátím se ještě k první otázce rozhovoru. Vydrží teď zájem o české hory, o vícedenní pobyty na českých horách? Nestanou se Pec či jiná krkonošská střediska místem, kam budou lidé jezdit jen na jednodenní lyžování a svačinu si přivezou s sebou?

Nemyslím si, že by se z Pece nebo jiných krkonošských středisek stala místa jen pro jednodenní lyžování. Pokud zrovna neprší týden v kuse, je v Peci plno. Místo má své kouzlo a služby jsou na dobré úrovni. Například k nám pravidelně chodí známý šéfkuchař na guláš a velmi dobře ví, kolik stojí jeho výroba.

Představa, že v takových lokalitách bude hlavní jídlo za 139 korun, je nereálná. To si může dovolit někdo, kdo rád vaří, má vlastní jídelnu a připraví 200 obědů denně. Vydělá si tak možná 50 tisíc korun měsíčně. Pokud jste ale v nájmu a platíte personál, na takovou částku se nedostanete.

Jaká cena za běžné jídlo je tedy z pohledu provozovatelů udržitelná?

Do dvou let bude těžké najíst se ve standardním menu pod 250 korun. Normální ceny se budou pohybovat kolem 300 korun za hlavní jídlo a pivo bude stát přibližně stovku. Tyto ceny odpovídají okolním zemím. Když jsem před pěti lety v Peci začínal, bylo menu o 40 procent levnější. Jenže hospodští dnes nemají na výběr - rostoucí náklady na energie a personál musí promítnout do cen, jinak je v maržích nemohou absorbovat.

Jistou možností jsou levnější obědová menu z méně nákladných surovin, jako je holandský řízek, játra, vnitřnosti nebo luštěniny. Tyto pokrmy však nemohou tvořit hlavní nabídku, protože hosté je nechtějí každý den. Úspěšná restaurace musí mít na jídelním lístku osvědčené hity - klasickou českou kuchyni i atraktivní pokrmy. Levnější jídla mohou být doplňkem.

Přizpůsobí se lidé vyšším cenám, nebo jich v restauracích ubude?

Řada lidí si na nové ceny zvykne a ráda si dopřeje dobré jídlo nebo posezení. Problémy ale mohou mít podniky v menších městech cílící na zákazníky, kteří nemají moc vůli za gastro platit. Tedy třeba podniky, kde načepují pivo, ale jídlo nenabízejí.

Naopak šanci mají restaurace, které nabízejí širší sortiment pro různé skupiny hostů - od řemeslníků přes městské zastupitele až po ty, kteří mají rádi večerní posezení u piva, vína nebo kávy. Úspěšné budou i podniky se speciální nabídkou, s rozdílovými produkty, které přitahují zákazníky i z větších vzdáleností.

Jak nastavit náklady, aby byl gastro provoz ziskový?

Náklady na suroviny by měly tvořit maximálně 30 procent obratu, optimálně 25 až 27 procent. My jsme na této hraně. V gastronomii hrají roli i jednotky procent, a proto je zásadní sledovat návštěvnost. Dá se do jisté míry odhadnout podle sezony, ale výkyvy mohou být nepředvídatelné - například loňské září bylo na horách kvůli dešti slabé, ačkoli rok předtím patřilo k silným měsícům.

Náklady na personál by měly optimálně tvořit 31,5 procenta obratu, což vyžaduje vysoké tržby nebo výkonný personál. U nás jsme mírně nad touto hranicí.

A co nájem a náklady na energie, na jejichž současnou výši si stěžuje velká část průmyslu?

Jeden můj izraelský klient říká, že měsíční nájem by neměl přesáhnout obrat za tři dny. To je tedy takřka deset procent. Kolem této hodnoty se nyní pohybují i náklady na energie. Když všechny náklady sečtete, dostanete se na 82 procent obratu. K tomu musíte připočíst "neviditelné" výdaje - údržbu, splnění norem, nové vybavení a podobně.

Z toho vyplývá, že 20procentní zisk v gastronomii je téměř nedosažitelný. Pokud vám zůstane osm až deset procent obratu, můžete se považovat za úspěšného podnikatele.

Zdánlivě jsme tuto kapitolu uzavřeli, ale ekonomické důsledky zůstávají. Obchody jsou sice plné lidí, restaurace znovu ožily a turisté se vrátili do center měst, přesto dlouhodobé dopady pandemie vidíme dodnes - v byznysu i v makroekonomických ukazatelích. Podle předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla pandemie zásadně změnila vztah lidí k ekonomice i práci.

"Covid poprvé v novodobých dějinách přinesl velké části populace zkušenost, že koláče mohou někdy být i bez práce - tedy na dluh. Jinými slovy, že odměna může přijít i za práci nevykonanou a že permanentní přítomnost v práci není nutná," pojmenovává nejzásadnější změnu Hampl.

Jaký byl ale celkový dopad pandemie na českou ekonomiku a byznys? Kdo na ní vydělal?

Gastro hledá nový model přežití

Jedním z nejpostiženějších sektorů byla gastronomie. Zavřené restaurace a hospody, dlouhodobé restrikce a změna spotřebního chování zákazníků přivedly mnoho podniků na hranici krachu. Dodnes lidé chodí do restaurací méně a utrácejí jinak.

"Kvůli násobnému zvýšení cen vstupů a růstu daňové zátěže v odvětví se cenová hladina od doby před covidem zvedla téměř o 50 procent. To vedlo k zastavení růstu oboru, vytěsňování ziskovosti a odlivu podnikatelů z branže," popisuje Luboš Kastner, místopředseda Asociace malých a středních podniků ČR (AMSP) a spolumajitel gastronomické skupiny Hospodska. Podle něj se pandemie stala jakýmsi urychlovačem trendu, kdy restauratéři museli změnit svůj byznysový model.

"Došlo k nárůstu rozvozů, podstatně se omezil formát barů a boom zažily kavárny a provozy rychlého občerstvení. Velmi úspěšné jsou nyní prémiové restaurace, naopak nejvíce zasažené byly vesnické hospody, kde lidé cenový nárůst neutáhli a snadněji vyměnili návštěvu restaurace za domácí spotřebu," vysvětluje Kastner.

Podle něj přitom není proměna české gastronomie u konce. Trvalý nedostatek lidí, kteří během covidu z pohostinství odešli, a rostoucí ceny energií naznačují, že gastro teprve vstoupí do hlubší transformační fáze. Ta nastane ve chvíli, kdy dojde k obměně provozovatelů obzvlášť z řad mladší generace.

"Například v gastronomii tradičně funguje systém dlouhého a krátkého týdne. Mladší generace ale přichází s jiným stylem - otevírají a zavírají provozovny podle aktuální poptávky, zkoušejí různé modely. Jasně říkají, že nechtějí dělat dvanáctihodinové směny. Současný model gastronomie jim tak nevyhovuje," říká Kastner.

V Německu už mladší generace tamní gastroscénu proměnila. "Mnoho podniků už nemá otevřeno celý týden, ruší se klasické obědové služby a zavádějí se moderní online platformy," popisuje. V Česku naopak stále dominuje tradiční model, kdy si zákazníci objednávají u stolu. Ale například v Anglii funguje barový systém - hosté si musí jídlo a pití objednat přímo u baru, protože podniky nemají dostatek personálu na obsluhu. "Cena lidské práce výrazně vzrostla, zatímco její produktivita klesla. To znamená, že personálu je nedostatek a podniky na něj už nemohou spoléhat tak jako dříve," dodává Kastner.

Covid zabil ČSA

Podobně jako gastronomie i cestovní ruch prošel dramatickou změnou. Zavřené hranice, omezení pro turisty a nejistota ohledně budoucnosti způsobily, že mnoho hotelů a turistických služeb bojovalo o přežití a dodnes není cestovní ruch na předcovidových číslech. "Chytré vlády toto období využily k podpoře modernizace ubytovacích zařízení a turistické infrastruktury, což ale bohužel neplatilo v Česku. Tuzemský cestovní ruch se tak ocitl ve velké nevýhodě oproti konkurenci z okolních zemí. Stejně tak okolní státy s koncem covidu výrazně navýšily rozpočty agentur na propagaci dané země," upozorňuje Tomáš Prouza, viceprezident Hospodářské komory ČR.

Covidové "pauzy" využily státy jako Německo, Rakousko či Nizozemsko. Francie a Německo například dotovaly půjčovny automobilů, aby obnovily své vozové parky elektromobily. Rakousko a Nizozemsko financovaly programy, jejichž cílem byla změna skupinového volnočasového cestování se zaměřením na místa mimo centra měst.

Přestože se turisté do Prahy a dalších měst vrátili, jejich chování se změnilo. Lidé si více vybírají, za co utratí peníze, a očekávají vyšší kvalitu služeb. Zatímco v roce 2019, před covidem, představoval podíl cestovního ruchu na českém HDP asi 2,9 procenta, v prvním roce pandemie klesl na 1,5 procenta. Podle posledních dat Českého statistického úřadu za rok 2023 byl podíl cestovního ruchu na tuzemském HDP 2,4 procenta. Ještě v roce 2019 odbavilo Letiště Václava Havla 17,8 milionu cestujících, v roce 2024 to bylo 16,4 milionu. Ostatně jedním z důvodů, proč loni definitivně skončily České aerolinie, byl jejich bankrot, ke kterému došlo už v roce 2021 v důsledku pandemie. Ani následná reorganizace nakonec nedokázala zachránit tyto více než 100 let staré aerolinky.

Pandemie tedy nejen ochromila turistický ruch a ovlivnila fungování služeb, ale také odhalila slabiny české ekonomiky v širším měřítku. Narušené dodavatelské řetězce, prudký nárůst cen energií a rostoucí náklady na suroviny zasáhly prakticky všechny. Současně si firmy z pandemie odnesly zásadní ponaučení: že globální dodavatelské řetězce mohou být snadno narušeny, a proto začaly hledat způsoby, jak rizika minimalizovat.

"Zkrácení dodavatelských řetězců a částečné opouštění strategie minimálních skladových zásob znamenalo nutnost budovat větší sklady, případně přesouvat výrobu či měnit dodavatele. To však často vedlo k vyšším koncovým cenám pro zákazníky," upozorňuje Tomáš Dvořák, ekonom z britské poradenské společnosti Oxford Economics.

Výherci loterie: logistika a e‑commerce

Zatímco pandemie na jedné straně ochromila některá odvětví, jiným přinesla bezprecedentní růst. "Po pár měsících bylo jasné, že logistika a e‑commerce budou v časech lockdownů vzkvétat," říká Pavel Sovička, šéf developerské společnosti Panattoni pro Česko a Slovensko.

Většina populace díky vládním subvencím nepřišla o práci, a tak se jejich příjmy přesouvaly z bankovních účtů přímo do e‑commerce, protože možnosti cestování a volnočasových aktivit byly značně omezené. "E‑commerce firmy zažily největší boom ve své historii a podle toho plánovaly expanzi i kapacity své infrastruktury. Největší poptávka po skladových prostorech byla ve druhém roce pandemie a v roce následujícím," dodává Sovička.

Po skončení pandemie začalo ovšem odvětví e‑commerce padat. "Vysoká inflace zvýšila životní náklady a snížila disponibilní příjem, což vedlo k celkovému poklesu. Dnes obor opět roste, ale pomalejším tempem než během pandemie," vysvětluje Zuzana Štěpánková, senior consultant v oddělení industriálních nemovitostí ve společnosti iO Partners.

Pandemie nejen akcelerovala rozvoj e‑commerce, ale také urychlila digitalizaci v dalších sektorech, včetně zdravotnictví. V době lockdownů a omezeného pohybu pacientů musely zdravotnické systémy hledat alternativní způsoby poskytování péče.

"Telemedicína přestala být teoretickým konceptem a stala se standardem, mimo jiné i kvůli tomu, že mnoho lékařů odchází do důchodu a noví nepřicházejí, zejména mimo velká města. Výrazně se zrychlila i digitalizace zdravotnických služeb - ať už jde o e‑recepty, elektronický očkovací průkaz nebo sdílení zdravotnických dat," říká viceprezident Hospodářské komory ČR Prouza.

Dalším, byť zpočátku poměrně překvapivým důsledkem pandemie byl nárůst zájmu Čechů o investování. "Retailové investování - i kvůli inflaci - zaznamenalo v posledních letech obrovský nárůst. O investice mají zájem i jinak velmi konzervativně spořící Češi. To vnímám jako pozitivní změnu," říká ekonom Tomáš Dvořák. Podle dat Asociace pro kapitálový trh za posledních pět let vzrostl počet investujících Čechů ze 711 tisíc na 1,88 milionu.

Lidé častěji volí práci z domova

Jednou z nejvýraznějších změn, které covid přinesl, je vyšší podíl lidí pracujících z domova. Před covidem v Česku na home officu pracovalo kolem pěti procent lidí. Na vrcholu pandemie to však byl každý pátý člověk. Podle think‑tanku IDEA se ukazuje, že jde o trvalou změnu. V roce 2023 totiž pracoval z domova každý desátý zaměstnanec. "Na základě preferencí vyjádřených v šetření z roku 2023 by 66 procent mužů a 70 procent žen rádo pracovalo několik dní v týdnu z domova, nejčastěji dva nebo tři. Pokud se preference zaměstnanců potkají s možnostmi a vůlí zaměstnavatelů, práce z domova bude dál růst," říká ekonomka think‑tanku IDEA Klára Kalíšková.

Firmy se však snaží zaměstnance přivést zpět do kanceláří a některé už home office omezují. Amazon, Tesla nebo Apple zavedly přísnější pravidla pro práci na dálku a podobné tendence lze vidět i v Česku. "Pozorujeme snahu některých zaměstnavatelů tento benefit, který už řada uchazečů o práci ani jako benefit nevnímá, omezit," říká Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu personální společnosti ManpowerGroup. Podle něj firmy snižují rozsah home officu z několika důvodů - chtějí mít lepší kontrolu nad pracovními procesy, posílit týmovou spolupráci a zabránit narušení firemní kultury.

"Šéfové se obávají ztráty efektivity zaměstnanců, pro manažery je náročnější řídit týmy na dálku a komplikuje se komunikace. Jsem ale přesvědčen, že na úroveň před pandemií se už způsob práce a organizace týmů nevrátí, protože nejpožadovanějším benefitem současnosti jsou právě různé formy pracovní flexibility," dodává Halbrštát.

Ačkoli diskuse o práci na dálku zůstává otevřená, pandemie změnila nejen způsob, jakým pracujeme, ale i naše očekávání od státu a ekonomiky jako celku. Vládní reakce na krizovou situaci vedla k bezprecedentnímu nárůstu výdajů, který měl zásadní dopady na veřejné finance. Vládní výdaje v letech 2020 a 2021 dramaticky vzrostly, což vedlo k rekordním schodkům rozpočtu.

"To, co se napáchalo s rozpočtem za pandemie, je téměř nemožné rozumně napravit - alespoň tak, aby to bylo politicky průchodné. K předpandemickému zadlužení se dost možná už nikdy v historii nevrátíme. Je to ale o politickém přesvědčení každého z nás. Představa, že se o nás stát dokonale postará i ve špatných časech, s námi ještě dlouho zůstane - a nemyslím si, že je to dobře," říká ekonom Dominik Stroukal z Metropolitní univerzity.

Pandemie spolu s válkou na Ukrajině znamenala historický zlom, kdy Evropa ztratila klíčové faktory svého ekonomického růstu. "Během několika let jsme přišli o levný bezpečnostní deštník z USA, o levné energie z Ruska i o světovou dělbu práce, která stála na respektování globálních pravidel. Je proto možné, že v učebnicích budeme jednou dělit moderní historii Evropy na dobu předpandemickou a dobu postpandemickou," uzavírá Hampl.

Podle společnosti Cebia, která sbírá data z českého trhu s ojetinami (jak z online prodejen, tak kamenných autobazarů), loni tvořily elektromobily zhruba 1,7 procenta z celkových prodejů ojetin. V absolutních číslech prodeje dosáhly necelých 11 tisíc vozů. O rok dříve přitom jejich podíl nečinil ani jedno procento.

Jak napovídá pohled do statistiky prodejů nových automobilů, s postupem času lze očekávat výrazný růst trhu e‑ojetin. V roce 2021 totiž činil podíl elektromobilů na trhu s novými vozy 1,3 procenta. O rok později překonal o pár setinek dvouprocentní hranici, v roce 2023 dosáhl rovných tří procent a loni více než 4,7 procenta.

Průměrné stáří nabízených ojetých elektromobilů dnes činí čtyři roky. S tím, jak se na sekundární trh budou dostávat auta těchto ročníků, poroste také objem prodaných elektrických ojetin. A to tím spíš, že kromě elektromobilů prodaných jako nové v Česku se v bazarech či na inzertních webech prodávají také auta dovezená ze zahraničí.

Bazarům vládne Tesla

Růst prodejů zaznamenávají také jednotliví prodejci. Například síť autocenter AAA Auto loni počty prodaných elektromobilů více než zdvojnásobila. "Zatímco v roce 2023 jsme prodali 400 čistě bateriových aut, vloni jich bylo již 900. Letos odhadujeme, že prodeje dosáhnou dvou tisíc čistě elektrických vozů," říká Petr Vaněček, generální ředitel Aures Holdingu, mateřské společnosti sítě AAA Auto.

Zajímavá jsou také data společnosti Carvago, která na internetu nabízí ojetá auta z celé Evropy a v nabídce elektromobilů je tak s ohledem na jejich větší rozšíření v západní Evropě napřed. "Elektroaut v nabídce Carvago průběžně přibývá souběžně s tím, jak se vozy postupně dostávají na sekundární trh. K 27. únoru jsme nabízeli 92,6 tisíce elektrických aut, což představuje 8,7 procenta z celé nabídky a meziroční navýšení o pětinu," počítá vedoucí komunikace Carvaga Jiří Červenka.

Zatímco AAA Auto nebo Carvago vidí sektor elektromobilů pro příští léta jako příležitost, najdou se i autobazary s jinými zkušenostmi. Třeba síť prodejen Auto ESA auta na baterky od loňska nevede. "Od roku 2022 prodeje elektromobilů v celé Evropě klesají. My jsme na tuto snižující se poptávku reagovali na začátku roku 2024 tím, že jsme je přestali vykupovat a tím i dále nabízet," říká ředitel marketingu Auto ESA Filip Kučera. Důvodem nezájmu zákazníků o elektromobily a tím i důvodem jejich stažení z nabídky byla podle jeho slov příliš vysoká cena.

Přestože jiné autobazary obdobný krok nezvažují, také ony přiznávají, že elektromobily jdou na odbyt hůře než vozy se spalovacími motory. V AAA Auto se podle Petra Vaněčka ojetý diesel nebo "benziňák" prodá v průměru za necelých 60 dní, elektromobily z druhé ruky hledají letos nové majitele přes 70 dní. "Loni to ale bylo dokonce více než 87 dní," říká Vaněček.

Velmi po­dobná čísla uvádí i Carvago. "Zatímco u vozů s čistě spalovacím nebo hybridním pohonem evidujeme průměrnou dobu prodeje 46 dní, v případě elektromobilů je to 76 dnů," konstatuje mluvčí firmy Jiří Červenka.

Co se zájmu o konkrétní značky a modely aut týče, prozatím vládne českému trhu americká Tesla. Podle statistik společnosti Cebia tvořily vozy této značky více než 18 procent z celkového počtu prodaných e‑ojetin; jen samotná Tesla Model 3 dosáhla desetinového podílu. Na druhém místě v oblibě Čechů jsou elektromobily Volkswagen (15,6 procenta) a třetí jsou škodovky s necelými 12 procenty.

Morálně zastaralá auta

Hned v momentě, kdy si řidič koupí nový automobil a poprvé do něj nasedne, začíná klesat jeho cena. A s každým dalším rokem provozu je nižší. Tento pokles se ovšem u jednotlivých značek i modelů výrazně liší.

Například motoristický portál TipCars loni na konci roku vydal analýzu, v níž spočítal, že cena luxusních modelů BMW řady 5 nebo Mercedesů třídy E vyrobených v roce 2019 byla loni (tedy po pěti letech) v průměru více než o polovinu nižší, než kolik stál nový vůz. Naproti tomu třeba cena modelů Škoda Fabia nebo Škoda Kodiaq se mezi lety 2019 a 2024 snížila jen o necelou pětinu.

Obecně lze říci, že nejrychleji klesá hodnota u luxusních vozů. "Prémiová výbava v očích nakupujících stárne rychleji a zvlášť v dnešní době plné moderních technologií platí, že to, co bylo před pěti lety žhavou novinkou, už je dnes zastaralé," vysvětluje ředitel TipCars Marek Knieža.

Jak si v tomto ohledu vedou elektromobily? Také v jejich případě platí poučka o luxusu rychle ztrácejícím svůj lesk. "Zdaleka nejrychleji padají ceny nejluxusnějších elektroaut jako Porsche Taycan nebo Mercedes EQS, a to až o 50 procent během pouhých dvou let," upozorňuje Jiří Červenka ze společnosti Carvago.

Rychlejší než u spalovacích aut je ale pokles ceny také u všech dalších elektrovozů. "Hodnota elektromobilu klesá nejrychleji v prvních třech letech, kdy cena klesne i o více než 50 procent. Pak se snižování ceny zpomaluje a je srovnatelné i se spalovacími automobily," říká Petr Vaněček z Aures Holdingu, mateřské společnosti sítě AAA Auto. Pro majitele nového vozu je to pochopitelně špatná zpráva - na rozdíl od řidiče, který chce koupit elektrickou ojetinu.

K rychlejšímu poklesu cen elektromobilů z druhé ruky přispívá více faktorů. Jedním z nich je obecné zlevňování nových aut na baterku, které s sebou táhne i starší auta. "Ještě v roce 2023 bylo možné říci, že si elektromobily svou cenu drží lépe než vozidla se spalovacím motorem. Nicméně s postupujícím rozšiřováním nabídek příslušných ojetin a k výrazným loňským i letošním cenovým poklesům u některých značek, došlo zejména u mladých vozů k výraznému poklesu jejich cen v poměru k původní pořizovací ceně," konstatuje ředitelka marketingu společnosti Cebia Barbora Minksová.

Vůbec největší problém s poklesem ceny - a obecně i s odbytem - mají starší vozy z "dřevních" dob elektromobility. Důvodem je, že od dob jejich výroby technologie především u baterií urazily velký kus cesty a jsou dnes na podstatně vyšší úrovni než dřív. "Velmi rychlý vývoj vede k vyšší technické úrovni baterií - například k navyšování jejich kapacity, snižování hmotnosti, lepšímu technickému řešení chlazení nebo zvyšování výkonů při nabíjení," vysvětluje Minksová.

Díky technologickému pokroku tak elektromobily s původními bateriemi rychle morálně stárnou. "Pro kupující tím ztrácejí na atraktivitě, což bývá následně vyvažováno jejich nižší cenou," dodává Minksová.

Baterie? Problémy jen výjimečně

Jednou z nepopiratelných výhod elektromobilů oproti autům se spalovacími motory je podstatně jednodušší konstrukce "srdce" vozu - motoru. Spalovací motory se stovkami součástek jsou oproti elektromotorům háklivější na poruchy a dosavadní zkušenosti ukazují, že náklady na jejich údržbu jsou až o polovinu vyšší. Přesto má dosud elektromobil jednu Achillovu patu - baterii.

Právě degradace baterie a její v čase klesající kapacita patří mezi hlavní obavy řidičů, kteří nemají (či nechtějí utrácet) peníze za nový elektromobil a zvažují koupi ojetiny. Autobazary tak věnují bateriím obzvláštní pozornost. "Každý prodejce ojetých aut, který chce prodávat elektromobily, musí nejprve investovat do prověřování baterií a školení zaměstnanců.

Zkušenosti autobazarů do značné míry obavy z výrazné ztráty kapacity baterie po pár letech používání vyvracejí. I po desítkách tisíc ujetých kilometrů a několika letech provozu jsou podle nich baterie funkční - byť už je nenabijete na 100 procent původní kapacity.

"Dosavadní praxe ukazuje, že na elektromobilu může zazlobit spousta věcí, ale baterie prakticky nikdy," tvrdí vedoucí komunikace společnosti Carvago Jiří Červenka. Za špatnou pověstí baterií v elektromobilech podle něj stojí především jeden model: Nissan Leaf první generace. "Byl to první masověji prodávaný elektromobil a zrovna u něj se termální management baterie opravdu nepovedl, což se rychle rozneslo a veřejnost si to zobecnila na elektroauta jako taková," říká Červenka.

Prodejci ojetin se spíše než s problémy s bateriemi setkávají s jinými vadami elektromobilů. "U vozů Tesla často nacházíme nejrůznější vady související s proměnlivou kvalitou výroby, u Audi e‑tron zase odcházejí elektromotory," dodává Červenka.

Podobné zkušenosti s kvalitou nabízených elektrických ojetin mají i v síti AAA Auto, kde prý za celou dobu výkupu odmítli jen asi desítku elektromobilů kvůli špatnému technickému stavu. "U běžných spalovacích aut přitom odmítáme až dvě třetiny nabízených aut kvůli nevyhovujícím právním věcem nebo špatnému technickému stavu," tvrdí Petr Vaněček.

S jakou kapacitou baterie se tedy u ojetin po několika letech provozu můžete v bazarech setkat? "I po pěti letech a 100 tisících najetých kilometrech většinou stav baterie neklesne pod 80 procent. Navíc moduly baterie bývají často v záruce do osmi let stáří vozu nebo 160 tisíc najetých kilometrů, pokud splníte základní parametry, jako je každoroční servisní prohlídka," dodává Vaněček.

Snížení kapacity akumulátoru o pětinu nicméně není zanedbatelné. Je navíc otázkou, jak bude zejména u starších baterií jejich stav vypadat po deseti či více letech provozu. K tomuto hodnocení zatím ještě není k mání dostatečně velký vzorek; deset let staré elektromobily a jejich baterie jsou navíc z dnešního pohledu technologicky silně zastaralé.

Mohlo by vás zajímat: Váží přes půl tuny a zaparkuje všude. Test vozítka Microlino 2.0

Vstupní prohlídky nebudou pro nerizikové profese povinné od 1. července letošního roku. "Ruší se zbytečná razítka. Se zdravotnickým výkonem to u nerizikových profesí nemělo nic společného," řekl viceprezident Hospodářské komory ČR Tomáš Prouza. Praktický lékař v současné době vystaví pracovníkovi potvrzení, za které dostane obvykle 200 až 500 korun. "Nemělo to žádný efekt," dodal Válek. Dříve podobně skončily potravinářské průkazy nebo periodické prohlídky pro zaměstnance bez zdravotních rizik.

Změna se dotkne jen profesí, u kterých není riziko dopadů na zdraví. Jejich rozdělení do čtyř kategorií je dané zákonem, do konkrétních je řadí zaměstnavatel. Mezi nerizikové patří zejména administrativní profese, například barman, kadeřník nebo zdravotní sestra spadá do kategorie dvě s možnými dopady na zdraví.

Podobně jako nesmyslné označil Válek povinnost provozovatelů nechávat si krajskou hygienickou stanicí dopředu schválit provozní řád. "Musí mít pochopitelně provozní řád. Ale ten je možné zkontrolovat při první návštěvě hygieniků," uvedl. Změna by podle resortu měla nastat od 1. ledna 2026, pokud zákon projde legislativním procesem. Dotkne se zhruba stovky tisíc lidí.

Prouza v pátek doplnil, že hygienici mají na webu vzorové provozní řády, které většina provozovatelů použije. Otevření kadeřnictví, manikúry, masérského nebo tetovacího salonu a podobných zařízení, kde mohou být hygienická rizika, musí provozovatel oznámit. Hygienici tam podle něj i v současné době velmi rychle dorazí na první kontrolu. "Je zcela nepodstatné, zda je dobrý provozní řád. Nestačí, že je něco správné, ale že se to správně provozuje v reálu," řekl Válek.

Ministerstvo zdravotnictví kromě potravinářských průkazů, které museli mít zaměstnanci pracující v oboru gastro či výrobě potravin, zrušilo také povinné periodické prohlídky pro nerizikové profese. Na ty museli pracovníci docházet jednou za deset let. V roce 2022 Hospodářská komora odhadovala, že úspora zaměstnavatelů, kteří prohlídky svým zaměstnancům proplácejí, bude v řádu stovek milionů korun ročně.

Mohlo by vás zajímat: Mám z toho radost, konečně se rozvolní pracovní trh, tvrdí poslanec ODS

Evropská unie, jedna z nejnepřátelštějších a nejvíce zneužívajících daňových a celních autorit na světě, která byla vytvořena výhradně za účelem zneužívání Spojených států, právě zavedla ošklivé clo 50 procent na whisky, napsal Trump v příspěvku. "Pokud toto clo nebude okamžitě odstraněno, USA brzy zavedou clo 200 procent na veškeré víno, šampaňské a alkoholické výrobky přicházející  z Francie a dalších zemí zastoupených v EU. To bude skvělé pro podnikání s vínem a šampaňským v USA."

Ve Spojených státech začalo ve středu platit 25procentní clo na dovoz veškeré ocele a hliníku. Evropská unie v reakci na to oznámila, že zavede od příštího měsíce protiopatření vůči americkému zboží v hodnotě 26 miliard eur (650 miliard Kč). Od 1. dubna znovu zavede odvetná cla na americké zboží, jako jsou motocykly, bourbon či lodě, která pocházejí ještě z prvního Trumpova funkčního období v Bílém domě, v současnosti ale byla pozastavena. Opatření by měla mít hodnotu osm miliard eur (200 miliard korun). Do poloviny dubna pak eurokomise předloží nový balík dodatečných protiopatření na americké zboží v hodnotě 18 miliard eur (450 miliard korun). Trump na to reagoval oznámením, že chystá odvetná opatření proti těmto clům.

Podle evropského statistického úřadu Eurostat hodnota vývozu vína z EU do Spojených států loni činila 4,9 miliardy eur. Na celkovém vývozu vína z EU měly Spojené státy podíl 29 procent. Francie měla na evropském vývozu vína do USA téměř poloviční podíl, Itálie pak téměř 40 procent.

Trump plánem na zvýšení cla reagoval na pondělní rozhodnutí vlády kanadské provincie Ontario zavést 25procentní přirážku k ceně elektřiny vyvážené do Spojených států. Premiér Ontaria Doug Ford však v úterý oznámil pozastavení této přirážky. Učinil tak po rozhovoru s americkým ministrem obchodu Howardem Lutnickem.

Navarro podle CNBC potvrdil, že tento vývoj znamená, že clo na dovoz oceli a hliníku z Kanady se ve středu na 50 procent nezvýší. Dodal, že Lutnick odvedl při jednání skvělou práci. Mluvčí Bílého domu později podle agentury Reuters uvedl, že od středy vstoupí v platnost původně plánované 25procentní clo na dovoz oceli a hliníku z Kanady i ostatních zemí.

Ford v pondělí uvedl, že elektřinu z Ontaria odebírá zhruba 1,5 milionu domácností a podniků v amerických státech Minnesota, New York a Michigan. Odhadl, že 25procentní přirážka k ceně elektřiny zvýší měsíční náklady dotčených amerických odběratelů v průměru o zhruba 100 kanadských dolarů (asi 1600 korun).

Zákon prošel výraznou většinou, podpořilo ho 153 ze 170 přítomných poslanců všech stran s výjimkou SPD, jejíž zástupci se zdrželi. Proti nebyl nikdo. Novela tak zamíří k posouzení do Senátu. Začít platit by měla ještě během letošního roku.

A na co konkrétně se musí lidé v zaměstnaneckém poměru připravit?

Kratší výpovědní lhůta

• Dvouměsíční výpovědní lhůta začne běžet okamžikem doručení výpovědi, nikoli až od začátku následujícího měsíce. Zároveň dojde ke zkrácení výpovědní doby při výpovědi z důvodu porušení povinností zaměstnance z nynějších dvou měsíců na jeden.
• Neprošlo doplnění vládní předlohy o výpověď bez udání důvodu s nejméně dvojnásobným odstupným.

Podpora v nezaměstnanosti

• Podpora se má zvýšit v prvních měsících z 65 na 80 procent předchozího průměrného čistého výdělku. V posledních vyplácených měsících naopak dojde ke snížení podpory ze 45 na 40 procent.
• Na delší, osmiměsíční podporu budou mít nárok zaměstnanci až od 52 let (dosud to bylo od 50 let). Stejná částka by se vyplácela při propuštění i při dobrovolné změně práce.
• Při rekvalifikaci bude stát nově vyplácet účastníkovi až 80 procent jeho čistého výdělku, což by mělo motivovat k dalšímu vzdělávání a přizpůsobení se trhu práce.
• Pro opětovné získání podpory bude nutné odpracovat devět měsíců oproti dosavadním šesti měsícům.

Delší zkušební doba

• U řadových zaměstnanců bude zkušební doba maximálně čtyři měsíce. U vedoucích zaměstnanců ji lze ve smlouvě protáhnout až na osm měsíců.
• Zkušební doba se může i prodloužit, a to vzájemnou dohodou zaměstnance a zaměstnavatele.
• Jedná se o maximální zkušební dobu, pakliže se smluvní strany nedohodnou na jejím prodloužení. Zákon však nevylučuje sjednání kratší zkušební doby. 
• Zkušební doba ale nadále nesmí přesáhnout polovinu délky trvání sjednaného pracovního poměru​.
• Poslanci podpořili také pozměňující návrh, který ruší povinné vstupní pracovně-lékařské prohlídky pro nerizikové profese.

Rodičovská dovolená

• V roce 2025 je možné přivydělávat si stejnou prací u stejného zaměstnavatele, například na dohodu o provedení práce nebo o pracovní činnosti. 
• Zaměstnavatel si tak už nebude muset vymýšlet nové druhy práce, které uvede do smlouvy o přivýdělku, což bylo doteď častou praxí. 
• Pokud se zaměstnanec vrátí z rodičovské dovolené do dvou let věku dítěte, musí mu zaměstnavatel zajistit návrat na stejnou pracovní pozici, ze které odešel. Do tří let věku dítěte mu pak musí držet místo, avšak pozice už nemusí být stejná.

Práce od 14 let, ale pouze o letních prázdninách

• Mladiství od 14 let budou moci vykonávat lehké práce, avšak pouze během letních prázdnin (červenec a srpen), kdy neprobíhá vyučování.
• Nadále platí podmínky pro takzvaně lehkou práci v rámci kategorie I.
• S mladistvými lze uzavírat pouze dohody. Pracovat mohou maximálně sedm hodin denně/35 hodin týdně. K práci musí mít souhlas zákonných zástupců. Nadále mají právo na delší odpočinek, nejméně 14 hodin denně.​

Mzda v cizí měně

• Zaměstnanec s takzvaně cizím prvkem může dostávat mzdu v zahraniční měně. Dosud bylo možné vyplácet mzdu pouze v české měně, s výjimkou zaměstnanců pracujících v zahraničí.
• Zájemci musí ale spadat do jedné z těchto kategorií:
  • 1) Místo výkonu práce v zahraničí.
  • 2) Vykonávají práci na základě povolení k zaměstnání a jsou občany jiného členského státu EU a zároveň nejsou občany ČR.
  • 3) Žijí trvale v zahraničí nebo tam hradí náklady na životní potřeby sebe nebo svých rodinných příslušníků. 

Flexibilní pracovní doba doma i na pracovišti

• Novela umožní zaměstnancům po dohodě se zaměstnavatelem samostatně si rozvrhnout pracovní dobu i přímo na pracovišti, nejen při práci na dálku.
• Nově bude možné zkrátit denní odpočinek na šest hodin, ale pouze při mimořádných událostech a havarijních stavech. Zkrácený odpočinek musí být nahrazen následující den.

Smlouva na dobu určitou

• Doposud platí, že smlouva na dobu určitou může být uzavřena maximálně na tři roky s tím, že ji lze prodloužit pouze dvakrát.
• Do tohoto ustanovení však nově přibude výjimka: pracovní poměr na dobu určitou bude moci být opakovaně uzavírán i víckrát. Týkat se to bude zaměstnanců zaskakujících za osobu na mateřské nebo rodičovské dovolené. Celkový maximální limit devět let však zůstává zachován.

Povinná elektronická komunikace pro OSVČ

Od 1. ledna 2025 platí povinnost elektronické komunikace pro OSVČ, které mají ze zákona zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku. Veškerá podání a oznámení tak musí být prováděna výhradně elektronicky.

Týká se to zejména:

• Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2024
• Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti
• Přihlášek k nemocenskému a důchodovému pojištění
• Žádostí o nemocenské dávky a dalších podání

K vyřízení těchto povinností se doporučuje využít ePortál ČSSZ, který usnadňuje vyplňování formulářů a automaticky doplňuje některé údaje. Výjimku tvoří pouze situace, kdy nelze podat dokument elektronicky z technických důvodů, v takovém případě je nutné důvod řádně doložit.

Změna limitu pro registraci k DPH

Od 1. ledna 2025 se změnila hranice obratu pro povinnou registraci k DPH. Nově je tento limit stanoven na dva miliony korun nebo sto tisíc eur (tedy 2 536 500 korun podle současného přepočtu).

Důležitou změnou je, že se obrat nově počítá na základě kalendářního roku, tedy vždy od 1. ledna do 31. prosince. Pokud OSVČ překročí hranici dva miliony korun, stane se plátcem DPH až od 1. ledna následujícího roku.

Pokud však překročí druhou prahovou hodnotu 2 536 500 korun, stává se plátcem DPH okamžitě, tedy od následujícího dne. Přihlášku k registraci musí podat do deseti pracovních dnů.

Další změnou je zvýšení hranice pro možnost volby čtvrtletního zdaňovacího období. Zatímco dosud mohli čtvrtletní plátci být ti s obratem do deseti milionů korun, nově bude tato hranice patnáct milionů korun.

Minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění

S růstem průměrné mzdy se opět navýšily minimální zálohy pro OSVČ. Minimální záloha OSVČ na sociální pojištění vzrostla na 4759 korun měsíčně, přičemž výpočet vychází z 29,2 procenta z 35 procent průměrné mzdy. V roce 2024 se počítala z 30 procent z průměrné mzdy. Minimální záloha OSVČ na sociální pojištění pro začínající podnikatele je ve výši 3399 korun měsíčně. Výpočet vychází z 29,2 procenta z 25 procent z průměrné mzdy. 

Minimální záloha OSVČ na zdravotní pojištění vzrostla o 175 korun, činí 3143 korun. Vypočítává se jako 13,5 procenta z poloviny průměrné mzdy.

V důsledku zvýšení minimálních záloh došlo také ke zvýšení měsíční zálohy u paušální daně pro OSVČ v I. pásmu, a to na 8716 korun měsíčně (100 korun za zálohu na daň z příjmu, záloha 3143 korun na zdravotním pojištění a sociální pojištění ve výši 5473 korun). Zbývající pásma zůstala beze změny.

Problémy ale bude mít podle Romancova i Západ jako celek. V rozvojovém světě, který například i rusko‑ukrajinskou válku chápe jako regionální konflikt, a nikoliv jako boj mezi dobrem a zlem, sílí nespokojenost s dnešním mezinárodním uspořádáním. Především pak s tím, co se označuje za "American leadership", americké vedení.

Romancov v rozhovoru rovněž hodnotí šance na poválečnou obnovu Ukrajiny. Vysvětluje, proč Rusko zůstává velmocí, a předvídá nelibost Číny a Indie s tvrdým prosazováním amerických zájmů Donaldem Trumpem.

Donald Trump začíná s Vladimirem Putinem jednat o Ukrajině. Co si od takových jednání slibovat?

Avizované setkání v Saúdské Arábii v tuto chvíli nelze přeceňovat ani podceňovat. Američané zatím stále modifikují svou pozici a o té ruské zatím není známo nic víc než to, že Moskva stále deklaruje nezbytnost přijmout veškeré její požadavky. V tento okamžik není důvod, aby na to Washington přistoupil. Jednoznačně to odmítá Kyjev a má podporu jak z Bruselu, tak, a to je důležitější, z Paříže a Londýna. Domnívám se proto, že můžeme očekávat přesnější definování pozic a případně naznačení "ústupových koridorů".

Ve hře je ale výměna míru za území pro Moskvu. Může ale Ukrajina bez Krymu a východních regionů přežít?

I kdyby přišla o všechna území, na něž se Rusové vojensky dostali, tak přežít může, stále by šlo o velkou a surovinově i jinak bohatou zemi. Výměna území za mír je v mezinárodních vztazích poměrně standardní záležitost a může jít o efektivní způsob, jak ukončit konflikt. Na druhé straně však musí stát aktér, kterému můžete věřit. Tím Rusko v této chvíli není a nebude, dokud je u moci Vladimir Putin.

Jaké jsou vůbec perspektivy Ukrajiny do budoucna? Poklesla její populace, ekonomika se propadala už dávno před válkou…

Uvidíme, zda se válka, až skončí, stane impulzem k obnově země. V okamžiku, kdy utichnou zbraně, se může v tak zničeném regionu generovat ohromný potenciál k obnově. Podobně jako tomu bylo v Praze po povodních v roce 2002. Vezměte si, jak vypadal Karlín před záplavou a jak vypadá nyní. Záleží také na tom, zda na obnovu Ukrajiny bude dost peněz, to se však zdá být ten "nejmenší" problém, protože Evropská unie řekla, že pomůže.

Jinou věcí je, zda se tyto prostředky podaří skutečně přivést na místa, kde jsou potřeba. Ukrajina přece jen patří k těm evropským zemím, kde korupce vždy představovala citelný problém. Pokud se právě korupci podaří eliminovat, tak se poválečná rekonstrukce může stát počátkem nové a úspěšné Ukrajiny.

Není to příliš optimistický pohled?

Úspěch nepřijde, pokud si Ukrajinci své domácí úkoly nezvládnou udělat a my v Evropě zůstaneme s pomocí liknaví. Připomenu ale, že Ukrajina má nezanedbatelný surovinový potenciál, a Evropa je naopak na suroviny chudá. Takže bychom měli mít o tuto zemi i tento utilitární zájem. Nastává ale potíž, o ukrajinské suroviny začíná mít zájem i Donald Trump. Proto hrozí, že by Evropa nakonec mohla splakat nad výdělkem.

V jaké situaci se teď nachází Rusko?

Dlouhodobě špatné. Za celou dobu Putinovy vlády, což je už 25 let, se tam nedaří odstraňovat žádný ze strukturálních nedostatků. Podobně jako Ukrajina i Rusko neúspěšně bojuje s demografickou krizí. Jsou sice státy, které na tom jsou ještě hůře, například Jižní Korea, avšak také ruská demografická struktura je na tom zoufale špatně a válka vše zhoršila. Rusko nadále není schopné na svém obrovitánském území vybudovat moderní a spolehlivou dopravní infrastrukturu. V kontextu války to je dobře, kdyby ruské železnice podaly lepší výkon, byla by Moskva na bojišti úspěšnější.

Velkým problémem je rovněž ruská politika. Ukrajina je vnitřně pluralitní demokratický stát, kde jednotlivé segmenty společnosti mají možnost víceméně bez omezení - i když teď je válka a situace je trošku jiná - dávat najevo své potřeby a prosazovat priority. Funguje tam politická soutěž. Rusko je zakonzervováno, což je nyní Putinovým režimem vydáváno za stabilitu. Ve skutečnosti je to zmrtvělost. Země podle mého názoru směřuje k obrovským problémům, které vyhřeznou v podobě nějakých sociálně‑politických bouří.

Ruská ekonomika nicméně podle standardních dat i přes rozsáhlé západní sankce stále roste. Čím to vysvětlit?

Roste z hlediska velkých čísel. Ekonomové říkají, že když vyrobíte například tanky, které jsou v boji na Ukrajině stejně rychle ničeny, tak spotřebujete ohromné množství surovin. Tím, že ho dopravíte na frontu, ještě vykáže slušné výkony i sektor dopravy. Rozvoji ekonomiky to ale moc nepomáhá. Takže ta sice v některých segmentech opravdu roste, do fungování celé společnosti se to ovšem nepromítá.

Je Rusko vůbec ještě velmocí?

Určitě, pokud velmoc budeme chápat tradičně. Má velmocenský status, jde stále o stálého člena Rady bezpečnosti OSN, což je místo vyhrazené právě pro velmoci. Má obrovskou vojenskou sílu, jeho armáda sice naštěstí není tak efektivní jako americká, disponuje ale jaderným arzenálem. Ten naštěstí nepoužilo a věřme, že ani nepoužije. Tento arzenál mu zůstane také po válce.

Velmoc má na své straně výhodu vždy, pokud se rozkládá na velkém geografickém prostoru a je surovinově bohatá. Což u Ruska platí. Obvykle k silnému postavení pomáhá i početná populace, což je trochu problém, nicméně jde stále o zemi s více než 140 miliony obyvatel, což není málo.

Jeho nejdůležitějším velmocenským aspektem je ale obrovská, snad až obludná vůle se jako velmoc chovat. V tom je velký rozdíl oproti Německu či Japonsku. Ty jsou poraženými zeměmi druhé světové války a jejich politické elity a evidentně ani jejich populace pořád nechtějí mít s velmocenskou politikou nic společného, protože si jsou vědomy následků. U Ruska je to přesně naopak. Jeho politici a značná část veřejnosti jsou přesvědčeni, že bez ohledu na socioekonomickou situaci Rusko být velmocí musí. V této chvíli jí také opravdu je.

Neznamená Trumpova ochota jednat s Putinem potvrzení ruského velmocenského postavení?

V prvé řadě vidíme, jakou výhodou je, když se mění administrativy. S každou novou vládou mají USA i další demokratické státy prostor pro možnou změnu nebo aspoň korekci předchozích postojů a chyb. Rusko nebo Čína na tom v tomto ohledu jsou hůř. Pokud jde o moc, tak Rusko bylo a je velmocí a nepochybně ještě nějakou dobu bude. Zda Putin posílí, či ne, záleží víc na Trumpovi než na něm. Pokud Trump opravdu chce mít Ameriku velkou, tak silnější Rusko není v jeho zájmu. Jedinou výjimkou je, že by silnější Rusko znamenalo slabší Čínu. Otázkou však je, zda ví, jak na to.

Změnila rusko‑ukrajinská válka svět? Nebo její význam s ohledem na to, že je od nás nedaleko, v Evropě přeceňujeme?

Já jsem také Evropan, pokusím se ale na to nahlédnout jinýma očima. Zbytek světa, ještě s výjimkou USA, vnímá rusko‑ukrajinskou válku jako konflikt regionální, který se jich přímo netýká. K tomu jej vnímá daleko více jako konflikt teritoriální než jako boj mezi dobrem a zlem, což tak vidíme my. Navíc válku vnímáme jako potenciálně nebezpečný pokus Ruska o návrat na velmocenské pozice, které ve střední a východní Evropě měl před rozpadem Sovětský svaz. Což třeba v Indii či Africe necítí.

K tomu platí, že svět stále žije v systému mezinárodních vztahů, který byl nastaven po druhé světové válce. Mnoho z něj povaze současného světa ale přestává vyhovovat, mocenské uspořádání v roce 1945 bylo jiné než nyní. Už před rusko‑ukrajinskou válkou bylo evidentní, že se v něm řada nezápadních zemí čím dál víc necítí komfortně.

V Evropě jsme také byli spokojeni s tím, co se označuje za "American leadership", za americké vedení. V Rusku dávno říkali, že to není leadership, ale diktát. Nevím, jak moc to jako diktát vnímají v Indii či v Číně, určitě ale i tam americké vedení vidí jinak než Evropané. Zmíněné země prostě chtějí systém změnit, aby více vycházel vstříc jejich ambicím a potřebám.

Válka na Ukrajině jim k této změně otevřela větší prostor?

Pokud přímo neotevřela, tak zesílila jejich požadavky. Otázkou je, jak na ně USA budou reagovat. Můj tip je, že s Trumpem v čele se budou snažit, aby systém vyhovoval hlavně jim. To může velmi záhy vyvolat nejen v Číně, ale i v Indii značnou nelibost.

Jak válka ovlivnila samotnou Evropskou unii? Její ekonomika stagnuje, v prvé řadě v Německu. To přišlo o levné ruské energie a suroviny.

Je však otázkou, zda by německý ekonomický model nezačal zadrhávat, i kdyby válka nezačala. Tamnímu průmyslu by se samozřejmě fungovalo lépe s levnými energiemi, stejně by začal narážet na obchodní války, do nichž nyní Trump, přinejmenším v rovině rétoriky, tolik investuje. Německo se dokázalo skvělým způsobem adaptovat na situaci po skončení studené války.

Jenomže svět se začal měnit a ukazuje se, že síla bude podstatným prvkem mezinárodních vztahů. Což se ukazovalo již před ruským vpádem na Ukrajinu. Útok vše urychlil a zvýraznil, tendence k tomuto vývoji tu však byla už dřív.

Jak se v takových poměrech bude Evropa pohybovat?

Evropa bude tím slabší, čím méně bude integrovaná. Její jednotlivé státy samy o osobě nemají šanci konkurovat, když vedle nich stojí giganty jako USA s 340 miliony obyvatel nebo Indie a Čína. V obou těchto zemích žije 1,4 miliardy lidí. Neplatí to tolik pro malé a úspěšné státy, jako je Švýcarsko, ale i ty mohou zůstat v klidu jen díky tomu, že kolem nich je bezpečno. Bez další integrace to prostě nepůjde.

Ukázkou je Velká Británie. Když z unie odešla, měla trochu jiné představy o dalším vývoji. Hlavní architekt brexitu Boris Johnson ji nechtěl osamocenou, měl vizi, že vznikne nová, i když volnější integrační platforma, jakási globální Británie. Že se Londýn znovu postaví do čela zemí jako Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Myslel si, že takové uskupení se ve světě stane těžkou vahou. Nedokázal však svůj sen prodat i těm, kteří na něm měli participovat.

Podle mnoha pozorovatelů se zato těžkou vahou stává uskupení převážně rozvojových zemí, BRICS. Avšak mezi jeho členy mnoho jednoty nepanuje. Co tedy od něj čekat?

Jde o formát, který řadě zemí nespokojených s tím, jak systém mezinárodních vztahů funguje, umožňuje zesilovat jejich výtky. Jsou v něm však skutečně i ti, kteří si navzájem hodně konkurují. Například jde o teritoriální spory mezi Čínou a Indií nebo o Egypt a Etiopii, které spolu soupeří o vodu z řeky Nil, či o Saúdskou Arábii a Írán, ty se zase přou o regionální hegemonii na Blízkém východě.

Za jeden provaz zatím BRICS táhnout neumí. Rusko například chce, aby se stal beranidlem proti USA, ostatní nemají důvod něco takového podporovat. Rusko například chce skoncovat s dolarem jako mezinárodní měnou - ostatní ho vyslechnou, ale tím to zatím končí.

Čína a Indie by se podle odhadů Mezinárodního měnového fondu či banky Goldman Sachs měly za pár desetiletí stát největšími ekonomikami. Jak moc si pak budou konkurovat a k čemu to povede?

Jejich političtí vůdci, indický premiér Naréndra Módí a čínský prezident Si Ťin‑pching, prohlásili, že se jejich země musí stát ekonomickými jedničkami. Indie v roce 2047, století od vyhlášení nezávislosti, Čína v roce 2049, což bude sto let po vítězství tamních komunistů v občanské válce. Nikdo moc neřekl, co konkrétně taková slova znamenají, optikou hospodářských čísel si to je možné představit.

Když však obě země vyhlašují, že budou nejlepší, jde hodně o politiku. Ve sportu to někdy končí tak, že si na nejvyšší místo na bedně stoupnou dva závodníci a ještě se obejmou. U států historie spíše ukazuje, že v takových případech jeden ze soupeřů ztratí nervy a použije pro ochranu svých zájmů sílu.

To, co říkáte, naznačuje, že budoucí svět bude velice konkurenční. Jak se v něm bude žít?

Pokud by byl jen konkurenční, tak by to ještě dopadlo dobře. On také může být strašlivě konfrontační. Na Ukrajině navíc vidíme, jak veliký destruktivní potenciál Rusko má. Ostatní globální hráči, pokud by se do sebe jednou pustili, by v tom mohli vidět jakýsi standard, a to je děsuplná představa.

Když půjde jen o konkurenci, byť hodně tvrdou, můžeme být svědky toho, jak si silné země mezi sebou navzájem budou otevírat a uzavírat trhy a jak se pokusí do své zájmové sféry lákat menší státy. Třeba ty s velkým spotřebitelským trhem či s nerostnými surovinami. I to bude svět, který bude daleko nebezpečnější než ten, který jsme už asi opustili. Stále však půjde o místo k životu.

Pro nás v Evropě z toho vyplývá, a tím se vracím k tomu, co jsem už řekl, jediné: musíme být jednotní. Pokud ne, tak se nám může snadno stát, že se staneme pouhou šachovnicí, na níž Rusové, Číňané, Indové i Američané začnou hrát svoje hry.