Everesta, s.r.o.

Kauza Vítkov

Radomil Bábek, správná

Justiční marketing?

Mám k České televizi spíše výhrady. Ale 5. a 6. října 2010 prokázala svou důležitost (nebo si to u mne vyžehlila).

V pondělí 4.10. jsem totiž onemocněl. Nic zvláštního, jen běžná podzimní viróza. Hodně jsem kýchal a kašlal, prskal jsem kolem sebe, a tak jsem zodpovědně nechodil mezi lidi a zůstal jsem doma (běžná mužská nemoc rýmička, řekla by žena). A stalo se mi něco, co jsem léta nezažil – mohl jsem se ve všední den dopoledne dívat na televizi.

Ne, nedíval jsem se na nicneříkající nabídku seriálů a podivných pořadů. Zlákal mne přímý přenos soudního jednání v tzv. vítkovské kauze. A seděl jsem jako přikován. Přirovnání k politickým procesům padesátých let podle mě kulhá, protože tehdy byly oběti procesů nevinné, ale podobnost je značná. Před mýma očima, a před očima všech, kdo se chtěli přesvědčit na vlastní oči, se odvíjel jiný příběh, než-li jaký nám dosud předkládala média. Tlak médií, pominutí principu presumpce neviny, podle všeho nekvalitní práce policie i státního zastupitelství, nevěrohodná svědectví poškozených, možná i jistá míra viny matky za to, jak hodně byla malá Natálka popálena, nedostatek důkazů o přítomnosti jednoho obžalovaného na místě činu atd. Až mi z toho šel mráz po zádech. Ne proto, že bych si myslel, že jsou ti čtyři mladí muži nevinní. Jsou téměř jistě vinni, a tři z nich to také přiznali. Nemají moje sympatie, nemám pro jejich „zábavu“ žádné pochopení a budu rád, když takoví lidé budou potrestáni. Ale i oni by měli být potrestáni spravedlivě za to, co skutečně udělali. Jejich vina musí být prokázána, ne vyfabulována. Neměli by být exemplárním případem, který se politikům nebo médiím hodí. Neměli by sloužit k zviditelnění „obhájce lidských práv“ pana Pappeho ani by neměli být majstrštykem paní státní zástupkyně. Společnost by se měla stydět za vyvolanou hysterii, stejně, jako by se měla stydět za projevy rasismu. A obojí by měla efektivně a s chladnou hlavou potírat.

Nezbývá mi, nežli poděkovat České televizi za přímý přenos. Byla to jediná a jedinečná možnost, jak se dozvědět i to, co se novinářům nehodí do krámu, co není „in“. A znovu si na tomto případu můžeme připomenout, že moderní média už neinformují, ale vytvářejí svou, novou realitu. George Orwell se nám tiše směje.

Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Toto je ochrana před spamem. Doplňte prosím výsledek.
5 + 4 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.
By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.