Na úvod bych se chtěl přiznat ke dvěma skutečnostem:
1) Jsem nenáročný fanda českých filmů a dokážu jim odpustit mnohé.
2) 2 Bobule jsem neviděl.

Šel jsem dnes kolem dalšího plakátu, který hlásal 2 BOBULE – nevinně o víně. Podle mého nepříliš inteligentní slogan, ale na druhou stranu název filmu mi připadá docela originální, i když trochu lascivní. Ale to sem teď nepatří. Pokaždé, když ten plakát vidím, z nějakého důvodu mě provokuje a říkám si: „Na to teda fakt nepůjdu!“

Mé opakované rozhořčení z toho plakátu mě vedlo k tomu, abych napsal recenzi o filmu, který jsem neviděl a provinit se tak proti základnímu pravidlu psaní kritik a recenzí. Vlastně proti jejich podstatě. Podobný kousek se mi už jednou v jednom nejmenovaném plátku povedl, aniž bych to přiznal a prošlo mi to. Tímto se omlouvám za takový výsměch všem dobrým recenzentům, mezi které se nepočítám. Dnes se každopádně přiznávám – Bobule 2 jsem neviděl a pravděpodobně ani neuvidím.

Zato jedničku jsem viděl. Nemůžu říct, že mě film nebavil, ale dodnes si vybavuji rozpačitý pocit, když jsem při odchodu z kina slyšel kolem sebe chvalozpěvy odcházejících diváků a především divaček. Musel jsem se pousmát, když se jedna z nich ptala sugestivní formou svého bezmála dvoumetrového partnera: „To bylo hezký, viď.“ Vlastně měla pravdu. Bylo to „hezký“, ale to bylo všechno. Hezká krajina, romantická a pohodová hudba, hezká Tereza Voříšková. Ale to přece nestačí.

Většina současných českých filmů je postavena na příběhu. A často to jsou opravdu dobré příběhy. Proto nechápu, jak může tato série Bobulí v jejich konkurenci obstát a dokonce se držet na špičce v návštěvnosti. Režisérovi se totiž v jedničce (a předpokládám, že trend pokračuje i ve dvojce, přestože režisérem je někdo jiný) povedla zvláštní věc – v naprosto jednoduchém příběhu s plytkou zápletkou se divák chvílemi ztrácí. Je záhadou, proč tam některé postavy vůbec jsou, jaký význam měly vlastně některé scény apod.

A co čekat od dvojky? Připomeňme si, kde skončil příběh první části. Honza (Kryštof Hádek) se z vězení vrací na Moravu do domu svého dědečka, kde na něj čeká Klára (Tereza Voříšková). Jak může něco takového pokračovat? Variant je mnoho. Doba, kterou strávil Honza ve vězení a divákovi (a vlastně i Honzovi) tedy chybí část děje, totiž slibuje mnoho možností. Mezitím se mohly stát zajímavé události, které rozvinou zápletku, a které bude Honza postupně objevovat. Oficiální text distributora slibuje, že budeme opět sledovat eskapády dvojice kamarádů Honzy a Jirky (Lukáš Langmajer). Pokračování komedie z poetického prostředí jihomoravských vinic obohatí i nové postavy
a nové herecké tváře v čele s Jiřím Kornem, Jiřím Krampolem a Janou Švandovou. Tím si mě ale opravdu nezískali. Takové věty si totiž musím přeložit třeba takto: Bude to nastavovaná kaše bez pořádného příběhu, kterou bude „zpestřovat“ několik naprosto bezúčelných postaviček, mezi nimiž poznáme Moraváky podle toho, že říkají „tož“ a Pražáky podle toho, že vystupují jako naprostí idioti (zkušenost z prvního dílu).

Ale abych tvůrcům předem úplně nekřivdil, dvojka je volným pokračováním, natočil ji jiný režisér a napsal jiný scénárista. Třeba se mýlím a bude to dobré.

Je mi jasné, že jsem si popudil většinu našich čtenářek, protože právě ony jsou cílovou skupinou tohoto českého trháku. To by mě mrzelo, ale za svým názorem si stojím. Pokud máte jiný, napište ho třeba do diskuze. Nebo mi mé očekávání potvrdíte?