Asi ve mně dřímá rebel. Není se co divit, jsem celkem umělecky založený, navíc žádný životem protřelý vyzrálec. A tak, když jsem opět po čase dostal do schránky hlasovací lístky pro nadcházející volby, začal jsem přemýšlet, co s nimi.

Hned úvodní přehled zkratek politických stran a hnutí mě částečně nadzvihl, především počtem zjevně pravicově radikálních uskupení, ale například také nově se vyrojivšími zelenými. Jeho závěr mě ovšem částečně pobavil - ukázal, jak mazaný a zároveň zoufalý je Petr Cibulka, když celý svůj program shrne do názvu svého hnutí.

A pak jsem se ponořil do studií. Takřka s každým papírkem mě napadla varianta, jak veřejně demonstrovat, že právě tuto stranu nehodlám volit. Svolat podobně smýšlející lid a spálit hromadně lístky číslo 21 (KSČM). Nebo vyvěsit v lokálním divadélku cedulku s nápisem "Sem připichujte lístky číslo 13 (Národní strana)". Vytyčit na Pražském Hradě standartu z jedniček - tzn. z lístků nadepsaných Libertas.cz. Prostě pohnout lidmi a udělat si tím soukromý výzkum veřejného mínění.

Jak jsem tak pročítal všech 33 hlasovacích lístků, hromádka určená k lynčování se zvětšovala a zvětšovala. Dospěl jsem k neradostnému závěru, dobrou polovinu hlasovacích lístků bych rád rituálně znehodnotil. V takovém případě jsem se rozhodl žádnou podobnou akci nepodnikat. Vypadal bych přece jako zoufalec!

Inu, blíží se rozhodnutí o něco větší. Protože k volbám jít musím, to je jasné.