Mám rád historii a soudobé dějiny obzvlášť. Protože Národní muzeum v Praze prodloužilo výstavu Republika, využil jsem prodlouženého velikonočního víkendu a vypravil jsem se podívat, co zajímavého nám autoři výstavy sdělí.

Výstava Republika si klade za cíl ... co si vlastně výstava klade za cíl? To je neodbytná otázka, která mne napadla, když jsem vyšel po zhlédnutí výstavy z Národního muzea, a na kterou jsem zatím nenašel odpověď. Jakoby si s tématem autoři nevěděli rady. Expozice začíná v období vypuknutí 1. světové války. Pozdější vznik republiky je tak dán do kontextu s Rakousko-Uherskem, vládou Františka Josefa I. a od roku 1916 i jeho nástupce Karla. Několik prvních zastavení mapuje a popisuje důležité dějinné události, a to až do roku 1920, kdy se do vlasti, do nové Československé republiky vrátily legie z Ruska. Myslím si, že v tomto období měla výstava více povědět o obou válkách, které mladý československý stát vedl, ale považoval bych to za malé nedopatření.

Více mi vadí, že rokem 1920 jako by se dějiny zastavily. Výstava se dále věnuje tomu, jak to vypadalo ve škole, jak ve vesnické světnici, jak se scházeli sedláci v hospodě, co se prodávalo v krámcích atp. Prostě národopisná, vlastivědná výstavka. Kdyby tyto části výstavy byly ilustrací k dějinným událostem, kterých bylo 20 let první republiky plných, bylo by to příjemné a osvěžující. Zatím však tahle vlastivědná část tvoří více než polovinu celé výstavy, a to bez kontextu.

Šel jsem pomalu výstavou a stále jsem čekal, kdy expozice naváže na přetrženou dějinnou nit a kdy se dozvím, co důležitého se událo po roce 1920. Pokud bych měl soudit podle výstavy Republika, tak až do roku 1930 se v Československu nic nedělo. Protože po národopisné části výstava skutečně přeskočí do roku 1930, a to k nástupu Hitlera k moci v Německu. Divné, že? Promítaná filmová smyčka nás provede začátkem Hitlerovy éry, pohřbem prezidenta Masaryka, Všesokolským sletem apod. Pomíjím a odpustil bych autorům, že na filmu vidíme nejprve všesokolský slet a potom Masarykův pohřeb, ačkoli ve skutečnosti bylo pořadí událostí obrácené. Maličkost, kterou lze přejít, kdyby nebyla pro výstavu tak typická.

A následuje další skok v dějinách, a to do roku 1938. Vypadá to, že léta 1930 až 1938 byla opět pro autory výstavy málo zajímavá a stačila jim k jejich ztvárnění jen ona výše zmíněná a lehce zmatená filmová smyčka.

Rok 1938 patří jistě v našich dějinách k těm zásadním. Na výstavě se můžeme seznámit s třemi verzemi Mnichovské dohody, a to s anglickou, německou a italskou. Komentář k tomuto asi nejzajímavějšímu exponátu by mohl být obsáhlejší, ale kromě toho má jinou, a to zásadní vadu. Všímavý návštěvník zjistí, že pod anglickou a německou verzí Mnichovské dohody je správně jako místo podpisu uveden Mnichov (jak také jinak, že?). Pod italskou verzí však je překvapivě jako místo podpisu uvedeno Monako! O tomto, alespoň pro mne překvapivém faktu není v popiscích ani zmínky. Proč? Vědí o tom vůbec autoři výstavy nebo jen nepovažují za nutné něco návštěvníkům vysvětlovat? Mohl bych pokračovat a povzdechnout si nad dokumenty k hektickým dnům mezi 23. a 30. zářím 1938, ale jen bych se opakoval.

Jsem ve svých pocitech z výstavy Republika velmi rozpolcen. Na jednu stranu jsem rád, že taková výstava vznikla. Málo o sobě víme, málo oceňujeme to dobré a málo jsme kritičtí k tomu špatnému v našich dějinách. Na druhou stranu mám pocit, že výstava Republika je promarněnou příležitostí. Je matoucí, nekonzistentní, autoři byli nedůslední a nepozorní, a možná honili více zajíců najednou. Škoda.

A tak mi připadá, že nejzajímavější na celé výstavě zůstává reklama, která běžela v televizi. Stará paní, uklizečka, jde od vitríny, kterou vyleští, k vitríně, ve které si nejprve něco přečte, potom na sklo plivne a hadrem to rozmaže. Ano, ve vitríně je Mnichovská dohoda. Ta paní aspoň věděla, co chce.