Jistě všichni znáte ten okamžik, kdy jste měli říct něco řízného, určitého, vtipného nebo odzbrojujícího, místo toho ale stojíte s otevřenou pusou a nejste schopni slova, popřípadě už se stydíte za nepovedenou odpověď. Tupé zírání do monitoru, okousané nehty a stále užírající pocit prohry ve vás přetrvává dlouhé hodiny. Je třeba s tím něco udělat, už konečně jednou musíte tu kolegyni, kolegu, šéfa usadit, aby byl pro příště spravedlivý nebo vás už nikdy neurazil.

Jistě, existují situace, ze kterých se prostě nevykroutíte a musíte občas kousnou do kyselého jablka. Zachovat si svou důstojnost je mnohdy velmi težké, někdy jste zahnáni do kouta, jsou vám vnucována pravidla, se kterými nesouhlasíte nebo která jsou prostě postavená na hlavu.

Jak ven z bludného kruhu špatných a ještě horších odpovědí? Jedno z pravidel zní: „Musíte si věřit“. Lépe si tak udržíte chladnou hlavu a snáze vylovíte nějaký ten argument. Zachovejte si svou sebeúctu. Nemusíte za každou cenu být milí, zvláště když jenom při pohledu na šéfovu kancelář se vám otevře kudla v kapse. Můžete být i zlomyslní, nikoli však drzí. Počítejte také s tím, že vám protivník bude chtít úder za každou cenu vrátit. Někdy, ač se to nezdá, je lepší mlčet a nechat toho druhého prostě vykecat, vyřvat a pak reagovat. To ale neznamená, že si na sobě necháte dříví štípat a pak schlíple odejdete.

Zkrátka, zatímco vám šéfová dává nesmyslně za vinu nesplněné normy, vy můžete vymýšlet odpověď. Můžete to po ní zopakovat, můžete jí dát za pravdu, můžete třeba říct, že si hned půjdete hodit mašli nebo můžete odvětit, že mnoho psů zajícova smrt. Každopádně jakákoli odpověd je lepší než žádná. Pokud se vám podaří do svých replik zapojit i humor, máte napůl vyhráno. Mnohdy se tím uvolní napjatá situace v týmu. Získáte publikum na svou stranu.

Už se nebudete čertit, když vám někdo řekne, že jste zabedněný idiot. S úsměvem mu můžete říct, že mu své stanovisko na toto téma sdělíte až zítra. Ano i s pocitem malého vítězství se rozhodně lépe usíná něž s okousanými nehty.

inspirační zdroj: Umění slovní sebeobrany; Matthias Nölke; Grada Publishing 2004