William Shakespeare: Bouře
Režie: Jiří Bábek, Noriyuki Sawa

18. září 2009 se v divadle Disk, domovské scéně pražské DAMU, konala premiéra Shakespearovy Bouře - prvního absolventského představení studentů čtvrtého ročníku katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Jak výsledek zapůsobil na jednoho průměrně poučeného diváka, se můžete dočíst v této recenzi.

Hned na začátku je potřeba si ujasnit jednu věc. Já, jako divák Disku, neočekávám od prvního absolventského představení nic výjimečného, jsem připravena na jisté nedokonalosti a spíše než stoprocentně celistvý útvar mě zajímá, jaká práce asi na představení proběhla a co všechno se studenti naučili, co si vyzkoušeli. Proto uvádí-li KALD tak těžký text jako je Bouře, předpokládám, že jedním z hlavních záměrů bylo seznámit herce – loutkáře více s činoherním divadlem a obtížnou shakespearovou řečí. A herci se s tímto obtížným úkolem poprali, ale jejich výkony byly velmi různorodé. Například slovinská představitelka Kalibana Elena Volpi mě upoutala od prvního okamžiku, shakespearův text v jejím podání bylo možné poslouchat bez začervenání a úporného přemýšlení o tom, kdy už to skončí. Takové horké chvilky ale někteří herci divákům připravili - a to zejména někteří pánové.

Podíl Noriyukiho Sawy byl především v technické stránce věci. Využití japonské loutky, pružného promítacího plátna, které se zároveň využívá například také pro stínohru, či kamer je oživením, ukázkou technické zdatnosti herců a po většinu času představení funguje.
To, co na „damácké“ Bouři překvapí možná nejvíc, je dramaturgie, respektive chybějící postava Prospera, který je zde představován Duchem, Arielem a Kalibanem zároveň. Tento krok není nešťastný, jen klade větší nároky na diváka – snazší to bude mít jistě ten, kdo Bouři již zná, bude se moci soustředit pouze na přemýšlení o posunu, který tento dramaturgický krok způsobil, nebude mít problém s rozklíčováním samotného děje.

O Bouři jako takové by bylo možné napsat ještě mnoho, ale to nepovažuji za svůj úkol v této minirecenzi. Chtěla jsem jen upozornit na zajímavé představení, na které se jistě budou názory velmi různit, ale které v divácích vyvolává mnoho otázek, nutí je k hlubšímu zamyšlení. A ať už se rozhodnete Bouři přijmout takovou, jakou ji pro vás tvůrci připravili, či nikoliv, právě kvůli těm otázkám to stojí za to.